Z tygří tlamy za draky a zpátky domů

Nevím, jak je to u vás, ale moje srdce biologa vždycky zaplesá, když se na nočním stolku objeví kniha, jako je Jamrachův zvěřinec. Pokud se k tomu přidá i zapomenutá záliba v mořeplavcích a pirátech z dětství, množství zvířat jako u Gerarda Durrella, je o zábavu přinejmenším na dva večery postaráno.

Dovolím si špetku informací k pozadí knihy, která je sice podle autorky Carol Birchové fikcí, ale s realitou má mnoho společného. Vychází totiž z dění kolem Charlese Jamracha, poměrně známého chovatele exotických zvířat z 19. století a vlastníka menažérie na Ratcliffe Highway ve východním Londýně. Druhým příběhem je potopení velrybářské lodi Essex a následný boj posádky o přežití.

Dobře nakrmený bengálský tygr Charlese Jamracha uprchne ze zvěřince do ulic velkoměsta a malý Jaffy, který ho považuje za krásně vybarvenou kočku, si ho jde pohladit. Jak se Jaffy dostal do tlamy tygra a následně i ven si nepamatuje, ale přežil a první, kdo se před ním objeví, je sám Jamrach – a zde hlavní příběh začíná. Já ovšem značnou část vynechám.

Už jste někdy lovili draka? Asi ne, tak nechám chvíli vyprávět autorku.

…viděl jsem jenom temnou živoucí hmotu velkých rozměrů… obrovský, hnědošedý tvor s černou hlavou a černýma nohama… byl nádherný. Sukovité, vroubené nohy měl mírně zahnuté dovnitř jako obrovské roztažené ruce s dlouhými černými drápy zahnutými na konci jako srpy… Kristepane, zopakoval John… je to jenom divoký zvíře. Můžeme ho ulovit. Dan už ulovil tygra, tohle taky zvládne chytit… byla jich celá horda, otírali se jeden o druhého jako úhoři, jako červi se prali v bahně o nahnilou mršinu, z níž visely červené a růžové cáry a z poloviny urvaná, zakloněná hlava prozrazovala, že jde o jednoho z nich. Další to sledoval, byl obrovský, nehybně a netečně jako skála stál na nohou silných jako kmeny… šest, sedm, osm, devět, deset draků, co já vím… byli jsme v úkrytu, ale přísahal bych, že se díval na mě… přeběhl mi mráz po zádech… dívali jsme se, dokud nic nezůstalo. Zhltli úplně všecko i s kostmi… viděli jste to?… podle mě by to klidně vylezlo na strom. Nemusel bys to říkat s takovým potěšením, do prdele. Čertil se John Copper. Já jsem posranej strachy…

Pokud jste z přepisu nepoznali, o jaké zvíře jde, stačí navštívit Zoo Praha, která se může pochlubit jeho téměř unikátním chovem.

Možná jsem již trochu civilizačně otupělý, ale hrůzy odehrávající se v dalším pokračování Jamrachova zvěřince mě už zdaleka nezaujaly tak jako lov draka. Asi hlavně proto, že příběhů na téma ztroskotání Essexu je víc (třeba legendární Bílá velryba). Nicméně v knize se dozvíte např. i to, jak příjemná činnost je vybírání spermacetu z vorvaně, v čem všem se dá brouzdat bosky, jak voněl Londýn v první polovině 19. století a další ne vždy zrovna příjemné podrobnosti – krásných čtenářských chvil však strávíte s knihou velmi mnoho.

A jako ve správném románu s ambicí na zfilmování má kniha v zásadě šťastný konec – tedy snad zcela jistě z pohledu biologa, protože člověk se nažral a v závěru se opět objeví spousta zvířat. Hezké čtení.