Toto je leták, kterým r. 1726 oznamoval přírodovědec a lékař Johann Jakob Scheuchzer nález pozůstatků „oběti biblické potopy“ (Homo diluvii testis). Popis končí výzvou: „Smutné kosterní zbytky dávného hříšníka, obměkčete mysl a srdce dnešních zlosynů.“ To však nic nemění na skutečnosti, že jde o jednu z nejstarších dochovaných fosilií a patrně nejstarší paleontologickou ilustraci. Teprve r. 1777 rozpoznal Holanďan Peter Camper, že nejde o pozůstatky člověka (považoval je za zbytky velké ještěrky rodu Lacerta). Roku 1811 Francouz Georges Cuvier živočicha po důkladné preparaci určil jako obojživelníka a po objevu velemloka japonského r. 1837 jej popsal jako Andrias scheuchzeri. Dnes je tento historický exemplář deponován v Tylerově muzeu v Haarlemu. Rozdíly mezi geografickou polohou nálezů třetihorního stáří a nálezy dnešními slouží k hodnocení obecné míry adaptability poikilotermních živočichů, k testování paleoklimatických závěrů získaných jinými metodami a k porozumění reakcím různých složek bioty na závažné krize ve vývoji životního prostředí (v tomto případě na pleistocénní ochlazení).