Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: Virtuální evoluce

Jan Toman
Vesmír 93, 292, 2014/5
1. 6. 2014

Co můžeme na modelech evoluce studovat?

Jan Toman, tomanjanjr@hotmail.com

 Vážený pane inženýre Žufníčku,

Váš zájem mě opravdu těší a děkuji za projevenou zpětnou vazbu.

Článek se možná drží trochu při zdi, ale nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, že evoluce modelovaná v počítači je stejná jako ta reálná. Naopak, má svoje specifika plynoucí jednak z toho, že jde jen o virtuální model, a také z našich zjednodušení, které modelu vytkneme. Prvnímu se s největší pravděpodobností nelze vyhnout. Na druhou stranu, to je na problému možná to nejzajímavější – můžeme studovat, jak se liší virtuální a reálné prostředí. V případě zavedených zjednodušení se časem alespoň teoreticky můžeme čím dál více přibližovat  reálnému světu. Jak sám podotýkáte, už teď můžeme vidět obdobu zjednodušování genomu ve stabilním prostředí. Kdoví jaké další evoluční  fenomény budeme moci pozorovat v případných komplexnějších modelech. Nemyslím si ale, že bychom mohli dokonale napodobit průběh evoluce na Zemi s cílem studovat přímo naši minulost. Přeci jen, evoluce v čase je především historický proces. Jako takový se řídí i historickou náhodou a je neopakovatelný, i kdybychom do posledního bodu napodobili všechny působící faktory, o kterých víme. Jistě bychom však mohli studovat dlouhou řadu fenoménů obdobných těm, které známe ze Země (a možná i další, které neznáme) – jen namátkou například obdobu endosymbiózy jakou vznikly mj. mitochondrie, vzniku a rozvoje regulace genomu, druhotného zjednodušení u parazitů, vzniku mnohobuněčnosti, nervové soustavy či smyslů, vzniku a rozvoje kognitivních schopností a podobně.

Stanislawa Lema mám velmi rád. Nepochybně jde o jednoho z nejgeniálnějších spisovatelů (nejen) sci-fi. Často se zmiňuje, kolik předznamenal technických vynálezů a civilizačních trendů, ale mohli bychom k němu chodit i pro náměty dalších a dalších (i biologických) teorií. Při šíři jeho díla, kdo ví, jestli mezi ním nějaká taková virtuálně-evoluční povídka není. Teď už jen zjistit, jaký evoluční fenomén může za to, že mají Poláci tolik výborných spisovatelů. Že by nějaký rover...?

 

Zdraví,

Jan Toman

29. 5. 2014

Za jakých situací jsou rovery nezbytné k udržení stability

ing. Jiří Žufníček, jiri.zufnicek@post.cz

 Hezký den,

jsem pravidelný odběratel a poctivý čtenář, ale mizerný přispěvatel. Po pravdě, toto je můj první příspěvek. Přivedla mne k němu synergie dvou po sobě jdoucích článků v letošním květnovém čísle.

Když milenky a manželky táhnou za jeden provaz, to je mazec! Dobrý článek vyvolá vždy spoustu dalších úvah. Jak je to se zařazováním organismů do škatulek? Uvedené endosymbiotické bakterie ztratily část své informace, protože ji nepotřebovaly, další předaly svému hostiteli a nechaly si jen zbyteček. Totéž udělaly mitochondrie. Ty řadíme k organelám, symbionty stále k bakteriím, ale kvalitativní rozdíl v tom nevidím. Když, tak jen kvantitativní. Mitochondrie nejsou schopny samostatného života, ti symbionti nejspíš také ne. Hranice je tedy jen smluvní a volná. Obdobu vidím u orchidejí: druhů je jich nesčíslně a přitom se mohou vesele křížit. Což by druhy asi dělat neměly. Nejspíš v tom hraje roli touha systematiků, popsat nový druh. Tak velká, že až orgasmická. A ztrátu nomenklatury nesou těžce (viděli jsme u Pluta, když přestal být řádnou planetou).

Taky by mne zajímalo, jak se ti symbionti přenášejí do nového těla. Infekčním procesem to asi nebude, kde by se vzali životaschopní jedinci. K tomu by potřebovali kompletní genetickou výbavu. Takže ty manželky nějak musí milenkám zajistit přenos, nejspíš podobně jako mitochondriím mimojaderným obsahem vajíčka. Je to tak?

Zbývá jen zjistit, zda ty milenky jsou milenky manžela, nebo manželky, což může být velký rozdíl.

Virtuální evoluce vyznívá z článku jako nepříliš užitečná hračka, ale s velkým potenciálem pro budoucnost. Myslím si, že zbytečně malodušně. Už jenom to, že se jinými cestami podařilo dost věrně napodobit přírodní děje je pozoruhodné. Například redukci genomu (milenek) v stabilním prostředí (manželek). Kdyby biologové dokázali svou cestou, že odmocnina ze dvou je iracionální číslo, znamenalo by to přinejmenším, že jejich postup je správný a že se dá nejspíš s příslušnou opatrností použít i jinde. Matematikům to dnes arciť k ničemu není, ale možná, že jednou najdou třídu úloh, vhodnou pro takovýto postup. Biology dnes často trápí otázka, co je příčina a co důsledek. Do hluboké minulosti se podívat nemůžeme a ze současnosti se toho někdy moc poznat nedá a tak si vyprávíme pohádky (Zrzavý?). Kybernetická simulace by jim mohla pomoci.

Okouzlila mne představa roverů, pohybujících se ve virtuálním světě Species. Jakoby z oka vypadla S. Lemovi a jeho Kyberiádě. Rovery jsou andělé či démoni, programátor či operátor je Místní Bůh. Páchají zázraky.  Sociology a podobné by mohlo zajímat, za jakých situací jsou rovery nezbytné k udržení stability a jestli se nemůže něco podobného přihodit i nám. Tady jsem dost pesimista. Jako bezvěrec nemohu doufat ve spásu nějakým vozítkem. Nejsem zapřisáhlý ateista, existence něčeho Bohu podobného by mne asi i nadchla. Zdá se, že čas zázraků vypršel; když je třeba kanonizovat nového svatého, uchylují se k trapným zázračným uzdravením. Už ani zázraky nejsou, co bývaly. Taky mám obavy, že i kdyby pomoc přeci jen přišla od stávajícího boha, pomohl by mi hinduistický rover? Očekávat existenci Boží a ještě k tomu nestraníka, není to příliš?

S přáním všeho nejlepšího a „jen houšť a větší kapky!“ pro podobné dobré články

Váš ing. Jiří Žufníček

 

Příspěvky 1 - 2 z celkem 2
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »