Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Čintamani a ptáci

Vladimír Cháb
Vesmír 85, 689, 2006/11
10. 4. 2009

Jak reagují rostliny?

Vladimír Fryauf
Vážení čtenáři, vážená redakce.
To, že diskutované zařízení (jedná se asi o příliž honosný název) Aguapool nefunguje by podle mých chatrných znalostí mělo být jasně patrno na všech rostlinách v blízkosti - minimálně na těch, které mají v květináči kořínky vysoko a zalévají se pouze do misky. Ty by totiž uschly. Nebo snad podvodný vynálezce vyrobil věc tak inteligentní, která v pálené hlíně kapilární elevaci obrací a v nepálené hlíně ji nechává bez povšimnutí?
Redakci časopisu Vesmír bych si dovolil doporučit raději zvýšit cenu předplatného, nežli prodávat doposavad dobré jméno umožněním inzerce podvodníkům, kteří se kapsují na úkor důvěřivých - bohužel ne příliž vzdělaných lidí. Omluva všem čtenářům na stejně veliké ploše jako inzerce Aquapoolu by asi byla na místě. Jak by se asi redakce tvářila, kdybych u ní chtěl inzerovat podobný "lustr" s tím, že z okruhu 50m likviduje všechny choroboplodné zárodky a alergeny? Alergiků je dost, to bych byl asi brzy za vodou...
Vladimír Fryauf
10. 4. 2009

Čintamani je slovo nesklonné ...

Martin Bloch
[…] Ač nescientolog, využívám též svobodu projevu a tak svobodně si nemyslím, že „věda je zanechaná ve vzduchoprázdném prostoru vymezeném jednak naprostou nesrozumitelností
pro veřejnost a jednak vírou ve svá paradigmata“. Kdo se o ni zajímá, může leccos pochopit a pilným studiem se může stát odborníkem (netrpí-li podprůměrnou inteligencí).
Kdo se nezajímá o fotbalové výsledky, hráče a rozhodčí, tomu fotbalové zvěsti připadají neméně prapodivné než kosmologické hypotézy. Nic nového: ne každý z Kolumbových námořníků chápal princip kulatosti Země.
[…] Čintamani je slovo nesklonné pro mystický kámen, který čeho se dotkne – to ve zlato promění. Kdo to tu mysticky vyrábí zlato?
Moralizující výzvu vědcům, aby „nestranně pomáhali“ – tedy i dubiózním projektům typu AQUAPOL – lze chápat snad jen jako alternativní šprým.

Ing. Martin Bloch
10. 4. 2009

Čintamani a ptáci

Martin Bloch
Čintamani a ptáci
Čintamani a ptáci, název známé Čapkovy povídky z druhé kapsy, je označení obrazového motivu na starém perském koberci. Unikátní koberec spatří v prodejně koberců lékař, zaujatý sběratel koberců. Přesto že koberec slouží jen jako pelíšek staré fence, není na prodej. Sběratel ho chce stůj co stůj získat, a to ne, aby se obohatil, ale aby ho věnoval museu a tím ho zachránil. Odhodlá se proto k odsouzeníhodnému činu. Vloupá se do obchodu, ale lup se mu nepodaří. Zajímavý střet mezi sběratelskou vášní a ušlechtilou snahou zachránit kulturní poklad s nečestným způsobem ho získat Čapek literárně zpracoval a čtenářům dal k uvažování obtížnost porozumět úsloví “ účel světí prostředky“
Čintamani a ptáci je název glosy Vladimíra Chába v rubrice „provokace“. Pojednává o jakémsi podnikavci, nazvěme ho Čintamanem, (ani autor jeho jméno neuvádí). Čintaman si je dobře vědom, jak mnohé lidi láká tajuplnost křišťálových koulí, proutkařských virgulí, Kahudových telepatických mentionů a geopatopgeních zón, a jak je lehkověrně přijímají za účinné. Nechá si proto zhotovit pěkně lakovanou a nerozebiratelnou nádobu ve tvaru středně velkého hrnce na brambory. Prohlásí ji za přístroj k vysušování provlhlého zdiva a pokusí se ho uvést na trh. Chytrácká reklama vykoná v tržním prostředí své. Za více než dvacet let těchto hrnců nevyžadujících žádný příkon prodá desátky tisíc a inkasuje přes miliardu korun. I v naší zemi, v níž již přes deset let není povinné hodnocení každého vyráběného a do prodeje uváděného přístroje ( jak je prováděl např. Strojírenský zkušební ústav v Brně) prokazující funkceschopnost a pracovní princip, nalezl Čintaman mnoho naivních kupců. Čintaman by však sám neobstál. K tomu potřebuje ptáky. Těm nasype zrní z „ryzího kovu“ ( na to postačí jen malá část zmíněné miliardy). A oni si osvěženi zobem poradí, jak vysvětlit tajuplnou činnost hrnce ( gravitační vlny, efekt vesmírné praenergie a pod.), jak je výhodné zamezit vniknutí do hrnce uživatelům a jak zvýšit náklady na prokázání nefunkčnosti před soudem na úroveň vysoko přesahující prodejní cenu hrnce, i četné další způsoby, jak uvést zklamaného uživatele do stavu bezbrannosti. Za nejzáludnější Čintamanovo opatření považuji zákaz se do přístroje podívat. Kdo tak učiní,vydává se výrobci všanc. Avšak kdo tak přesto učiní, zjistí pouhým pohledem šokující skutečnost, že v hrnci není nic více než několik destiček a trubiček z umělé hmoty.I já jsem byl šokován a až po delší době jsem se vzpamatoval a mohl napsat svůj posudek. Ano, patřím k těm třem posuzovatelům, které autor zmiňuje.
Vděčím redakci Vesmíru, časopisu, jenž mne provází celým životem, za to, že otevírá diskusi na toto téma věnuje pozornost i Čintamanům a ptákům. Je dobře mít na paměti, že je zřetelná hranice mezi vědou a pavědou, mezi racionalitou a nerozumem a mezi poctivým úsilím vědeckých pracovníků a nepoctivým zneužíváním lidské naivity.
Prof. RNDr. Libor Pátý
(publikováno ve Vesmíru 86, 270, 2007/5)
10. 4. 2009

Ad „Čintamani a ptáci“

Martin Bloch
Ad „Čintamani a ptáci“

Článek publikovaný ve Vesmíru 85, listopad 2006, str.689 v oddíle „(ne) rozumné provokace“ je skutečně provokující a podle mého názoru i nerozumný. Jeho hlavním účelem je obrana výrobku (vysoušeče zdiva – v článku nijak blíže nespecifikovaného a bez udání firmy), který evidentně nefunguje, a méně informovaný čtenář by si z něho mohl učinit mylné závěry, případně i se širší platností.
Velmi zavádějící je však zejména obecná úvodní část článku, v níž se autor (sám vědecký pracovník!) snaží dokázat, že technologické vynálezy nepotřebují využívat vědecké poznatky, stačí shrnutí pragmatických, praktických výsledků, přičemž hraje značnou roli náhoda. Je známo, že náhoda se při objevování nových jevů a metod v řadě případů uplatnila, a nikdo to nezpochybňuje. (Viz např. objev X- paprsků Roentgenem, radioaktivního záření Becquerelem, metody zpomalování neutronů látkou obsahující protony Fermim atd.) Ale po této „náhodě“ následuje vždy podrobné zkoumání toho, co bylo náhodou objeveno, a teprve objasnění povahy a příčin toho jevu umožní další vývoj a aplikace objevu. Např. kdyby se nevědělo, co je podstatou rentgenových paprsků a jak vznikají, nikdy by nemohly být zkonstruovány soudobé výkonné rentgenky pro lékařství a průmyslovou diagnostiku. V článku se uvádí příklad hutnictví a metalurgie ze 16. století (G. Agricola) a ukazuje se na dříve často používané metody pokusnictví, kdy se prostě zkoušelo např. přidat něco do taveniny a zjišťovat, co to udělá. Takové metody přetrvaly částečně až do naší doby, ale dnes to jsou spíše okrajové nebo kuriózní záležitosti.(Vzpomínám si, jak se v jednom závodě snažili zvýšit emisní schopnosti katod ve výbojce tím, že je namáčeli do různých látek, např. i do hořčice).
Nelze souhlasit s tím, že „technologický přístup přispívá k formování tváře světa bez nutnosti využívat vědecké poznatky“. Je nemyslitelné, že by skutečně významné technologie, jako je např. technologie polovodičů a jejich aplikací (v elektronice, počítačích atd.) i technologie dalších materiálů (kovových slitin, keramiky, plastů apod. nezbytných nejen pro kosmický výzkum, ale i pro řadu průmyslových výrobků), nemluvě už o nejmodernějších nanotechnologiích (zasahujících i do biologie a lékařství) byly možné bez využití nejnovějších vědeckých poznatků a dokonce i těch „nesrozumitelných“ teorií, jako je kvantová teorie nebo teorie relativity. Zdaleka to tedy není tak, že by ke kontaktu vědy a technologie docházelo až „v okamžiku, kdy technologie selhává, resp. osvědčený postup přestává z nejasného důvodu fungovat“. Autorem zmiňovaná „váha finančního pozadí“ je nesporná a je též pravda, že „vědci rádi podstupují martyrium nezáživné práce inspirované zvukem ryzího kovu v pozadí“. Neplatí to ovšem na štěstí o všech a je naopak alarmující, jsou-li někteří pro ten ryzí kov ochotni zříci se své morální povinnosti hájit poznanou pravdu.
Nedomnívám se, že věda je „zanechána ve vzduchoprázdném prostoru“ a že „technologie spolu s vědou…vytvářejí nesrozumitelnou podobu dneška“. Věda, hlavně fyzika, se dnes zabývá řadou oblastí, které jsou nepřístupné bezprostřední smyslové zkušenosti. Pro ně si vytvořila modely, do značné míry matematické, které jí dovolují předvídat, jak určité procesy budou probíhat (např. v subjaderné fyzice). Tyto předpovědi ovšem opět kontroluje experimentem, tj. „vrací se do skutečnosti“. Samozřejmě, že její jazyk je většině lidí nesrozumitelný, ale výsledky, ke kterým dospívá, slouží společnosti více než kdy jindy – není tedy od společnosti odtržená. A právě mnoho i těch nejlepších vědců se snaží přiblížit své myšlenkové postupy a teorie co největšímu počtu lidí ve svých populárních spisech a přednáškách. To spíše právě ti ostatní lidé se o to příliš nezajímají a odcizení má zcela jiné příčiny.
A nyní ke druhé části článku. Nejmenovaná firma vstoupila již před delší dobou na náš trh s vysoušeči zdiva, jejichž princip je neznámý. „Autor vynálezu, respektovaný rakouský občan, podával řadu vysvětlení během 20 let existence přístroje“, např. gravimetrické vlny, utlumení vesmírné praenergie vodíkovým jádrem Země nebo magnetokineze. Ing. Cháb, jakožto fyzik, sám přiznává, že tyto výklady jsou „fantaskní“ či „groteskní“ a jsou podávány jazykem, který je „nejasný, zavádějící“. Nicméně autor prohlašuje za „podivné“, že tři starší (je to zřejmě přitěžující okolnost) fyzikové podali o přístroji své posudky, v nichž rozebrali příčiny, proč něco takového nemůže fungovat. Je to něco podobného, jako uvést na trh perpetuum mobile, na které nemáme aplikovat zákon o zachování energie (tak jak ho známe) proto, že využívá jakousi neznámou „kosmickou“ energii. Za 20 let prý prodala firma asi 30 000 takových přístrojů (v Rakousku, Německu, Maďarsku a z toho asi tisíc u nás) a „nebyly zaznamenány žádné seriózní útoky na firmu ze strany spotřebitelů ani akademických institucí“. To ovšem neodpovídá skutečnosti. Reklamace byly, případem se zabýval Kloknerův ústav na ČVUT a to, že probíhá soudní řízení (pro jehož účely byly dodány již zmíněné posudky tří vysokoškolských pracovníků), je též znamením, že se někdo brání. U soudu samozřejmě nejde o „rozhodování o platnosti fyzikálních zákonů“, jak to interpretuje ing. Cháb, nýbrž o snahu ochránit eventuální neinformované spotřebitele od koupě nefungujícího zařízení. V řadě případů totiž firma instalovala do vysoušeného prostoru i další metody vysoušení a opatření vedoucí k omezení vlhkosti, takže nelze prokázat, že jedna z metod nefunguje. Kromě toho soukromník má sotva dost peněz na to, aby se soudil s firmou, která disponuje takovým jměním (30 000 přístrojů, řekněme v průměru po 40 000 Kč – jsou levnější i dražší – je 1,2 miliardy Kč za 20 let, tj. 60 milionů Kč ročně, přičemž výrobní náklady na jeden přístroj jsou minimální, odhaduji je řádově na 1 000 Kč). Vydal by za advokáty více, než ztratil koupí přístroje. Samozřejmě, že nejpádnějším důkazem je experiment. Jednoduchý modelový experiment proveden byl a potvrdil nulový efekt na vzlínání vody. Provést experiment v „provozních“, ale dobře definovaných podmínkách ovšem stojí mnoho peněz. Plánované měření má být prý „kupodivu placeno firmou“. Neudivuje mne to vůbec: Státní (grantové) peníze sotva kdo bude utrácet za experiment, jehož negativní výsledek lze na základě základních fyzikálních zákonů předem zaručit. Lze však mít určité pochybnosti o tom, zda experiment placený samotnou firmou bude probíhat nezávisle na jejích zájmech.
Ing. Cháb píše v závěru svého článku: „Členové vědecké komunity…. jakožto státní zaměstnanci jsou odpovědni daňovým poplatníkům, což mimo jiné znamená učit a nestranně pomáhat, nikoliv odsuzovat a zesměšňovat“ a já dodávám: A především jsou povinni užívat své znalosti na obranu vědecké pravdy a nenechat se zlákat leskem ryzího kovu.
Škoda, že Karel Čapek již není mezi námi. Třebas by ho tento případ inspiroval k další geniální povídce z druhé kapsy. Souvislost s námětem povídky „Čintamani a ptáci“ mi však uniká.
Prof. RNDr. Ludmila Eckertová, CSc,

Praha, 30. 11. 2006.
10. 4. 2009

Poznámka redakce

Poznámka redakce: Na článek Ing. Vladimíra Chába, CSc., Čintamani
a ptáci aneb O vědě a empirii,
Vesmír 85, 689, 2006/11, reagovali
kromě doc. RNDr. Jiřího Langera, CSc. (Čintamani a záhady, Vesmír 86, 3, 2007/1) a Mgr. Pavly Koucké
(Kde stojí čintamani, Vesmír 86, 12, 2007/1) ještě Ing. Martin Bloch (11. 10. 2006), prof. RNDr. Ludmila Eckertová, DrSc., dne 30. 11. 2006, prof. RNDr. Libor Pátý, CSc., dne 8. 12. 2006, doc. RNDr. Čeněk Zlatník, dne 23. 12. 2006, a doc. RNDr. Luděk Pekárek, DrSc., dne 24. 1. 2007. Rozsah
těchto příspěvků spolu s odpovědí
Ing. Vladimíra Chába značně překročil
50 000 úhozů a bylo zřejmé, že je nelze zveřejnit všechny. Proto jsme nabídli autorům, že plné neredigované
znění těchto příspěvků uveřejníme na webu v rubrice diskuse k článku Ing. V. Chába.
Příspěvky Ing. Martina Blocha a doc. Čeňka Zlatníka byly mezitím zveřejněny jinde. Doc. Pekárek s nabídnutou
možností nesouhlasil.
Ivan Boháček
(publikováno ve Vesmíru 86, 270, 2007/5)
10. 4. 2009

Prohlášení VR FZÚ AVČR, v.v.i.

Eduard Hulicius CSc.
V prosincovém čísle časopisu Vesmír byla otištěna dvoustránková komerční prezentace firmy AQUAPOL, zabývající se vysoušením zdiva, v jejímž titulku je uvedeno „Navzdory pozitivním výsledkům nenachází oficiální věda vysvětlení“. Na webové stránce této firmy je v „Aktualitách“ kromě jiného i „Rozhovor českého vědce Ing. Vladimíra Chába, CSc. (Fyzikální ústav AV ČR) s Ing. Wilhelmem Mohoronem (držitelem patentu a zakladatelem AQUAPOLu)“. Za rozhovorem pak následují slova „Spolupráce s vědeckou veřejností zvyšuje naše kvality“. Protože okolnosti a umístění komerční prezentace firmy AQUAPOL a tohoto rozhovoru mohou vzbudit dojem, že firma AQUAPOL spolupracuje s Fyzikálním ústavem AV ČR, sdělujeme tímto čtenářům Vesmíru, že tomu tak není.

V Praze dne 15. 12. 2006
Doc. Ing. Eduard Hulicius, CSc.
předseda vědecké rady FZÚ AVČR
Ing. Karel Jungwirth, DrSc., ředitel FZÚ AV ČR
10. 4. 2009

Podporuje AV ČR paravěd?

Jiří Zeman, DrSc.
Otázka by měla spíše znít, jestli ctihodná redakční rada Vesmíru podporuje paravědu, respektive ti členové redakční rady, do jejichž profesní kompetence by vyjádření vhodnosti zveřejnit články, zpochybňující fyzikální principy a metodologii vědeckého bádání, v dosud důvěryhodném přírodovědeckém časopisu Vesmír. Že i na půdě velevážené AV ČR se najdou zastánci různých pavěd, počínaje homeopatií, proutkařením ap. není nic zvláštního (pro AV ČR nikoliv ovšem chválihodného profilu "vědeckých pracovníků"). Že i občas tito "věřící" žádali a snad i dosud žádají o grantové příspěvky na bádání v takovýchto tajupných oblastech není rovněž překvapující. Paravědy profitují na obecné nevzdělanosti a konzumní brutální reklamě. Proto by bylo žádoucí, aby autor či redakce odpověděla na seriozní podnět viz=> http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1170393888.
zemanst@mac.com
Příspěvky 1 - 7 z celkem 7
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »