Jak přežít ve zdraví přípitky na zdraví

V osmdesátých a devadesátých letech přilákala Praha příslibem vyšších výdělků mnoho dělníků stavebních profesí, často z Ostravska a ze Slovenska. Byli mladí, chtěli si vydělat a pak se vrátit domů. Když se večer vraceli na ubytovnu, čekali na ně jen jejich spolubydlící. Společně seděli, jedli a pili. Měsíce a léta. Pak přicházeli nemocní na kliniku, na které jsem pracoval, protože adresou ubytovny na ni byli takzvaně spádoví. Bylo jim zpravidla mezi pětatřiceti a padesáti a diagnóza byla jasná: jaterní cirhóza nebo její závěrečná stadia, tedy masivní krvácení z rozšířených cév v jícnu nebo jaterní encefalopatie, s poruchou řady mozkových funkcí.

Ve stadiu cirhózy již byli podvyživení. Předtím často utráceli víc peněz za alkohol než za běžné potraviny. Někteří neměli cirhózu, ale takové poškození srdečního svalu alkoholem, při kterém dochází k srdečnímu selhávání. A další měli jiné komplikace, například alkoholem poškozené rozpoznávací schopnosti čili demenci. Jiní měli takovou neuropatii, která jim znemožňovala chodit. Jeden jak druhý, příběhy jak z Maryčky Magdonové. Jenže ne z doby markýze Gera, ale z doby budování pokročilé socialistické společnosti a následného transformačního období.

Důsledky nadměrného požívání alkoholu jsem ovšem viděl v nejrůznějších společenských vrstvách. Nejen u pracovníků stavebních profesí, ale také u advokátů, soudců, novinářů, umělců, učitelů a poměrně často i u lékařů. Možná o něco častěji u mužů než u žen. Poškození alkoholem se může týkat všech. Jenže má své nejrůznější kontexty. Pokud jste již ve stavu, kdy utratíte za alkohol tolik peněz, že vám nezbyde na ostatní pestrou stravu, může být vývoj poškození orgánů včetně mozku rychlejší. Pokud pijete přesmíru, ale jíte k tomu dost masa a zeleniny, může být rozvoj některých orgánových poškození pomalejší. Neblahým důsledkem nadměrné konzumace alkoholu, zejména toho tvrdšího, je však také vyšší riziko rakoviny jícnu, žaludku, jater či dalších orgánů.

Kdysi jsem zažil, jak pacientovi, který měl alkoholem velmi poškozena játra, lékaři důrazně doporučovali absolutně abstinovat. Udělal to a po několika týdnech spáchal sebevraždu. Znám jiný případ, kdy lékaře vyhledal umělec s jasnou závislostí na alkoholu. Byl již také po mozkové mrtvici a srdečním infarktu. Rovnou lékaři sdělil, že nikdy pít nepřestane, protože by ztratil inspiraci, a to by znamenalo jeho konec. Psychický i fyzický. Ovlivněn nedávnou zkušeností ho lékař přesvědčoval jen málo důrazně. Při další návštěvě se domluvili, že bude pravidelně, alespoň třikrát denně jíst, že nejméně dvakrát denně bude mít maso, ovoce a zeleninu. Krom toho hodně pil. Opravdu hodně. Pro některé lidi je totiž alkohol anxiolytikum, pro jiné také hypnotikum. Žil pak ještě patnáct dalších let, i když poslední roky nebyly moc dobré. Nechci z toho druhého příkladu dělat návod na to, jak s alkoholem dobře žít, chci jen ukázat, že život je někdy složitější než striktní doporučení. Lékař by ale rozhodně nikdy neměl dávat ke konzumaci alkoholu doporučení. V téhle věci jsem jednoznačně na straně Dr. Popova a Dr. Gottfriedové (s. 710 a 707) a velmi nesouhlasím s profesorem Janem Pirkem (s. 708). Toho si nesmírně vážím jako excelentního kardiochirurga, nevím však o tom, že by studoval metabolismus alkoholu či důsledky jeho zvýšeného příjmu.

S alkoholem a jeho požíváním je to jako skoro se vším. Záleží na kontextu a míře. Pokud člověk jí pravidelně pestrou stravu obsahující vitaminy a bílkoviny, poškozuje ho alkohol zřejmě pomaleji. Pokud tvoří alkohol významnou část příjmu energie denně, a není přitom dostatečně zajištěn přísun dalších živin, může poškození probíhat mnohem rychleji. Kontext škodlivosti alkoholu je však daleko širší. Může se stát akutním zabijákem, a to nejen toho, kdo si přihnul, ale často poškodí i někoho nevinného. To platí pro mnohé dopravní nehody a ukazuje to také článek o fetálním alkoholovém syndromu (s. 699).

S mírou při příjmu alkoholu je to stejné. Doporučení pro množství alkoholu, které ještě nemusí škodit, jsou taková, že někdy rozčilují nejen vinaře, pivovarníky či vinopalníky, totiž jeden decilitr vína nebo malé pivo denně pro ženy a dvě deci vína nebo velké pivo pro muže. To se špatně poslouchá v zemi, která je ve spotřebě alkoholu na jednom z předních míst v Evropě (viz článek na s. 701). Větší příjem alkoholu však již je toxický, mimo jiné také pro nervové buňky. Ale jak jsem již napsal výše, záleží na míře a kontextu. Řekl bych, že pro muže dvě skleničky vína s přáteli jednou týdně, pro ženy pak polovina, nemusejí nutně znamenat problém.

Zcela nedávno jsem však viděl univerzitního profesora, kterému podle jeho slov po infarktu myokardu lékař doporučil pít s manželkou lahev vína denně. On pil půl litru, ona dvě deci. Po asi deseti letech příjemných večerů má těžkou jaterní cirhózu.

Pro vyváženost je však potřeba zdůraznit, že nejen alkohol škodí organismu. Vysoký příjem sacharidů ve stravě vede k obezitě, diabetu, a nakonec také k infarktu myokardu, často dokonce i k poškození jater. Nadměrný přísun masa dodává tělu tolik nasycených mastných kyselin, že také zvyšuje riziko infarktu či mozkové cévní příhody. I tady jde o míru a kontexty. Ostatně jako vůbec v každé věci okolo nás.