Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Ekonomie sedmi smrtelných hříchů

Michal Horný
Vesmír 90, 652, 2011/11
20. 12. 2011

Ad "Ekonomie sedmi smrtelných hříchů"

Dana a Vladimír Vorlíčkovi

K článku M. Horného Ekonomie sedmi smrtelných hříchů máme výhrady zásadnějšího charakteru. K těm méně podstatným patří, že odvolává-li se autor na Bibli, měl by citovat přikázání tak, jak jsou uvedena ve Starém zákoně, a nikoliv tak, jak je prezentuje církev katolická. Nejen číslování, ale i vyznění by někdy bylo jiné. V odstavci o závisti postrádáme odkaz, na jehož základě by se šlo podrobněji seznámit s výzkumem D. Arielyho – kolika lidí se ptal, z jakých společenských vrstev pocházeli, zda si mohli nevybrat ani jednu z nabízených možností. V odstavci o pýše jsou však vyložené chyby:

Náhodný jev nemá střední hodnotu. V příkladu s kostkou se sleduje náhodná veličina, která nabývá hodnot 1, ..., 6 se stejnou pravděpodobností 1/6. Ta skutečně má střední hodnotu rovnou 3,5. To je však skutečná střední hodnota veličiny s daným rozdělením pravděpodobností, nikoli odhad (str. 3653). Průměrem výsledků hodu kostkou se této hodnotě skutečně můžeme přiblížit nebo jí dokonce dosáhnout, ale při jediné realizaci prostě výsledek 3,5 nastat nemůže. Proto věta „Nelze však říci, že následující jedno pozorování bude mít určitě střední hodnotu, neboť tato následující hodnota může být naprosto extrémní (a také nemusí)“ je nesmyslná nejméně ze dvou důvodů.

Poslední připomínka se týká spíše Tomáše Sedláčka, jehož autor cituje. Matematika je jistě dobrým sluhou, ale nějak si neumíme představit, že je také zlým pánem. Že by se nějak dokázala matematikům vymknout z rukou? Úvaha uvedená v předposledním odstavci části o pýše by spíše svědčila o nesprávném používání matematiky, než aby svědčila proti matematice jako takové.

 

Doufáme, že náš příspěvek bude pro redakci podnětem, aby se zamyslela nad úrovní recenzního řízení. Nepřesnosti nebo dokonce chyby v matematicky nebo fyzikálně zaměřených článcích dokážeme díky svému vzdělání a praxi odhalit. Kde je však záruka, že na informace z jiných oborů můžeme spolehnout?

Dana.Vorlickova@seznam.cz

Poznámka redakce: Text M. Horného neměl mít v záhlaví označení "EKONOMIE", ale "ESEJ". Za toto nedopatření se čtenářům i autorovi omlouváme.  Recenzenty byl jako esej posuzován, a tedy i některé formulace byly vzaty na milost. Nicméně k závěrečné otázce Dany a Vladimíra Vorlíčkových: Ani redakce ani recenzenti nemají patent na pravdu, právě tak jako jej nemají redakce jiných prestižních časopisů. Recenze a redigování textu redakcí má odstranit jeho nedostatky, není však zaručeno, že výsledkem bude "absolutně spolehlivý text". A i instituce diskusních příspěvků na webu je zde nejenom proto, aby existovala možnost nedostatky napravit, ale také proto aby vyjevila případné jednostrannosti pohledu (nejen autorova).  (ib)

12. 12. 2011

Ekonomie sedmi hlavních hříchů

Martin Kvapilík, martin.kvapilik@toshulin.cz

Je zde malá nepřesnost: katolická církev uvedené hříchy nenazývá smrtelnými, ale hlavními. Smrtelné hříchy jsou ty, které člověku definitivně brání ve spáse, tj. jde o závažný skutek proti Bohu, vědomý a dobrovolný – např. úkladná vražda, lež ve vážné věci, manželská nevěra, apod. V případě uvedených sedmi hříchů jde o tzv. hlavní hříchy (viz Katechismus katolické církve, body 1855 a 1866). Hlavními jsou nazývány proto, že jsou zpravidla kořenem nebo hlavou hříchů ostatních. Tedy kořenem loupežné vraždy jako smrtelného hříchu může být například hlavní hřích chamtivosti. Z ekonomického hlediska je jistě každý hlavní hřích spojen ve svých důsledcích pro společnost se zbytečnými transakčními náklady. U lenosti je však potřeba poznamenat, že ten, kdo přichází s inovacemi, samozřejmě není líný – a křesťanský pojem lenosti naopak spíše zahrnuje i lenost přemýšlet a chovat se podnikavě. Autor má pravdu, že „společnost nemůže očekávat, že chování všech jednotlivců bude obrazem dokonalé ctnosti“. Ale dokonalý Bůh to očekává a očekávat může a jde tedy o křesťanský ideál dokonalosti, o který – pokud chceme – můžeme usilovat navzdory svým omezením a osobním prohrám.

Pozn. red.: Děkujeme za upřesnění. Ke stejné nepřesnosti má v lednovém čísle Vesmíru v dopisech redakci připomínku prof. Evžen Kindler.  

Příspěvky 1 - 2 z celkem 2
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »