Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Jak vyzrát na lidskou přirozenost?

František Houdek
Vesmír 94, 311, 2015/6
22. 9. 2015

Lidská přirozenost potřebuje předělat odborníky

Josef Šanda, josef.sanda@gmail.com

Článek je úvodníkem, takže ani reakce nemusí snad být vědeckou prací. Takže jen krátce. Není asi náhodou, že text je uvozen citátem z „vědce oddaného věci národního socialismu“. Při čtení se zdá, jako bychom se přenesli do Ruska dvacátých nebo Německa třicátých let. Nejprve poplašné zprávy, pak výhrůžky. Děláme všechno špatně, jsme špatní, budoucnost je nejistá! Jak hrozné, nejistá budoucnost! Momentální stav je tristní. Přetěžujeme Zemi, situace je alarmující, musíme urychleně empiricky zkoumat lidské štěstí. Řekl kromě učence Kováče patrně také Lenin. (Ovšem jistě by bylo přímočařejší empiricky zkoumat přímo štěstí Země, ale to až příště.) Lidská přirozenost je v nepořádku, budeme ji ovlivňovat, v samé podstatě člověka pozměníme, resp. raději rovnou vytvoříme nového, patrně tedy rasově čistého nebo komunisticky uvědomělého člověka. Násilí použijeme jen přiměřeně. K dílu přizveme filosofy, psychology, pedagogy, ekology. Ve výčtu oborů, které se usilovně tlačí do pozice vědeckých (jistě ne technických, to je trapně lopaťácké), ale chybí ekonomie, sociologie, historie, politologie.... Prostě všechna ta studia sice zajímavá, ale z principu neschopná formulovat ověřitelné hypotézy a tedy důvěryhodný program. Přírodní vědy raději vynecháme, jednak dá hodně práce se z nich něco naučit, a jednak je díky jejich exaktnosti příliš zřetelné, jak málo toho ze systémů byť jen té poznatelné části světa víme. Trochu to připomíná konec čtrnáctého století, kdy přebytky vzdělaných teologů vedly k jejich frustraci a vygenerovaly vrstvu lidí, přesvědčených o potřebě ten špatný svět trochu předělat. Naštěstí tehdejší politické síly, složené z těch špatných chybujících lidí, situaci posléze ustály. Akorát to bylo spojeno s přiměřeným násilím. Nebo svého času nadvýroba právníků ve Francii, končící tzv. Obdobím hrůzovlády (ze školy známe jako Velkou francouzskou revoluci). To zvládnout již bylo obtížnější. Nyní university chrlí hordy polovzdělaných pseudointelektuálů, schopných tak leda opakovat politicky korektní mantry a stěžovat si (nad počítačem koupeným z podpory v nezaměstnanosti) na ten přetechnizovaný a bohatství špatně rozdělující svět. Neboť oni chtějí, jak mi kdysi prozradil jeden milý revoluční Kambodžan (pokoj jeho kostem někde na rýžovém poli), také býti u moci. Nechtějí prodávat u McDonalda, což by odpovídalo jejich kvalifikaci - a to je hned jeden problém s lidskou přirozeností. Ale v lidské přirozenosti je i to, že spousta lidí tento nejlepší ze všech možných světů bez velkého remcání udržuje v provozu a podle možností i místy vylepšuje.

20. 6. 2015

Přece nepřirozeností!(dokud se domek z karet zase znova nesesype)

Jan Panocha

Vymytí mozků(třeba i v dobrém smyslu) nevydrží na věky. Buď se smíříme a naučíme s lidskou přirozeností fungovat, nebo se musí přirozenost změnit evolucí či eugenikou(při tom není samozřejmost, že tak by jsme dosáhli původně zamýšleného cíle). Jaký ten cíl vůbec je? Existuje konkrétní představa ideálního možného světa? Nebo aspoň podmínky, které by svět měl splňovat? Jsou ty podmínky vzájemně bezesporné? Jak se vybere která představa nebo které podmínky? Mají to vypočítat odborníci, nebo se bude hlasovat, nebo něco jiného? Pro začátek: Je lepší stagnující, přehledný svět primitivů, kteří berou život tak jak jde a jsou štastní, protože neřeší jestli jsou šťastní a jestli je svět šťastný? Nebo myslitelů, kteří chtějí pořád víc vědět a udělat něco lepšího než je teď, přitom jsou dost chytří, aby si uvědomovali, že dokonalost je nedosažitelná? Je větší štěstí svět, na kterém by žila 1mld. hodně šťastných lidí, nebo svět s 10mld. středně šťastných? Co kdyby se ukázalo, že pro celkovou maximalizaci šťěstí na světě je nevyhnutelné, aby část lidí byla málo šťastná? Co kdyby se optimálně šťastný svět opravdu mohl povést, ale byl by nestabilní a po čase nevyhnutelně dospěl do neštěstí? Co znamenají a jak poměřovat odpověďi, když se lidí zeptáme, jestli jsou šťastní nebo nešťastní? Ikdyby jsme dokázali objektivně poměřit štěstí různých lidí, má štěstí všech stejnou cenu, sympatického dobráka i násilného recidivisty? Přeji hodně štěstí s řešením takových problémů ;)

Příspěvky 1 - 2 z celkem 2
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »