Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Prostorová paměť, navigace a mozkové mapy

Aleš Stuchlík
Vesmír 96, 274, 2017/5
4. 6. 2017

Několik drobných poznámek

Jiří Šoler, jirisoler@hotmail.com

Článek pokládám za velmi přínosný a zajímavý. Přesto bych si dovolil několik drobných poznámek k úvodu:

1) V článku je citována kniha Immanuela Kanta: Kritika čistého rozumu, která vyšla v prý v roce 1878. Vzhledem k tomu, že Kant žil v letech 1724-1804, je tento údaj asi nesprávný.

2) Autor definuje prostor subjektivní a objektivní jako něco závislého a nezávislého na lidském vědomí. Ovšem každá filosofická koncepce je produktem lidského mozku, dokonce i tvrzení Isaaca Newtona, proto taková definice není příliš přesná. Samozřejmě chápu, že autor chtěl odlišit, jak vnímá pojem prostoru fyziologie mozku od jeho abstraktního pojetí, ale taková definice není nejlepší.

3) Kdysi jsem překládal Newtonova Principia do češtiny (http://jirisoler.wz.cz/principia.html) a termín "atom" jsem tam nenašel. Jeho pojem prostoru asi nejlépe vystihuje komentář (Scholio) v úvodu (http://jirisoler.wz.cz/principia0.html#r16): Absolutní prostor, ze své vlastní podstaty a bez ohledu na cokoliv vnějšího, zůstává stále stejný a nehybný. Relativní čas je libovolná pohyblivá míra nebo rozměr tohoto absolutního prostoru; tato míra nebo rozměr je určována našimi smysly ze situace  prostoru vzhledem k tělesům a je obecně používán namísto nehybného prostoru, jako případy prostoru pod zemí, ve vzduchu nebo na nebi, kde jsou rozměry určovány ze situace prostoru vzhledem k zemi. Absolutní a relativní prostor jsou stejné jako pojem i veličina, ale nejsou vždy stejné numericky. Latinský originál viz uvedený odkaz. Obávám se, že Newtonovo pojetí je odlišné od pojetí uvedeného v článku.

4) Pohled některých přírodovědců na filosofii Aristotela může být dosti odlišný. Např. v knize M. L. Ledermana a C. T. Hilla: Symetrie a krása vesmíru pokládá za vrchol antické filosofie Aristarcha, Euklida a pytagorejce a o Aristotelovi se vyjadřuje takto: Sama podstata filosofie se změnila, vážnost matematického a vědeckého racionalismu poklesla a společnost utrpěla otřes, což vedlo k věku Platona a Aristotela. Tito filosofové pochopili celý obraz struktury vesmíru špatně, což vedlo nakonec k širokému přijímání špatných představ o fyzice a o přírodních jevech. A ty byly s konečnou platností kanonizovány v doktrínách a dogmatech katolické církve. A to už nemluvím o úpadkových filosofech jako byl Kant. A jako fyzik musím tento pohled autorů sdílet.

Zbytek článku pokládám za přínosný.

Příspěvky 1 - 1 z celkem 1
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »