Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Vedná politika v prechode

Ľubomír Tomáška
Vesmír 96, 450, 2017/7
16. 10. 2017

Omluva

Ivan Vařeka, IvanVareka@seznam.cz

Omlouvám se za špatnou dedikaci reakce na příspěvek pana Grygara, zmátla mne poznámka pana Boháčka na konci příspěvku, což samozřejmě nevysvětluje mé přehlédnutí adresy v záhlaví. Nic to nemění na mém přání, kterým jsem svoji odpověď zakončil, pěkný den samozřejmě přeji i skutečnému autorovi příspěvku. :-)

22. 9. 2017

Panu Vařekovi

T. Matys Grygar, grygar@iic.cas.cz

Vážený pane Vařeko,

dík za odkaz na sanfraciskou deklaraci. Je to velmi obecný text a myslím, že jeho doporučení nelze jednoduše uskutečnit. Financující instituce těžko mohou jasně definovat způsob hodnocení publikačních výstupů, mohou jen navolit kolonky v tabulce, které vyplňuje žadatel, ale hodnocení těch kolonek se nedá dělat jednoduchým předdefinovaným algoritmem - to už tu bylo (kafemlejnek) a nic moc. Časopisy těžko přestanou propagovat své IF, protože podle mých zkušeností je to jedno ze dvou podstatných kritérií pro volbu, kam autor pošle rukopis (to druhé je zaměření časpisu) - od IF se taky IMHO odvíjí prestiž časopisu při získávání solidních recenzentů. Jako autor těžko budu dávat přednost citacím jednotlivých studií před přehledovými články v situaci, kdy dělám nějaký meziobor a jednak mám těch citací mnoho desítek a druhak jsem rád, když nějaká review ze záplavy dílčích zpráv vydestiluje něco obecnějšího a snad důvěryhodného - ono není tak snadné, aspoň v oboru, kde dělám, vůbec review publikovat, protože solidní časopisy je berou do recenzního řízení jen po předchozím souhlasu redakce nebo dokonce jen po výzvě možným autorům. To jsem jen namátkou z té deklarace vybral pár bodů, které jsou snad až trošku úsměvné.

Mějte se pěkně

TMG

Poznámka redakce: upozorňuji na text Daniela Münicha na http://metodikahodnoceni.blogspot.cz/2017/09/bilancovani-po-4-letech-ii-dil.html

Ivan Boháček

8. 9. 2017

Řeči se vedou, deklarace podepisují a voda teče

Ivan Vařeka, IvanVareka@seznam.cz

Je dost zvláštní, že se na stránkách Vesmíru nikdo nehlásí k podpisu sanfranciské deklarace http://abicko.avcr.cz/aktuality/pdfka/sanfranciska_deklarace.pdf Mezi signatáři je uvedena AVČR http://abicko.avcr.cz/2013/06/06/declaration.html

15. 8. 2017

Svět je v neustálém pohybu a vědní politika na to reaguje

Tomáš Matys Grygar, grygar@iic.cas.cz

Článek Ľ. Tomášky je plný skepse, kterou z větší části nesdílím, spíš na mě působí dojmem nějakého nenaplněného očekávání. Dnešní systém financování vědy vyžaduje hodnocení vědeckých pracovníků. Dnešní vědecká práce se odehrává v jiném prostoru než před padesáti lety. Je lepší s tím počítat, a nejlepší je z reálií vycházet a ne na ně fatálně narazit. Na okraj britské evaluace excelence řekl vedoucí pracovník jedné britské univerzity něco v duchu "na průběh evaluace excelence se snad raději neptejte poražených". V debatě ke kafemlejnku před asi pěti lety mě taky zaujal názor, který bych volně reprodukoval takto: Je třeba, abychom (my, vědečtí pracovníci) pracovali tak dobře, že pro nás hodnocení vědy bude vždy jen intelektuálním cvičením, protože dobří se umísťují poblíž vedení při použití takřka jakýchkoli známých kritérií. Ľ. Tomáška staví část svého textu na premisách, o nichž bych si dovolil diskutovat. "Keby ste sa v 60. rokoch minulého storočia opýtali Jamesa Watsona, koľko má Francis Crick citácií, vašej otázke by vôbec nerozumel. Ak by ste argumentovali, že podľa toho by sa dalo zistiť, či je Crick excelentný vedec, bol by úplne mimo. To, že Francis Crick je výnimočný mysliteľ, bolo predsa zrejmé z obsahu jeho prednášok, článkov, listov a z otázok, ktoré kladie na seminároch! Každý z jeho kolegov (peers) by bol reagoval rovnako; nikto by nepotreboval počty citácií a publikácií na dôkaz toho, že Crick je špičkový vedec." Vědy (aspoň v oborech, se kterými mám nějakou zkušenost) v posledních dekádách prošly vývojem od "umění" k "řemeslu", tj. od skoro individuální až hermeneutické práce v širokém prostoru neznámého po cílené aktivity komunikujících týmů s rostoucí specializací. Množství objevů na jednoho vědce zřejmě zvolna klesá, jak se vědou zabývají širší masy ve frontálním útoku na hranice poznání a snad i jak dnes probíhá spíš propojování jednotlivých disciplín než jejich vytváření. Propojování disciplín je intelektuálně poměrně náročné a vyžaduje vzdělání stejné jako vzdělání vědců, ale nepřináší zjevně tolik průlomových objevů. Spíš se víc učíme s těmi stávajícími objevy pracovat. Mimoto prochází komunikace vědeckých výsledků přechodem od dřívější skoro hermeneutické práce jednotlivců, kteří si o své práci psali dopisy nebo diskutovali při ojedinělých setkáních, po dnešní tvorbu globálních informačních systémů. Není divu, že těmito proměnami je zasažen i systém publikování. "Výsledkami vedeckej práce sú vedecké objavy, predkladané v podobe vedeckých publikácií. Množstvo publikovaných prác je rovnako ohromujúce ako počet ich autorov." Mnoho objevů se dnes předkládá spíš ve formě produktů než publikací. "Objevů", tj. myšlenek, prezentovaných jako objevy ve vědeckých publikacích, je dnes tolik, že dnes spíš chybí jejich kritické hodnocení, tj. testy pomocí pokusů je použít. Týká se to i rostoucí nutnosti ověřovat reprodukovatelnost publikovaných výsledků, které Ľ. Tomáška správně zmiňuje jako velký problém některých dnešních módních věd, ke kterým se upírá obzvlášť velká pozornost společnosti a agentur financujících vědeckou práci. Publikacemi dnes jejich autoři často dokládají svou kvalifikaci, tj. jeho schopnost pracovat v jisté vymezené oblasti nějakého oboru. Potvrzením jejich kvalifikace je pozitivní ohlas editora a recenzentů, kteří přijetím rukopisu dokládají, že autor rozpoznává podstatné otázky v jisté oblasti poznání a že k jejich pojednání používá adekvátní nástroje. Díky specializaci vědy není dnes snadné chtít, aby práci vědeckého pracovníka a jeho kvalifikaci posoudili jeho kolegové "na patře budovy", jak by si asi přál ľ. Tomáška (v analogii k pánům Watsonu a Crickovi). Výhodou "publikačního ověření kvalifikace" může být i anonymnost recenze, obvyklá v některých vědních oborech (např. v chemiích), a férovost komunikace mezi autorem a editorem, kdy mají obě strany (autor i recenzent) možnost argumentovat. V geovědách se vyskytuje i možnost, že se recenzent podepíše, pokud si to přeje, což klade velký nárok na kvalitu práce všech, kdo na publikaci pracují - je to snad ještě lepší než anonymní recenze, ale jak tato tak anonymní tak podepsaná forma recenze může být velmi férová tím, že solidní editoři dbají na to, aby mezi autory a jejich hodnotiteli nebyly žádné profesní vazby. Podle mých zkušeností věcná argumentace není rozhodně nejsilnější stránka třeba diskuse po přednášce vědeckého pracovníka pro jeho kolegy, kdy právě spíš bují emoce. Stává se to dokonce i na mezinárodních konferencích. Já, pokud chci zpětnou vazbu a podněty pro další rozvoj, publikuju v časopisech, zavedených v oboru, a tedy ne médiích, kde bych pochyboval o kvalitě recenze. "Logika velí, že čím viac je vo vedeckej literatúre odkazov na príslušnú publikáciu, tým významnejší objav priniesla." Teď pominu tezi, že publikace rovná se objev. Bez ohledu na to ale myslím, že zcela přímočarý vztah mezi citovaností a závažností práce už ti, kdo mají zkušenost publikováním nebo s hodnocením vědy podle scientometrie, nečekají. Množství citací může znamenat i konvenčnost sdělení s módními prvky pro dostatečně širokou komunitu rozvíjejícího se oboru. Všechny vlny ale po čase vypadají jinak. Také jsem se setkal s tím, že vysoce citovaný článek "jen" popsal metodické postupy a umožnil nebo usnadnil mnoha lidem práci na relevantních tématech. Nic špatného na tom nevidím, přinejmenším v kontextu tvorby globálního vědeckého prostoru. Jedno je ale jisté - pokud je vědecký pracovník citován ve svém oboru a ve srovnání se svými vrstevníky vysoce podprůměrně, o ničem dobrém to nesvědčí. Na závěr bych podotkl, že za dobu, co pracuji, se podmínky pro vědeckou práci u nás postupně zlepšovaly a nadále zlepšují, jen ne lineárně, abych tak řekl, a výkon a snad i kvalita práce na našem pracovišti také. Možná proto jsem ohledně nějakých krizí vědní politiky takový zdrženlivý až optimistický.

26. 7. 2017

Smutné leč pravdivé

Tomáš Grim, UP, tomas.grim@upol.cz

Děkuji Vám za užitečný příspěvek - především adeptům vědeckého cechu by tento text mohl otevřít oči. Jako poznámku pod čarou bych rád doplnil další jednotlivosti, ale vše už jsem napsal v následujících textech, na které proto odkazuji (není důvod psát totéž znovu):

 

IF: triky a pověry. Živa 2009, 57(1): XII–XIII.

Citace: triky a pověry. Živa 2009, 57(3): XLIV–XLV.

(Spolu)autorství: triky a pověry. Živa 2013, 61(3): LV–LVII.

 

a hlavně celý seriál „Děs a bída UP“ (Univerzity Palackého) o mizérii „výzkumu“ a „výuky“ u nás, který vyšel v Žurnálu UP v roce 2007.

 

Všechna PDF volně dostupná na: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/Grim/publications_popular.htm

 

Zdravím a ještě jednou děkuji za Vaši snahu o otevřený pohled na současnou vědu.

Příspěvky 1 - 5 z celkem 5
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »