Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Divoká Oslava: Hra na hluchou bábu

Lukáš Čížek
Vesmír 95, 436, 2016/7
9. 11. 2016

Divoká oslava - Ad Vesmír 95, 232, 2016/4 a Vesmír 95, 436, 2016/7-8

Tomáš Vrška, tomas.vrska@vukoz.cz

Vesmír uveřejnil v tomto ročníku dva příspěvky (č. 4, str. 232-237, autoři Lukáš Čížek - LČ a Ester Ekrtová - EE a č. 7-8, str. 436-437, autor LČ) věnující se problematice ochrany přírody v údolí řek Oslavy a Chvojnice. Druhý příspěvek má charakter publicistického článku pracujícího s neúplnými a hlavně zavádějícími informacemi a dopouští se osobních invektiv. Protože jsem jednou z kritizovaných osob, dovolil bych si vyjádřit se alespoň k některým sdělením s odlišným pohledem na celou problematiku.

V příspěvku jsem byl postaven do pozice jakési soukromé, profesně nezařazené osoby, která se vetřela na jednání zástupců ctihodných společností a úřadů a aby byl kontrast vůči zástupcům tří odborných společností (Česká společnost entomologická, Česká botanická společnost a Česká společnost pro ekologii) ještě výraznější, byl jsem označen za propagátora bezzásahových území. Skutečností je, že jsem byl na jednání pozván oficiálním dopisem z MŽP (jako všechny ostatní subjekty) v rámci rozdělovníku jako zástupce VÚKOZ, v. v. i. – odboru ekologie lesa, tedy resortního výzkumného ústavu (což LČ věděl – pokud četl pozvánku), kde se od roku 1994 zabýváme mj. studiem dynamiky přirozených lesů a reprezentoval jsem názor vědeckého týmu, stejně jako jiní účastníci reprezentovali názory odborných společností nebo úřadů, které zastupovali. Podobně se musím ohradit proti nepravdivému nařčení, že „Argumentem k ponechání rozsáhlých ploch bez zásahu byl fakt, že jsou bez zásahu již dlouho a že v daném území má T. Vrška (dále TV) plochy, na nichž sleduje sukcesi dřevin“. Zatím se považuji za příčetného a myslím si, že vím, kde mám náš tým výzkumné plochy. Jejich lokalizaci máme dlouhodobě zveřejněnou (http://pralesy.cz/vyzkum-lokality), takže i z tohoto důvodu bych si nemohl dovolit něco takového vyslovit. Myslím, že je špatně, když se v argumentaci používají nekonkrétní (a trochu demagogické) výrazy jako „Ukázalo se, že s vyhlášením NPR dlouhodobě nesouhlasí ani zástupci některých složek státní ochrany přírody.“ Totéž bych mohl tvrdit o podpoře bezzásahového režimu. Měli bychom argumentovat konkrétně anebo vůbec.

Historické souvislosti

V obou zmíněných příspěvcích jsou historické souvislosti vzniku a vývoje ochrany přírody předmětného území zmíněny neúplně a mohou vést k mylným interpretacím. 11. 4. 1974 vyhlásil tehdejší ONV v Třebíči Chráněný přírodní výtvor Údolí Oslavy a Chvojnice na území okresu Třebíč a 22. 5. 1975 na území okresu Brno-venkov tehdejší ONV Brno-venkov. Jeho vyhlášení na velké ploše zejména mimo říční zářez, kde na zvlněné plošině dominují smrkové a borové monokultury, bylo tichou dohodou mezi zástupci ONV, Západomoravského muzea v Třebíči a ředitelství tehdejších Jihomoravských státních lesů. V té době byla dokončována stavba Dalešické přehrady (napouštěla se 1976) jako zdroje vody pro budovanou JE Dukovany a megalomanské plány počítaly se zatopením Oslavy a Chvojnice pro plánované rozšíření kapacity JE Dukovany. Přehlášení do kategorie PR proběhlo automaticky při hektické přípravě vyhlášky č. 395/1992 Sb. v době kdy nebyl vůbec čas připravovat nějaké koncepce. Ty se začaly připravovat v roce 1994, kdy bylo tehdejší Výzkumné a monitorovací pracoviště Českého ústavu ochrany přírody pověřeno vypracováním návrhu NPR v nejzachovalejší (míněno člověkem relativně nejméně ovlivněné) části údolí Oslavy a Chvojnice. V té době začal vznikat koncept soustavy území ponechaných samovolnému vývoji, které by reprezentovaly všechny hlavní vegetační, resp. stanovištní typy lesů v ČR. Tak vznikl i název Divoká Oslava (bohužel to nebylo na divokém večírku MŽP, jak si představují LČ a EE), protože se jedná o nejsevřenější údolí s lesními porosty na místy těžko přístupných polohách, které byly sekundárně ponechány samovolnému vývoji po opuštění hradu Lamberk a Sedleckého hradu. Tyto porosty reprezentují přechod mezi teplomilnými společenstvy dubohabřin na Jižní Moravě a hercynskými společenstvy Českomoravské vrchoviny. Výběr porostů vhodných pro ponechání samovolnému vývoji byl ověřován v archivních dokumentech lesní hospodářské evidence na Lesní správě Náměš nad Oslavou (LČR, s. p.), kde se zjišťovalo, kdy naposledy a jestli vůbec se v dotčených porostech v posledních deceniích zasahovalo. Návrh NPR byl v témže roce zpracován a až později aktualizován a po dlouhých jednáních se správcem území (LČR, s. p.), bylo přikročeno k jednotlivým krokům předcházejícím vyhlášení (geometrické zaměření hranic apod.). Zároveň se vznikem soustavy NATURA 2000 byla na téměř totožném území přírodní rezervace (2310 ha) vyhlášena evropsky významná lokalita (EVL) na ploše 2339 ha. Tehdy vznikla představa, že dvě biologicky nejhodnotnější části – tedy již dříve navržená Divoká Oslava a nově navržený Soutok Oslavy a Chvojnice – dostanou přísnější režimy ochrany, než mají v naší legislativě evropsky významné lokality a zároveň vyhlášením dvou NPR a již existující EVL pomine důvod existence PR, přičemž plošný rozsah územní ochrany se vůbec nezměnil! Proto nelze přijmout interpretaci LČ podpořenou stanovisky tří výše jmenovaných odborných společností, že státní ochrana přírody „pouští“ nějaké území mimo ochranářský režim.

Jazýček jadranský

Specifickou a v prvním článku zdůrazňovanou otázkou je existence populace jazýčku jadranského. Předně je třeba zdůraznit, že jejich jediná lokalita není součástí stávající PR. Přestože se o posun hranic PR ONV Brno venkov v minulosti (za socialismu) pokoušelo, nepodařilo se hranice posunout, neboť levobřežní část údolí Chvojnice je ve správě Vojenských lesů a statků a v době socialismu v nich byla umístěna jednotka protiletadlové obrany města Brna. Okolí malého lomu přesto jezdili v 80. letech dobrovolníci prosvětlovat (sám jsem se jako student gymnázia jedné takové akce zúčastnil), aby mohl jazýček jadranský přežít. Aktuálně je jeho lokalita alespoň v ochranném pásmu přírodní rezervace (ale je již zahrnuta do EVL) a krajský úřad Jihomoravského kraje dlouhodobě finančně podporuje prosvětlování okolního lesního porostu, kosení bylinného patra a plánuje přeměnu akátiny na JV okraji lokality výskytu. V aktuálním návrhu plánu péče je pro záchranu jazýčku kozlího zpracován plán managementových zásahů v jednotlivých porostních skupinách (viz např. mapy M14 a m15) a pokud je v něm něco biologicky špatně, mohou o tom botanici vést diskusi s krajským úřadem a navrhnout lepší řešení, ovšem z prvního článku LČ a EE nepřímo vyplývá, že jazýček vymírá a nic se neděje (str. 233), resp. že managementová opatření jsou popsána „natolik mlhavě, že se s jejich realizací nejspíš nepočítá“ (str. 236). To je poněkud zavádějící interpretace skutečnosti. Jakkoliv je populace ohrožena, je její situace lepší než v 80. letech 20. stol. právě díky realizovanému managementu.

Biologicky „naivní“ způsob péče

Jako biologicky „naivní“ (viz obr. na str. 437) je z pera LČ opakovaně označováno ponechávání lesů samovolnému vývoji v nižších polohách. Není v možnostech rozsahu tohoto příspěvku prezentovat ucelenou argumentaci – zájemce odkazuji na naši polemiku ve Fóru ochrany přírody č. 4/2015 a 1-3/2016 (http://www.casopis.forumochranyprirody.cz/magazin/archiv/). Důvodem „naivity“ je existence „temných“ lesů, které nezapadají do teorému rozsáhlých ploch řídkých, světlých lesů, který předpokládá jejich disturbance v minulosti velkými býložravci a člověkem. Sám teorém je v principu nereálný, protože kdyby platil, tak by neumožňoval šíření a regeneraci nových generací dřevin (všechny by byly zkousány velkými býložravci). O dynamice lesů nižších poloh toho věda ví nejméně ze všech typů lesů. Protože jsou člověkem nejvíce a nejdéle ovlivněny, nemáme v nižších polohách dochovány ekvivalenty Boubínského, Žofínského a dalších pralesů. A chceme-li poznat jak opravdu fungují, tak je musíme dlouhodobě ponechat samovolnému vývoji, aby se v nich mohla rozvinout disturbanční dynamika. Proto se jejich řídká síť sestává z lokalit, kde se nehospodaří dlouhodobě (viz výše zmíněné historické průzkumy), abychom se plného rozvinutí jejich dynamiky dočkali co nejdříve a také proto, že v nich jsou nejvíce zachovány i jiné prvky přirozených lesů (old growth elements). V současnosti můžeme pozorovat rozbíhající se disturbanční dynamiku (nejenom na Oslavě) v lesích nižších poloh v porostech, kde se nehospodaří od posledních válečných let, resp. od 30. let 20. století. Ve vznikající mozaice disturbovaných ploch budeme moci studovat jak moc nebo málo vyhovují plochy nových gapů (porostních mezer) na světlo náročným druhům. Současná biologie jako kdyby zapomněla na druhy nižších poloh, které nejsou vázané na slunná stanoviště, ale např. na pokročilejší rozkladová stadia tlejícího dřeva, mikroreliéf ploch disturbovaných vývraty apod. Takové prostředí najdeme jenom v porostech ponechaných samovolnému vývoji – tedy v mnohem řidší mozaice lesů než jsou lesy určené k aktivnímu managementu na světlo náročnějších druhů.

Jako biologicky naivní mi osobně přijde podporovat ve všech chráněných územích v nižších polohách jenom světlomilné druhy. Přitom lesy ponechané samovolnému vývoji tvoří dnes 1,2 % (28 000 ha) ze všech lesů v ČR a jejich hlavní část se nachází v horských polohách (polovina v NP Šumava). V nižších polohách je jejich relativní podíl nižší a v případě pannonika Jižní Moravy jsou kromě jádrového území NP Podyjí a dvou národních přírodních rezervací a dílčích ploch v několika (národních) přírodních rezervacích všechna další zvláště chráněná území určena k aktivnímu managementu.

Celý problém ochrany společenstev vázaných na světlé lesy není ve skutečnosti zásadně ovlivněn a blokován minoritní podmnožinou lesů ponechaných samovolnému vývoji (ano, je jí ovlivněn malým procentem odpovídajícím procentu lesů ponechaných samovolnému vývoji). Ve skutečnosti je hlavním problémem dosud nerealizovaný management lesů v dominantní většině území určených k aktivní péči. Proč již neproběhly uvolňovací zásahy na více než 200 ha v LČ zmiňované přírodní památce Náměšťská obora? A proč neprobíhají na více než 600 ha v národní přírodní památce Hodonínská dúbrava? Proč neprobíhají na 14 lokalitách z 15 vyhlášených pro tesaříka obrovského, v nichž je silně dominantní plocha určená pro aktivní management? Atd. atd. Zde nedochází k žádnému názorovému konfliktu uvnitř vědecké nebo ochranářské komunity a všichni „propagátoři bezzásahových území“ jsou s biology názorově v souladu a podporují aktivní management. Všichni víme, že problém je někde jinde a vytloukat klín klínem na několika bezzásahových územích považuji za kontraproduktivní. Třeba proto, že vlastníci, potažmo správci dotčených území se nestačí divit (v lepším případě se nám smějí), když tyto otázky ventilujeme do médií a navíc takto bulvarizujícím způsobem.

Kdo chce snížit stupeň ochrany?

V závěru příspěvku z č. 7-8 představuje LČ pochmurnou vizi zatopeného údolí Oslavy a Chvojnice a uvádí: „Hrozba je reálná a zároveň slouží jako argument zastáncům rychlého vyhlášení kritizovaných NPR v údolí Oslavy a Chvojnice. Pomíjejí (dvě MZCHÚ – pozn. autora) existenci evropsky významné lokality. O zaplavení rezervace libovolné kategorie rozhoduje naše vláda, zaplavení evropsky významné lokality řeší Brusel.“ Předně bylo výše vysvětleno, že se nejedná o žádné „rychlé“ vyhlášení – tato snaha zde byla již před dvaceti lety, kdy u nás ještě neexistovala soustava NATURA 2000.

Koncept navržený LČ a EE (str. 437) – tedy NPR Divoká Oslava a NPP Soutok Oslavy a Chvojnice obklopený rozsáhlým ochranným pásmem v hranicích podobných dnešní PR Údolí Oslavy a Chvojnice (resp. EVL) je z hlediska nástrojů ochrany přírody skutečnou reálnou prohrou - na rozdíl od jimi podsouvané prohry státní ochrany přírody, která by měla vzniknout zrušením stávající PR a novým vyhlášením dvou menších MZCHÚ v kategorii NPR.

Ministerstvem doposud projednávaný koncept totiž znamenal, že dvě přírodně nejcennější jádrové části území mají být chráněny v kategorii NPR s nejpřísnějším režimem územní ochrany. Zbytek území by potom byl chráněn jako evropsky významná lokalita v tzv. základním režimu ochrany, který vyplývá z ustanovení § 45c odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro předměty ochrany EVL nacházející se mimo navrhované NPR je základní ochrana standardní způsob ochrany běžně využívaný v desítkách podobných EVL na celém území ČR.

Vyhlášením ochranného pásma na zbývajícím území EVL (jak navrhují LČ a EE) by bylo dosaženo pouze toho, že by zde výše zmíněná základní ochrana EVL přestala platit zcela (takže „Brusel by to neřešil“), protože §45c, odst. 2 zmíněného zákona jasně říká, že „...Tento odstavec se na území evropsky významné lokality vyhlášené podle odstavce 1 vztahuje jen tehdy, neplatí- li pro ně ochrana podle části třetí tohoto zákona (tedy paragrafy o MZCHÚ a jejich ochranných pásmech – pozn. autora). Ochrana podle částí druhé a páté tohoto zákona a ustanovení § 45h a 45i nejsou dotčeny...“. To znamená, že z EVL v základní ochraně by se stalo ochranné pásmo NPR a NPP a ochrana předmětů ochrany EVL nacházejících se mimo dvě navrhované NPR (resp. NPR a NPP) by nebyla žádná. Ochranné pásmo ZCHÚ totiž slouží podle § 37 zákona o ochraně přírody a krajiny k zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy z okolí. Takže chmurnou vizi zatopeného údolí, o němž se rozhodne bez Bruselu, si navrhují LČ a EE sami a nikoliv „lidé, jejichž odbornost je neznámá“ (jak označuje LČ pracovníky MŽP)! To je ten „happyend“ z vyšší moci, který si dal LČ do podtitulku minulého příspěvku na str. 437.

 

MEDAILONEK AUTORA:

Doc. Ing. Tomáš Vrška (*1966) vystudoval lesnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. Na brněnském odboru ekologie lesa VÚKOZ, v. v. i. se zabývá výzkumem dynamiky přirozených temperátních lesů, managementem lesů ve zvláště chráněných územích a nepasečnými způsoby lesnického hospodaření; stejnou problematiku přednáší na Lesnické a dřevařské fakultě MENDELU v Brně.

Příspěvky 1 - 1 z celkem 1
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »