Bude nás čím dál víc?

Český rozhlas Leonardo, AV ČR a časopis Vesmír uspořádaly 19. prosince 2012 v budově AV ČR na Národní 3 v Praze veřejnou besedu s názvem Růst populace.

Hosty byli prof. RNDr. Martin Braniš, CSc. (Ústav pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK), prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. (Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK) a doc. PhDr. Vladimír Prorok (Katedra práva a veřejné správy Fakulty sociálních studií VŠFS). Moderoval Luboš Veverka (Český rozhlas Leonardo). Následuje několik postřehů – celý záznam je na webu Českého rozhlasu Leonardo.

„Růst světové populace bereme vážněji až v posledních desetiletích. Právě v druhé polovině 20. století se začala jeho dynamika dramaticky měnit. Někdy kolem roku 1960 byly na zemi zhruba 3 miliardy obyvatel, v roce 2010 už to bylo přibližně sedm miliard. Důsledky můžeme jenom odhadovat a dost možná nejsme na podobné uvažování připraveni. Vždyť celá staletí mělo lidstvo právě opačný problém – snažilo se úspěšně přežít. Nesporným problémem budou zdroje potravin, energií i pitné vody…“ (L. Veverka).

V. Prorok: V průběhu 18. a 19. století vznikla Malthusova teorie, která zdůvodňovala války tím, že je příliš mnoho lidí a příliš málo zdrojů. Další vývoj ukázal, že Malthus neměl tak úplně pravdu, protože zanedbal technologický rozvoj.

Jaký efekt budou mít technologie a budeme moci deset či dvanáct miliard lidí, odhadovaných do let 2050, popřípadě 2100, uživit v rámci stávajících politických pořádků? Nebudeme muset změnit hodnoty a přestat žít jeden na úkor druhého?

M. Braniš: Není-li dostatek zdrojů, přírodní populace neroste. Trochu někdy přestřelí, ale protože nemůže žít stále na dluh, poklesne, a dále se obvykle pohybuje těsně pod nosnou kapacitou prostředí.

Nosná kapacita prostředí je množství jedinců, které za daných podmínek prostředí unese. Otázka je, kterých jedinců? Můžeme si říci, že člověk je jeden druh. Jenže ve vztahu ke spotřebě se chová jako druhů několik. Se studenty jsme si vytipovali tři: Homo americanus spotřebovává nejvíc zdrojů, pro něj bude nosná kapacita nejnižší počet jedinců. Pak je něco jako Homo bohemicus, ale to je skoro totéž jako předchozí. Třetí Homo indicus spotřebovává málo a tak paradoxně těchto jedinců může žít na Zemi daleko více než nás. My bohatší často říkáme: „Vy v těch rozvojových zemích se množíte, přestaňte, je vás už víc, než je žádoucí.“ Ale tak to není. Nás, více spotřebovávajících, tedy nežádoucích, je víc…

Ať chceme, nebo ne, životní styl Homo americanus se šíří a konzumerismus bude vše do jisté míry pohlcovat… země se emancipují technologicky, politicky i sociálně a klesá počet jedinců. Mezitím, co klesá počet dětí narozených na ženu, stoupá spotřeba zdrojů energie, která je daleko vyšší u rodin s menším počtem dětí…

M. Potůček: Trendy současného světa vedou k polarizaci mezi chudými a bohatými, jak v jednotlivých zemích, tak v globálním měřítku. A to je napětí, které se může promítat do politických, popřípadě i do vojenských konfliktů a sociálních nepokojů. Bude docházet také k vyšší migraci než dnes. K migraci za zdroji, za lepším životem. A to má také své limity. Například v České republice nejsme my Češi příliš zvyklí koexistovat s jinými etniky, budeme si ale muset zvyknout, učit se žít s těmi, kteří přicházejí odjinud, mluví jiným jazykem, mají jinou víru atd.

Podle výsledků jednoho z posledních výzkumů veřejného mínění většina české dospělé populace odpovídá, že nerozumí světu, ve kterém žije. Nejistot je tady hodně.

Ve světě, kde je všechno předvídatelné, bych ale žít nechtěl, protože nejistota a tajemství otevírají prostor pro autonomní činy.