Ukázka broučků z rodu Phyllobaeninae (skutečná velikost 3 až 12 mm). V názvech jsou ponechána původní rodová jména: a. Phyllobaenus varipunctatus, b. Isohydnocera chiricahuana, c. Phyllobaenus stupkai (ex Knull, 1949), d. Afghanobaenus emiliae, e. Sinobaenus sedlaceki (ex Winkler, 1978), f. Kaczabaenus sensilifer (ex Winkler, 1974). Rod Phyllobaenus, tak jak je v současnosti chápán, je rozšířen v Severní a Střední Americe jakož i přilehlé části Jižní Ameriky a karibských ostrovů (dříve rody Theano, Isohydnocera, Phyllobaenus a fosilní Miohydnocera), dále ve střední Africe (Cephaloclerus), severní Africe a střední Asii (Emmepus, Afghanobaenus, Kaczabaenus) a konečně jihovýchodní Číně (Sinobaenus). Rody se v dřívějším pojetí vzájemně lišily jen proporcemi těla a poměrnou délkou krovek svých zástupců, detailnější morfologie nebyla známa. Taxonomové, kteří rody popsali, nebrali v úvahu (resp. neznali) faunu vzdálenějších oblastí a možnost, že by rody mohly být rozšířeny na více kontinentech, vylučovali. Ohromné rozšíření od pouští i lesů Severní a Střední Ameriky k západní tropické Africe, středoasijské polopouště, přes Gobi kolem východního Himálaje zpět na západ do Yunnanu a Nepálu a také na východ Číny a na Tchaj-wan je ovšem v čeledi pestrokrovečníkovitých (Cleridae) velmi neobvyklé. Raritou je zejména současný výskyt jednoho rodu v Severní Americe a tropické Africe. U rodů nyní zahrnutých do rodu Phyllobaenus lze obecně říci, že druhy žijící ve vlhkých zalesněných oblastech (západní Afrika, Venezuela, Tchaj-wan) mají krovky dlouhé, kryjící celý zadeček. Druhy z polopouští a pouští Ameriky, severní Afriky a střední Asie mají krovky zkrácené. Pod mikroskopem je zřetelně vidět, že u druhů bývalého rodu Sinobaenus jsou krovky prodlouženy druhotně – jejich předkové zjevně měli krovky zkrácené, jako např. u Afghanobaenus emiliae. Protože redukce délky krovek je u čeledi Cleridae evoluční novinkou (původní jsou krovky kryjící celý zadeček), jsou dlouhé krovky Sinobaenus návratem k původnímu stavu znaku a v určitém smyslu zpochybněním Dollova principu irreverzibility (znaky jednou ve vývoji ztracené se již znovu nemohou vyvinout).

Obrázky brouků byly publikovány v citovaných pracích. Autory kreseb jsou: Phyllobaenus varipunctatus, Isohydnocera chiricahuana, Phyllobaenus stupkai: J. N. Knull (in Knull, 1949); Afghanobaenus emiliae, Kaczabaenus sensilifer: M. Reška (in Winkler, 1974); Sinobaenus sedlaceki: M. Reška (in Winkler, 1978).