Když byl asfalt novinka

1874: Asfaltovati silnice jest mnohem prospěšnější než dlážditi je kamenem; neboť dlažba kamenná vyžaduje věčně opravy. V amerických velkých městech se tohoto způsobu již od několika let též všeobecně užívá a při požáru v Chikagu přispěla dlažba tato též značně k šíření se zhoubného živlu. Též v některých městech evropských, jako v Paříži, Londýně, Petrohradě a Vídni dějí se pokusy s dlažbou touto a všude jsou výsledky velmi uspokojivé. V Berlíně provádí dlažbu tuto anglická společnost, která má ve Val de Traver ve Švýcarsku zvláštní doly, ve kterých výbornou, bituminosní (živičnatou) hmotu dobývá. Tato se dováží po železnici do Berlína, kde se až na 130° R¹⁾ zahřívá a ve zvláštních k tomu účelu zřízených vozech na určitá místa silnic dováží. Dříve se však taková místa pokryjí neproniknutelnou vrstvou betonu, a pak teprve se vypouští hmota asfaltová, která mívá ještě asi 100° tepla. Dále se pak roztékající hmota ve vrstvě asi 5 cm silné železnými mřížemi pěchuje a povrch pak válci 2—3000 kilometrů [správně: kilogramů] těžkými rovná a hladí. Skoro ve dvou hodinách jest dlažba hotova a může se po ní jezditi. Je-li hmota asfaltová jen poněkud dobrá, vydrží takto dlážděná silnice nejméně 15 roků, aniž by se musela opravovati. Prachu a bláta jest na takových silnicích mnohem méně, než na obyčejných a rachocení vozů přestává. V Londýně jest hmotou asfaltovou z Val de Travers pokryto již přes 25.000 čtv. metrů silnic. V Německu přejímá podobné práce též firma: A. Hartenstein z Offenbachu n. M. se zaručením na 10 až 15 roků.

(Vesmír 3, 180, 1874/15)

2024: To, co bylo roku 1874 teprve čtyřletou technologickou novinkou, je dnes gigantickým celosvětovým průmyslem s každoročním obratem přesahujícím 50 miliard dolarů. Přes 85 % nově vyrobeného asfaltu končí jako pojivo ve směsích pro povrch silnic,²⁾ další velká část je důležitým materiálem pro výstavbu přehrad či mostů, kde se využívá hydroizolačních nebo lepivých schopností tohoto produktu frakční destilace ropy.³⁾ Nejvíce asfaltu spotřebuje Asie a Tichomoří (37 % celosvětové produkce), Evropa (28 %) a Severní Amerika (25 %). S pokračující industrializací rozvíjejících se ekonomik Latinské Ameriky, Asie a Tichomoří se ale v následujících letech očekává zrychlení rozvoje tamních měst a s tím spojené zvýšení kupní síly obyvatel následované zákonitou poptávkou po automobilech. Oproti roku 2022, kdy se celosvětově prodalo 67,93 milionů aut, se tak má globální trh s automobily kolem roku 2027 dostat až na 125,43 milionů vozů. Potřeba rozšířit síť stávajících silnic způsobí, že trh s asfaltem vzroste ze 49,74 miliardy dolarů v roce 2020 až na 66,92 miliardy dolarů v roce 2027.

Vzhledem k tomu, že současné metody destilace ropného asfaltu mají významně negativní dopad na životní prostředí – uvolňování částic PM_2,5 a PM₁₀, sirovodíku, oxidu siřičitého a těkavých organických látek – pokračuje hledání nových technologií pro silnice budoucnosti.

Už několik desetiletí existují asfalty s příměsí recyklovaného papíru, jehož celulózová vlákna zvyšují odolnost proti působení vody, a tím životnost vozovky. Zkoušejí se asfalty, do nichž se přidává granulát získaný recyklací pneumatik z nákladních automobilů, které obsahují vyšší podíl přírodního kaučuku, čímž vzniká tzv. gumoasfalt. Švédové testují směs, ve které asfalt nahrazuje lignin – důležitá organická látka tvořící čtvrtinu rostlinné biomasy na Zemi. Testovací silnice je dlouhá 15 km a spojuje města Sandbrink a Gnesta.