O nové informatice

Až se vnuci našich vnuků budou ve škole učit, jak věda 20. století podstatně prohloubila lidské znalosti světa, jistě dojde řeč i na dvě průlomové sféry poznání. Jednou je nová fyzika čili teorie relativity, kvantová teorie a vše, na čem se podílely; pro druhou průlomovou sféru jsem si zvolil poněkud nevšední název nová informatika a počítám do ní kybernetiku, umělou inteligenci a všechny obory, které tak či onak souvisejí s počítači. Obě sféry vědeckého poznání jsem označil jako průlomové proto, že se jim povedlo v poměrně krátkém historickém období proniknout za hranice známého světa. V následující úvaze se zaměřím hlavně na novou informatiku (s jejímiž několika odlišnými výhonky jsem svého času měl co do činění) a chci si všimnout jejích dvou metavědeckých specifik: užívání metafor a střídání paradigmat.

Síla a záludnost metafor

Použití metafor je zvlášť charakteristické pro původní, kybernetickou periodu nové informatiky. Vědecká kybernetika čtyřicátých a padesátých let minulého století, spojená se slavnými jmény jako Wiener, Turing, Shannon, von Neumann a další, zastřešovala celé spektrum dílčích oborů – logické obvody, perceptrony, automatickou regulaci, teorii informace, sebeorganizaci, abstraktní automaty a jazyky, teorii kódování, sebereprodukci apod. Tyto obory se časem buď rozvinuly a osamostatnily pod novým názvem, nebo vzájemně splynuly, popřípadě zanikly. Co však přetrvalo, je hlavní nosná idea kybernetiky – tendence k univerzalitě. Díky kybernetice byly odhaleny a formalizovány obecné principy či zákonitosti – že například něco platí o termostatu, stejně jako o regulátoru otáček parního stroje, stejně jako o stabilitě provazochodce. A také že obvodem elektronických logických prvků se dá napodobit funkce sítě neuronů v mozku. Tak vznikaly nové univerzální pojmy jako zpětná vazba, stabilita, signál, šum, chování, adaptace, informace, entropie, homeostáze a další. Mnohé termíny kybernetika přebírala od jiných disciplín (zpětná vazba, signál) nebo i z běžného světa kolem člověka (chování, rozhraní, kanál, komunikace, šum), přičemž je zbavovala závislosti na konkrétních fyzických nositelích. Kybernetika se takříkajíc vysmekla z klasického škatulkování vědních oborů a stala se paradigmaticky transdisciplinárním oborem – či lépe řečeno, stala se transdisciplinárním uchopením skutečnosti. Zde ji však nezmiňuji jen kvůli její transdisciplinaritě (které si ovšem považuji), ale kvůli metaforám.