Efektivní energetika

Ústředním prvkem energetické strategie EU, známé jako Strategie 2020, je energetická účinnost, důležitá pro dosažení dlouhodobých energetických a klimatických cílů a nejúčinněji zajišťující snižování emisí škodlivin, zvýšení bezpečnosti a konkurenceschopnosti v energetice a snižování nákladů na energii.

Všechny členské státy EU zvyšují nároky na energetickou účinnost vedoucí k úsporám energie a Česká republika se zavázala zvýšit energetickou účinnost o devět procent do roku 2016. Návrh směrnice Evropské komise o energetické účinnosti z roku 2011 má za cíl pomoci členským státům zvýšit úsilí využívat energii efektivněji ve všech fázích od výroby a transformace energie až po její distribuci a spotřebu a stanovuje povinnost snížit roční spotřebu energie o jedno a půl procenta.

Uvedené formulace pocházejí z evropských prohlášení, směrnic a komentářů a při jejich čtení napadne průměrně technicky vzdělaného čtenáře, že přece jen měl ve škole dávat větší pozor. Tady něco nehraje.

Ústřední myšlenka je vcelku srozumitelná, neboť snižování energetické náročnosti a racionální hospodaření s energií bylo v celé moderní historii hybnou silou technického pokroku. Těžko však můžeme hovořit o energetické účinnosti České republiky, když takový pojem v technicko-ekonomické praxi neexistuje, není nijak definován, a proto není, jak jej změřit či stanovit.

Nejasnosti nepochybně pocházejí z nedostatečně odborných překladů anglických textů. Anglické slovo „efficiency“ má řadu významů a v souvislosti s energetikou půjde především o efektivitu, účinnost, výkonnost, schopnost. Vzpomenutá evropská směrnice nepojednává primárně o energetické účinnosti, nýbrž o efektivitě energetického systému, kterou lze mimo jiné zvyšovat zvyšováním účinnosti jeho jednotlivých komponent. Energetickou efektivitu lze například vyjádřit roční spotřebou energie na vytápění objektu, ročními energetickými náklady na produkci továrny a podobně. V takových případech většinou hovoříme o měrné spotřebě energie či energetické náročnosti. V případě hodnocení energetické efektivity státu je k dispozici jediný použitelný měrný parametr, hrubý domácí produkt. Posuzovat energetickou efektivitu státu energetickou náročností jeho ekonomiky (energy intensity) je dnes běžně používaným způsobem hodnocení a srovnávání.

Ve vzpomenutých příkladech samozřejmě nejde o energetickou účinnost, nýbrž o efektivitu systému, nebo ještě lépe a obecněji o racionální hospodaření s energií. Účinnost a efektivita spolu úzce souvisí, nelze je však navzájem zaměňovat. Zatímco účinnost je zcela jednoznačně definovaný technický pojem, efektivita míří více k ekonomice a její vyjádření (definice) se mění podle oblasti zaměření. Každopádně stojí za to se nad problematikou účinnosti a efektivity energetiky zamyslet. Jednak proto, že toto století by mělo být stoletím efektivity, a pak také proto, že se v poslední době pojem účinnost stal jakýmsi zaklínadlem či fetišem v debatách o energetické budoucnosti.