Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Před zrcadlem

Ivan M. Havel
Vesmír 87, 423, 2008/7
10. 4. 2009

Z čeho plyne subjektivita

Jiří Šoler CSc.
Autor správně upozorňuje na jistou subjektivitu jazyka, kterým se vyjadřuje současná věda. Osobně vidím nejméně dvě příčiny této subjektivity:

1. Subjektivita jazyka.
Vědecké poznatky jsou vyjadřovány pomocí jazyka. A to jazyka, který vznikl v běžném nevědeckém prostředí a proto obsahuje prvky subjektivity. A filosofové, kteří potom přírodní vědy kritizují, používají často právě ony subjektivní formy. Zatímco optika prvotně popisuje, jak se na zrcadle odráží světlo, filosof hovoří přímo o subjektivním pocitu "zrcadlí se", nedokáže oddělit přírodní jev od jeho subjektivního vjemu. Většina pojmů uváděných v článku pana Havla zní subjektivně, protože používají přirozeného jazyka vzniklého pro jiné prostředí, kde je subjektivita přirozená.

Nedávno jsem si studoval Newtonova "Principia" (viz http://jirisoler.wz.cz/principia.html )a tam jsem viděl, jak Newton ještě neměl vytvořenou pojmovou základnu současné mechaniky (o třeba systému jednotek nemluvě). Na rozdíl od nás používal termíny převzaté z normálního jazyka (v určité abstrakci, tenkrát asi v Anglii latinsky nemluvili), a to často v mnohem širším významu - pod pojmem síla (vis) se skrývalo nejen současné pojetí, ale i zrychlení, setrvačnost apod. A definuje je opisem pomocí jiných slovíček, jako "snaha", "tendence" apod. A dodnes má třeba anglický termín "force" v běžném jazyce mnohem širší význam, než odpovídající slovo slovo "síla" v češtině (v latině to nedokáži posoudit).

Dokonce mnohé tzv. rozpory např. v relativistické fyzice vznikají prostým mechanickým přenosem abstrakcí, vzniklých v klasické mechanice, do oblasti, kde nejsou použitelné. Třeba pojem síla, která je vlastně abstrakcí okamžitého přímého působení na dálku (třeba pomocí nataženého lana) je do relativistického světa nepřenosný, jelikož relativita okamžité přímé působení na dálku nepovoluje. Všimněte si, že i Newton, jinak tvůrce tohoto pojetí, měl s takovým působením určité filosofické problémy.

2. Subjektivita použití
Člověk vyvíjí vědecké poznatky v určitém prostředí a snaží se naplnit jeho potřeby. Tak euklidovská geometrie vznikla jako nástroj k vyměřování zemědělských pozemků (proto "zeměměřičství") a svou přesnou podobu, obsaženou v Euklidových "Základech" získala až dodatečně. Je možno si vymyslit množství systémů axiomů a na nich vytvářet nejrůznější matematiky (viz třeba Lobačevského geometrie), ale pokud nebudou naplňovat společenskou potřebu, nezíská jejich autor dostatečnou společenskou podporu (třeba morální či finanční) a její vývoj se nutně zastaví. I když se tzv. "čistá" věda pohybuje na vysokém stupni abstrakce, stále se musí autor zabývat tím, zda kromě něho někoho zajímá, jinak většinou ztratí o předmět zájem. Pokud neztratí, o jeho výsledky se nebude nikdo zajímat, a ty budou příští generací nejspíše zapomenuty. Nemluvě o současné vědě, jejímu oceňování a systému grantů.

Pravda, např. dnešní astronomii vymysleli většinou lidé, kteří byli honorováni zejména za tvorbu horoskopů a předvídání budoucnosti, a výsledky, kvůli kterým si jich dnes ceníme, dělali vlastně "bokem" jako koníček. A rozvojem "vědy" na úrovni oné astrologie se ještě dnes možná živí více lidí, než seriózní astronomií či kosmologií dohromady.
Příspěvky 1 - 1 z celkem 1
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »