Kult kachina

Domorodí obyvatelé puebel v Novém Mexiku a v Arizoně na jihozápadě Spojených států mají unikátní náboženský systém. Je založen na obřadech, které vedou prostředníci mezi bohy a lidmi, jimž se říká kachinas. Je možné, že vznikl jako odpověď na velkou migraci, která se odehrála v 13. století a kterou vyprovokovala změna klimatu.

V jazyce hopi¹⁾ znamená slovo kachina (čti kačina) „nositel života“ a obřad kachina je integrální součástí růstu zemědělských plodin. Jsou-li rituály prováděny správně, přinášejí do suché oblasti puebel déšť. Prostředníci kachinas se mohou vyskytovat ve třech podobách: jako duchové, jako masky, které si oblékají tanečníci během rituálu, anebo jako panenky vyřezané ze dřeva (obr. 2). Panenky dávají pueblané také dětem jako učební pomůcku, aby se naučily chápat rituál kachina a dokázaly rozpoznat jednotlivé kachinas (například Hopiové používají 400 různých kachinas pojmenovaných podle hvězd, mytologických tvorů, předků, atmosférických jevů, zvířat atd.). Domovem hopijských kachinas je nejvyšší hora Arizony, San Francisco Peak. V moderní době se staly panenky kachina též cenným předmětem pro sběratele.

Dřevěná vyřezávaná hopijská panenka kachina nazvaná Široká tvář, zřejmě účastnice Hadího tance.Snímek Stanislav Chládek

Náboženské obřady zvané „kult kachinas“, praktikované pueblany více než 700 let, udržely oblast puebel více méně v míru po celé toto dlouhé období. Kult kachinas přináší déšť a umožňuje celé vesnici pracovat pospolu pro společné dobro. Ve své transkulturní úloze spojuje klany, které dříve žily samostatně. Není náhoda, že se kult kachina objevil v oblasti puebel těsně po velikém sociálním otřesu koncem 13. století. Tehdy se celé populace kvůli náhlému suchu stěhovaly z oblasti Čtyř rohů (Mesa Verde, kaňonů Chaco a Chelly ad.) do povodí řek Rio Grande a Little Colorado. Lidé, kteří tam již sídlili, museli zvládnout příchod početných cizinců.

Původ a historie

Kresba keramického fragmentu mísy se „zubatou“ maskou kachina. Šrafování znamená červenou barvu. Fragment je datován do roku 1280. Bass Point Mound, poblíž jezera Roosevelt, Arizona; překresleno podle Hayse (1994).Snímek Stanislav Chládek

Původ kultu kachina je dodnes nejasný. Písemné prameny neexistují, takže informace lze čerpat jen ze skalního umění, z keramiky a z fresek v kivách čili podzemních obřadních místnostech pueblanů (Vesmír 76, 198, 1997/4). Náboženský kult kachinas byl pevně zavedený v oblasti puebel začátkem 13. století.²⁾ Masky kachinas zobrazené na skalách či keramice jsou natolik jedinečné, že jsou snadno rozpoznatelné. V 16. století přišli do oblasti puebel první španělští katoličtí misionáři. V obřadech kachina spatřovali satanské tance a snažili se je všemi prostředky potlačit. Přesto se prvky kultu kachina v některých pueblech udržely dodnes.¹⁾

Nejstarší kachinas se objevují ve formě petroglyfů ve východním Novém Mexiku (poblíž města Alamogordo) v poušti Chihuahua. Vytvořili je indiáni mogollonské kultury Jordana v 8.–15. století. Vytesali tisíce petroglyfů do čedičových balvanů a vyrobili též masky, které lze považovat za předchůdce masek kachinas. Připomínají aztéckého boha deště Tlaloca. Nesou všechny jeho charakteristické rysy – tvar, velké oči, někdy ohraničené očnicemi – a jsou zdobené (dešťovými) mraky, kukuřicí ap. (obr. 3). Některé mají i zuby a ústa obdélníkového tvaru (obr. 4), jiné mají oči ve tvaru mandle. Mezi kultem boha deště Tlaloca a kultem kachina existují jisté paralely, např. v léčebných praktikách. Uvedené prvky ve skalním umění Mogolonů nasvědčují tomu, že v poušti Chihuahua existoval ideologický předstupeň kachinas. Zřejmě ještě ale netvořil formalizovanou instituci. Ta se vytvořila později, asi dvě století poté, co se objevila ikonografie kachinas u severních puebel.