Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Elektrody

 |  7. 12. 2020
 |  Vesmír 99, 731, 2020/12

Ad Vesmír 99, 628, 2020/11 a 99, 633, 2020/11

V listopadovém Vesmíru ve schematech na s. 631634 je záporná elektroda označena jako anoda a kladná jako katoda. Obvykle to je obráceně. Jaký je důvod této změny?

Vladimír Turek

Odpověď: Nejde o změnu, ale o oborovou konvenci, zavedenou Michaelem Faradayem.

Faraday v lednu 1834 v práci o elektrolýze píše:1) Při korektní formulaci výsledků shledávám největší obtíž v omezení užívat jisté termíny, které již mají daný přijatý význam. Takovým termínem je pól s jeho atributy kladný a záporný a související s představou přitahování a odpuzování. […] Póly […] jsou pouze dveře nebo cesty, kterými elektrický proud vchází nebo opouští rozkládající se látku […] Namísto termínu pól navrhuji užívat termín elektroda, a míním jím tu látku nebo spíše povrch ať už vzduchu, vody, kovu, nebo jakékoliv jiné látky… Anoda je tedy povrch, jímž elektrický proud vchází […] Katoda je ten povrch, jímž proud opouští rozkládající se látku […].2) V tomto duchu konvenční proud v baterii při vybíjení teče od katody k anodě. Při nabíjení se ta elektroda, která byla katodou, stává anodou a podobně se anoda stává katodou. Elektron jako částice nesoucí záporný elektrický náboj byl objeven J. J. Thomsonem až roku 1897 při studiu katodových paprsků.

Od Faradaye máme tedy termíny elektroda, anoda, katoda, elektrolyt, elektrolýza, iont, aniont, kationt, ale obtíží s termíny, na něž si Faraday stěžoval, jsme se úplně nezbavili. (Povšimněte si, že ve schématu nabíjení baterie na s. 631 je vyznačen pouze směr toku elektronů.) U elektronek je katodou ta elektroda, která emituje elektrony a je připojena k zápornému pólu zdroje.

Poznámky

1) DOI: 10.1098/rstl.1834.0008

2) M. Faraday v citované práci píše, že termíny elektroda, anoda a katoda „konzultoval“ se dvěma přáteli, nikdy však jejich identitu nezveřejnil. Odhalení jejich identity viz např. S. Ross, Notes & Records of the Royal Society, DOI: 10.1098/rsnr.1961.0038.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Fyzika

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...