i

Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Mitotické jedy

Stálice v boji proti rakovině
 |  3. 1. 2022
 |  Vesmír 101, 52, 2022/1

Snahy vyvinout nová léčiva proti rakovině neutuchají. Dnes umíme syntetizovat nejrůznější organické látky, simulovat vazby různých molekul na biologické cíle, počítačový screening prověří naráz tisíce molekul. Přesto se k léčbě stále hojně využívají i látky pocházející z přírody – například mitotické jedy.

Prakticky neomezené, rychlé dělení buněk (mitóza) je hlavním rysem nádorového bujení, proto je tak důležité je zastavit. Mitotické jedy cílí právě na buněčné dělení, respektive na různé buněčné struktury, jež se ho účastní, a podle těchto cílů je rozdělujeme na čtyři základní skupiny: mikrotubulové inhibitory, inhibitory polopodobných kináz, Aurora kináz a kinezinů. Inhibitory mikrotubulů jsou největší skupinou. Mikrotubuly jsou polymerní vlákna, jež v buňce tvoří „lešení“, a udržují tak tvar a funkčnost buňky. Nejdůležitější funkci však plní při buněčném dělení, neboť tvoří strukturu dělicího vřeténka, zodpovědného za správné rozdělení DNA mezi dvě nově vznikající buňky.

Polopodobné a Aurora kinázy jsou enzymy přímo kontrolující buněčné dělení pomocí fosforylace různých jiných proteinů, kineziny pak většinou zprostředkovávají transport různých molekul v buňce, některé se také účastní buněčného dělení. Syntetické inhibitory kináz a kinezinů zatím masivní využití v klinické praxi nenacházejí, do klinického testování jich zatím vstoupilo jen několik, např. inhibitory Aurora kináz alisertib a barasertib, polopodobných kináz volasertib a rigosertib nebo inhibitor kinezinu-5 ispinesib. Žádná z těchto látek však dosud nezískala příslušné certifikace. V tomto ohledu jsou pořád úspěšnější mitotické jedy přírodního původu.

Příroda jako zdroj léčivých látek

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Farmakologie, Toxikologie

O autorovi

Jan Škubník

Jan Škubník (*1996) vystudoval forenzní analýzu a klinickou bioanalytiku na VŠCHT, kde nyní studuje v návazném doktorském programu biochemie a bioorganická chemie. Ve své práci se zaměřuje na protinádorové aktivity nových derivátů přírodních látek v tkáňových kulturách. Je členem akademického senátu Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT Praha a ve volném čase se rád věnuje hudbě, např. hře na pozoun v symfonickém orchestru VŠCHT Praha.
Škubník Jan

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...