Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Uhlík, hodně uhlíku

 |  10. 1. 2013
 |  Vesmír 92, 13, 2013/1

Poté, co zhruba 25 let čtu zprávy o klimatických rizicích a katastrofách, mně vyděsí máloco, ale výpočet, kolik uhlíku by se mohlo uvolnit do atmosféry na Východosibiřském šelfu, má potenciál razantní globální změny, která doopravdy v měřítku několika desetiletí až prvních staletí může proměnit celosvětové klima.

Podívejme se na údaje. Východosibiřský šelf lemuje severní okraj Sibiře v délce zhruba 7000 km. Celé pobřeží včetně šelfového moře je tvořené permafrostem, který obsahuje obrovské množství uhlíku, jenž je vázán v metanu a metanových hydrátů, drobných organických zbytcích, bublinkách CO2 v ledu a v dalších, různě uvolnitelných formách. Celková látková bilance se odhaduje zhruba takto:

  • Atmosféra jako celek obsahuje 760 Pg (petagramů) uhlíku vázaného jako oxid uhličitý.
  • Tajga a tundra celkem obsahují kolem 1000 Pg (tj. 1018 g = 1012 tun) uhlíku vázaného hlavně jako rostlinná hmota, půdní uhlík a metan.
  • Podmořský permafrost obsahuje kolem 1400 Pg uhlíku hlavně v podobě metanových hydrátů.
  • Ledový komplex obsahuje kolem 400 Pg uhlíku, ze kterého se ročně uvolňuje kolem 44 Tg (teragramů) uhlíku. Zhruba dvě třetiny tohoto uhlíku končí v atmosféře.

Jsme tedy konfrontováni se sibiřským zásobníkem uhlíku, který několikanásobně přesahuje obsah uhlíku v atmosféře. Snadno si přitom umíme představit, že 10–20 % tohoto množství je poměrně snadno uvolnitelných, protože je vesměs vázáno na pobřežní a příbřežní led, vrchní část půd a permafrost. Arktida jako celek se přitom otepluje zhruba dvojnásobným tempem, než je celosvětový průměr, a je to na ní znát. Nejde jenom o dobře viditelný rozsah ledové pokrývky, ale o obrovskou erozi tísíců kilometrů pobřeží. Břehy moře i ostrovů jsou zpevněny ledem, který v kontaktu s teplejším oceánem taje. Na pobřeží vznikají vysoké útesy, které se podobně jako tající mořské kry řítí do moře. Teplejší voda rozpouští i podmořský permafrost.

Vyšší šířky severní polokoule během většiny kvartéru fungovaly jako spouštěč velkých, dlouhodobých klimatických změn, a to včetně příchodu ledových dob, ale v těchto desetiletích již začínají významně přispívat k celkově teplejšímu klimatu. Celá záležitost může mít ještě jeden, dejme tomu filosofický dopad. K oteplování do značné míry antropogenně nastartovanému uvolňováním oxidu uhličitého do atmosféry se přidaly i přírodní procesy. Tento proces již neumíme zastavit. Navíc začíná být stále obtížnější vysvětlovat, že lidé by měli omezit uhlíkové emise, když sama příroda to nedělá.

Literatura

Vonk J. E. et al.: Activation of old carbon by erosion of coastal and subsea permafrost in Arctic Siberia. Nature 489, 137–140, 2012, doi: 10.1038/nature11392.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem nebo spoluautorem četných úspěšných knih. Z posledních let např. Co se děje se světem (2016), Evropa, náš domov (2018), Krajiny srdce (2016), Podzemní Čechy (2015), Poutník časem chaosu (2017), V síti paměti uvízl, slunce se ptal (2016), Nové počasí (2014) a mnohé další.
Cílek Václav

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...