Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: O divočině, divokosti a ochraně přírody

Radim Hédl
Vesmír 88, 511, 2009/7
2. 9. 2009

autorova odpověď T. Grygarovi

Zita Červenková

Vážený pane Grygare,

děkuji za pěknou reakci, snad se mi podaří odpovědět podobně kultivovaně, jak činíte Vy. Myslím, že jste dosah mé úvahy značně přecenil, je daleko úžeji zaměřená než čeho se týkají Vaše dotazy. Snažil jsem se na základě už dobře zdůvodněných poznatků o tom, že lidmi neposkvrněná příroda (aspoň v Evropě, ale jinde se to liší pouze mírou) neexistuje a není důvod, proč bychom se tohoto iluzorního konceptu měli držet. Nemůžeme s tím ztotožňovat ochranu přírody obecně, čehož se vlastně sám "dopouštíte". V podtextu článku je také to, že ztotožňovat hodnotnou přírodu s člověkem nedotčenou přírodou je jen malý kousek pravdy a když se z toho udělá jediná pravda, je to prakticky lež nebo chcete-li sebeklam.

Většina environmentálně zaměřených lidí žije s představou, že lidská činnost přírodu ničí. Je to pravda? Pokud ne, něco si namlouváme - třeba ve stylu dřív bylo líp, všechno se mění k horšímu. Ale přesně toto se prý dočteme v dobových dokumentech bez ohledu na letopočet. Zrovna na tuto hypotézu bych docela vsadil. Pokud je výše uvedené pravda, musíme si nejprve definovat, co je to hodnota přírody. Za tím stojí rozlišení subjekt-objekt (člověk-já, lidé, příroda-všechno co je v ní nebo něco speciálně?). V tomto rozlišení bude mít významnou roli psychické založení a řekněme transcendentální vnímání rozhodovatele. Dostaneme celé spektrum názorů, které bude navíc centrováno podle převažujících dobových pohledů na věc (lidé se konformují do různé míry, ale většina přece jen ano).

Nechtějte proto po mně univerzální odpověď. Můžu odpovědět jen za sebe. Vadí mi ničení různorodosti. Potlačování něčeho na úkor jiného.  Chraňme koexistenci co nejširší škály jevů - ale zas aby z toho nebylo učesané alpinum s trpaslíkem-hlídačem. Právě proto je dobré jak pečovat, tak nepečovat, nechat  se vyvíjet. Konzervovat, ale jinak raději nechat plynout. Nechme události, ať se dějí - pokud to vyvolá nepříjemný pocit ve smyslu že něco je potlačeno, uvažme, zdali jde o běžný proces nebo zdali bychom neměli intervenovat. Stejně to ale nedomyslíme a budeme se vždycky plácat (nebo povznášet) v nejistotě (nebo pocitu neomylnosti, to záleží).

Závěr Vašeho textu se mi zdá příliš pesimistický. Všechno se mění, Holocén skončí možná předčasně a za chvíli budeme možná místo zmíněné umělé krajiny obývat zmrzlou tundru, někdo zbytečky tropického lesa rozšířivšího se tam, kde je dnes moře. Na peak oil si pak ani nevzpomeneme.

Omlouvám se za mírně nadsazený konec, ale trocha humoru nikdy neuškodí :-)

Radim Hédl

18. 8. 2009

Možná jen krůček k nějakému konstruktivnímu návrhu?

Tomáš Matys Grygar

Vážený pane Hédle,

Dík za článek. Vnáší do debaty o pohnutém osudu přírody v antropocénu jistou pozitivní notu, a to, že přírodní divokost se prosadí i formou pajasanu ve zdivu. Víme, že návrat lidmi neposkvrněné přírody je sentimentální klišé a zkrátka nepoužitelný recept. Teď je tedy otázka, jak by se měli chovat budoucí ochránci divokosti v situaci stupňujícího se potlačování předčlověčí přírody. Totiž nikdo nemá recept, jak přesvědčit lidi, že se mají začít chovat šetrněji k téhle planetě. Třeba, jak naznačujete, invazní rostliny představují tvořivou sílu - jestli ji popožene člověk nebo kontinentální drift je v geologické perspektivě tak jak tak zanedbatelné. Děsí mě sice představa, že se bude nadále antropogenně přeorávat příroda, prostě jsem tak naprogramovaný, aby mě to děsilo, ale ve výsledku je to stejně málo platné. Děsilo by mě skočit z paluby Titaniku do vody, ačkoli by mi to dávalo aspoň nějakou naději. Recept na omezení destrukčního vlivu na genofond volně žijících druhů není a "červené knihy" se budout dál plnit novými druhy. Máte nějaký návrh, co by měl racionální a nesentimentální "ochranář" chránit? Cokoliv, co se prosadí i vedle člověka? Měly by se potlačovat (třeba i zákony) jakékoli násilné změny krajiny, které jsou řádově rychlejší, než je adaptace a migrace druhů, takže by se mělo trestat použití "zázračných" herbicidů, které se přece samy fotochemicky rozloží (a nechají za sebou brutální škody na obyčejných nevinných kytkách, jen aby se nemusel člověk shýbnout pro plevel), minimalizovat módní změny dotací využití krajiny (třeba výstavbu průmyslových zón, které pak stejně nikdo nevyužívá), protože to, co by mohlo mít šanci na přežití, jsou dnes zdánlivě obyčejné biotopy (např. žižkovská zeď)? A my místo nějaké racionální rozvahy plýtváme silami na šumavském pralese, který je prales akorát tak v několika uvozovkách?

Neptal bych se, kdybych už několikrát nedošel v úvahách o "peak oil", globálním oteplení nebo neudržitelnosti lidských představ o spotřebě energie k dost nelidským vizím umělé krajiny vcelku bez původních biotopů, případně nastěhování se pod zem, kde se dá jedině snížit energetická spotřeba.

T. Grygar, grygar@iic.cas.cz

Příspěvky 1 - 2 z celkem 2
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »