Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Mohou zmoknout vlny?

Martin Hajný
Vesmír 80, 458, 2001/8
10. 4. 2009

Vidmo

Martin Hajný
Poslední víkend v říjnu loňského roku jsem s přáteli vyrazil do Vysokých Tater. Přespávali jsme na Chatě pod Rysy a z Rysů je i toto mé story. Bylo by ztrátou času psát o tom, že i horolezec je člověk, stejně tak, jako rozvíjet úvahu na téma, co je krása. Tu těžko lze definovat bez vztahu ke konkrétnímu člověku. Biolog může obdivovat křídlo motýla, housenku, či stehýnko malé žáby, mineraloga zaujme vzácná vyvřelina, jiného pro změnu naplňuje radostí pohled na horská údolí a štíty hor. Mne zaujalo "vidmo".

Bylo to vlastně poprvé, co jsem tento úkaz pozoroval tak říkajíc "in natur" a na vlastní oči. Bylo už pokročilé odpoledne, když jsme na Rysy vystoupali. Za zády jsme měli Slunce a před námi směrem do údolí na východ koulející se mlhu. Tu a tam se to sice protrhlo a my tak měli průhled až do údolí, v podstatě to však byla zvláštní situace, kdy na západ od nás bylo jasno, na východ se válely mraky, resp. mlha.

A právě v té chvíli se tam zjevila „duha“. Nebyla to však duha ledajaká, bylo to VIDMO. Meteorologický úkaz, kdy jsme stáli přímo v ose světelného paprsku a dívali se ve směru dopadající vlny. Na "projekčním pláně" tj. stěně mlhy jsme viděli soustředné kružnice barev v podobě "kulaté duhy". Dokonce jsme mohli pozorovat i stín vrcholu, na který jsme právě vystoupali i stíny nás, kteří jsme tam na vrcholku stáli. Jak jsem už řekl, stáli jsme přesně v ose dopadajícího světla.

Hned jsem si proto vzpomněl na pana Mgr. Boháčka i článek pro časopis Vesmír, který jsem před několika lety psal. Ani na okamžik jsem nepochyboval, že jde o rozptyl světla na sférických kapičkách mlhy, právě tak, jak jsem to před lety na ČVUT FEL počítal, pro elektromagnetické vlny, přesně v souladu s teorií popsanou v knize Prof. Kinga i s našimi zkušenostmi. Tj. proto soustředná "duha", protože různý poměr vlnové délky jednotlivých barev světla k průměru sférických kapiček.

Úkaz netrval dlouho, i tak se nám ho však podařilo nafotit. Díky němu jsme měli při svitu petrolejové lampy a našich čelovek i téma k večernímu rozhovoru. Když přišla řeč na pojmy "refraction" a "reflection" bylo mi jasné, že pan Viktor Beránek, kterého většina horolezců i návštěvníků Vysokých Tater nenazve jinak než "chatár Viktor", je tak říkajíc "můj člověk". Bylo mu totiž hned jasné, co jsme viděli, protože za desetiletí, která velehorám zasvětil, nejen že pozná každý jejich kamínek, ale viděl už mnoho podobných úkazů a jevů. I on však tento jev vysvětloval "vlnově", tj. jakousi interferencí světelný paprsků na hraně kopce. Na podobné vysvětlení jsem však narazil i v jedné z publikací od pana Prof. Bednáře. Bohužel jsem si onen sborník v nakladatelství ACADEMIA na Václavském náměstí tehdy hned nekoupil a dnes jsem ho tam už nenašel. S vysvětlením, že i v tomto případě jde o rozptyl světla na jednotlivých kapičkách mlhy (tj. ve stejném duchu, v jakém jsem se v článku pro časopis Vesmír 8/2001 zmínil i o existenci "postraních duh") jsem se však dosud nikde nesetkal.

Pěkný den.

MH.
10. 4. 2009

Jak to bylo

Martin Hajný
V článku výslovně děkuji svému školiteli, nebylo tam však uvedeno jeho jméno - byl jím pan Doc.Ing.M.Mazánek, CSc. , dnes Prof.

K vlastnímu článku:

Výpočty rozptýleného pole na objektech deště (dešťových kapkách) prováděné v 90. letech na ČVUT FEL mým předchůdcem L.Bažantem a následně mnou byly činěny pro kmitočty MW spojů řádů jednotek až stovek GHz. Pro tyto kmitočty bylo možné vycházet i z publikovaných prací Manabe, Liebe, Hufford (1987) udávající hodnoty komplexní permitivity dešťové vody. V případě světla však již vzhledem délky vlny k rozměrům dešťové kapky lze tušit úskalí v použití semi analytické metody MMP.

Na myšlenku analogie rozptylu mikrovlnného signálu na objektech deště s jevem nám dobře známé duhy mne přivedl až pan Mgr.Ivan Boháček (z redakce časopisu), který mne za tím účelem vybavil i článkem "THE THEORY OF THE RAINBOW" od autora H. Moysés Nussenzveiga z časopisu SCIETIFIC AMERICAN, duben 1977.

Poté, co jsem článek pro časopis Vesmír už alespoň 3x přepisoval, jsem se tedy nakonec podvolil a čistě z "komerčních důvodů" (tj. aby to bylo zajímavé a aby to čtenář četl) jsem spojil osud článku o rozptylu "mikrovln" s jevem duhy. Učinil jsem tak však až na základě knihy "The Scattering and Diffraction of Waves" od autorů R.W.P.King, Tai Tsun Wu (Cambridge, 1959), jejíž ruský překlad (Moskva, 1962) mi poskytl pan Prof. Ing. Jaroslav Vokurka, DrSc., když jsem se já sám kdysi prokousával problematikou depolarizace rozptýlené vlny a rozptylových funkcí. (Zde jsou výmluvné např. právě obr. 6.1. na straně 71). A v právě i to byl důvod oné mojí zmínky "postranních duh"...

M.Hajný.
Příspěvky 1 - 2 z celkem 2
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »