Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Ploty na hranicích nekončí

 |  6. 11. 2017
 |  Vesmír 96, 611, 2017/11

Po pádu železné opony nastalo v mnoha oblastech rušení hraničních bariér, což s rostoucím názorem v ochranářských kruzích, že pro přežití druhů je důležité udržovat jejich metapopulační strukturu, umožnilo chránit řadu druhů přeshraničně, a tedy efektivněji. Od roku 2015 jsme ale v Evropě svědky výstavby hraničních plotů v souvislosti s přílivem uprchlíků z Blízkého a Předního východu a Afriky. Konkrétně na maďarských nebo slovinských hranicích, kde protínají ochranářsky velmi cenné Dinárské hory. Už jsme si zvykli upozorňovat na oplocení u afrických rezervací či národních parků a na související genetická rizika izolace populací, nyní však hrozí narušení metapopulací medvědů, vlků a rysů ve Slovinsku a Maďarsku. Navíc aktuální pokus o odhad rozsahu zaplocení v Eurasii vyráží dech. Pokud máme v rámci EU oploceno nějakých 350–450 km, na vnějších hranicích EU je to cca 2250 km, na Kavkaze asi 1880 km, ale ve střední Asii je to více než 21 000 km. Čtenářům doporučuji v článku obsaženou mapu, z které je zřejmé, že velká zvířata to nemají v těchto končinách vskutku jednoduché. Například telemetrické sledování kopytníků, konkrétně divokých oslů džigetajů, ukazuje, že ploty na mongolsko-čínských hranicích jsou velmi účinnou, vlastně absolutní bariérou pro pohyb i těchto vcelku razantních zvířat. Dodejme, že zrovna Mongolsko je oploceno jak z ruské, tak čínské strany. Budování plotů v EU je často v rozporu s mezinárodními úmluvami a legislativou EU a autoři této studie nabízejí řešení, jak zmírnit jejich efekt (tj. jak je učinit méně nebezpečnými, případně dokonce průchodnými, nebo translokovat zvířata pro „organizovaný tok genů“). V mnoha případech však jistě narazí na praktickou, bezpečnostní a politickou realitu.

Linnell J. C. D. et al., PLoS Biology 14, 2016/6, DOI: 10.1371/journal.pbio.1002483

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...