Autofagie – buněčná uklízečka

Přestože se pro letošní Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu očekávalo jiné téma a jiný laureát (Technologie CRISPR/Cas9 pro editování genetické informace),¹⁾ výsledek hlasování švédských akademiků nakonec můžeme vnímat jako absolutně bezrozporný a zasloužený.

Oceněn byl totiž Jošinori Ósumi (*1945) z Tokijské univerzity za klíčové objevy umožňující pochopení molekulárních mechanismů autofagie, důležitého buněčně-biologického děje, který má přímý vztah k mnoha lidským patologiím a do jehož modulace se vkládají velké naděje pro možné terapeutické intervence, týkající se stárnutí, imunity, neurodegenerativních poruch nebo nádorů.²⁾

Spolu s Ósumim by si ocenění zasloužil i jeden z otců buněčné biologie, belgický buněčný biolog a biochemik Christian de Duve, který už jednu Nobelovu cenu získal – v roce 1974 za objevy vnitřního funkčního uspořádání buňky. V roce 1962 přišel s konceptem buněčného samopožírání a s výstižným termínem autofagie (spolu s termíny lysozom, endocytóza nebo fagocytóza). Christian de Duve bohužel zemřel v roce 2013 a Nobelův výbor neoceňuje vědecké zásluhy in memoriam.