Pamětníci třetihorních ostrovů

Blešivci, jejichž hemžení mezi listím nebo pod kameny na dně si asi všiml každý, kdo někdy nahlédl pod hladinu našich potoků, jsou nejen významnou ekologickou skupinou vodních bezobratlých, ale jejich diverzita a rozšíření mnohdy vypovídají i o procesech, jež v Evropě ovlivňovaly obyvatele sladkých vod před mnoha miliony let.

Blešivci, drobní různonozí korýši běžně obývající dna vodních toků, hrají důležitou úlohu v potravních sítích sladkovodních ekosystémů. Jsou jednou z nejvýznamnějších skupin tzv. drtičů, kteří zpracovávají hrubý rostlinný opad a tím zpřístupňují tento zdroj organického uhlíku mnoha dalším živočichům. Zároveň se sami stávají potravou ryb a jsou mezihostiteli některých parazitů ryb i ptáků.

V poslední době se několik invazních druhů blešivců dostalo do hledáčku biologů i díky svému rychlému šíření v kontinentálních evropských vodách a negativnímu vlivu na původní společenstva. Obecně však blešivci nejsou k rychlým změnám areálů dobře přizpůsobeni – netolerují vysychání a nemají žádné odolné životní stadium, což značně ztěžuje jejich pasivní šíření, a obvykle nemají potřebu nějak aktivně migrovat. Na rozdíl od větších a ekonomicky významných skupin, jako jsou raci, nemá ani člověk většinou důvod tyto korýše někam roznášet. Pokud to jen trochu jde, blešivci zkrátka sedí v potoce na místě, drtí tam napadané listí a jehličí, nacházejí partnery a samičky rodí další generace.

Omezený genový tok mezi povodími tak snadno vede ke genetické diferenciaci a v delším časovém horizontu až ke vzniku endemických druhů. Díky tomu se některé rody staly zajímavými modelovými systémy pro výzkum událostí, jež v minulosti ovlivňovaly evoluci sladkovodních bezobratlých. Ukazuje se totiž, že jejich současná diverzita často reflektuje překvapivě dávné události.