Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Diskuse: O inteligentním designu

Ivan Horáček
Vesmír 93, 117, 2014/2
7. 3. 2014

ID a mýtus evoluce?

Jiří Sekerák, jsekerak@mzm.cz

 Předesílám, že jsem knihu J. A. Mejsnara Mýtus evoluce nečetl.  Přesto bych k tématu rád něco podotkl. Především v souladu s profesorem I. Horáčkem, a také s celou popperovskou tradicí je třeba říct, že darwinistický koncept evoluce je výzkumným programem, nikoliv jen falzifikovatelnou teorií nebo hypotézou. Tento výzkumný program sehrál nezastupitelnou roli v dějinách věd o životě tím, že v nich striktně oddělil přírodu od nadpřirozených sil. Stanovuje zásadu, že věda může operovat pouze v rámci přirozeného světa a všechna vysvětlení opírající se o nadpřirozeno jsou záměrně ponechána stranou, resp. vynechána, vyloučena. Může tedy věda dokázat existenci inteligentního designéra, jak si myslí stoupenci ID? I kdyby byl inteligentní designér (stvořitel) nějakým způsobem součástí přírody, našeho každodenního života a zkušenosti (ale nikdo si toho zatím zjevně nevšiml), z podstaty svého stvořitelství ji nutně přesahuje. Pak by však vědecké poznání nakonec muselo do sebe znovu zahrnout sféru nadpřirozena, od které se tak pracně a mnohdy i bolestně od starověku až do novověku emancipovalo. Zde nepomohou ani tzv. „vědy o počátku“. Pochybuji, že by někdy nějaký soudce v rámci kriminalistiky uznal závěry forenzního technika, který by na základě důkazů rozeznal, že kámen hodil (ať náhodně, či úmyslně) oběti na hlavu např. duch zemřelého zahradníka.

Stoupenci ID se v zásadě opírají o nepravděpodobnost náhodného nebo spontánního vzniku vysoce organizovaných a komplexních živých systémů (oko, DNA, genom, buňka….). Ovšem teorie pravděpodobnosti nám říká jen to, s jakou pravděpodobností můžeme v budoucnu očekávat definovanou událost, nikoliv jestli to co se už stalo, se stát muselo, mohlo nebo vlastně nemělo. Stanislav Lem napsal (Dokonalá prázdnota, 1974), že pravděpodobnost toho, že se někdy právě on narodí, podmíněná všemi okolnostmi, klesá v čase do minulosti tak prudce, až jen několik století nazpět dosáhne hodnoty, jež se rovná prakticky nule. Kdo by kolem roku 1800 čekal, že se za 121 let narodí zrovna pan Lem, jestliže vyhlídka na tuto událost byla jen jedna ke kvadrilionu? A přece se tak stalo. Vzhledem k tomu, že tu nejde jen o Lema, ale o každého kdo se kdy narodil, ukazuje to, jak slabé argumenty poskytují podobně založené úvahy.  

Příspěvky 1 - 1 z celkem 1
« první    < předchozí  ·  další >    poslední »