Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Odlesnění okolí města Kuita

Střední Angola ohrožená civilizací
 |  11. 2. 2010
 |  Vesmír 89, 114, 2010/2

Již několik let po sobě pozorujeme při práci na našem projektu1 úplné odlesnění kolem Kuita, hlavního města provincie Bié ve střední Angole. V této oblasti probíhaly po léta kruté bitvy mezi jednotkami Lidového hnutí za osvobození Angoly (MPLA) a Národního svazu za úplnou nezávislost Angoly (UNITA), dvou znepřátelených stran. Po skončení mnohaletého válečného konfliktu v roce 2003 se Kuito začalo opět zalidňovat. To s sebou přináší mnohé civilizační problémy. Cílem našeho projektu bylo zvýšit dostupnost živočišných proteinů, jichž je v této oblasti nedostatek, a tak jsme svůj projekt zaměřili na malou vesnici Nequilo asi 40 km od Kuita. Kuito leží na náhorní planině střední Angoly – altiplanu – ve výši asi 1400 metrů nad mořem. Klimatické podmínky jsou zde příjemné, období sucha se střídá s obdobím dešťů, kdy teploty v noci klesají i pod 10 stupňů Celsia. Většina rodin si připravuje jídlo na dřevěném uhlí, které kupují na tržišti buď ve městě, nebo na okraji města v tržnici Chisindo. Právě prodej dřevěného uhlí souvisí s úplným odlesněním okolí Kuita.

Výroba dřevěného uhlí na venkově

Dřevěné uhlí slouží místním domorodcům hlavně k přípravě kukuřičné kaše funje. Otevřený oheň používají málo. Jejich obydlí jsou postavena z hlíny a rostlinných zbytků, střecha je kryta trávou položenou na dřevěnou konstrukci, riziko požáru je tedy velké.

Pro výrobu dřevěného uhlí se používají stromy o průměru 10 až 20 cm, z těch větších se osekávají jen větve. Dřevo se srovná na podlouhlou hromadu, pokryje se větvemi a hlínou a vytvoří se milíř. Karbonizace za vysokých teplot a minimálního přístupu vzduchu trvá 4 až 5 dnů. Uhlí se expeduje v jutových pytlích po 40–50 kg. Dokud uhlí sloužilo pouze k místní spotřebě, nebyly lesní porosty nijak vážně narušovány. Změnilo se to během války, a hlavně po ní, když se lidé do Kuita začali vracet. Počet obyvatel hlavního města provincie neustále roste. Při své první cestě do Angoly jsem těsně po válce v městě Andulo viděl, jak malé děti sbírají větve v minových polích. Sebemenší větev byla pro ně jediným zdrojem obživy, a tak dnes můžete potkat dítě s pahýlem nohy, které nese na hlavě svůj denní výtěžek z míst, kde již jednou na minu šláplo.

Doprava dřevěného uhlí do města

Sesbírané větve se používají k rozdělávání ohně. Otýpku svázanou lýkem nosívají na hlavě ženy nebo děti, muže jsem neviděl. Ti spíš zakládají milíře a dopravují dřevěné uhlí do města. Jako hlavní dopravní prostředek jim slouží kolo. Na něj navěsí 4–5 pytlů (tj. asi 200 kg) a náklad tlačí z místa výroby uhlí až do města. Vzhledem k tomu, že se hranice pásma lesů velmi rychle posouvá, trvá dnes muži tlačícímu náklad zhruba čtyřicetikilometrová cesta do města 1,5 dne. Zpátky již na kole jede, tudíž je doma za pár hodin. Tlačení kola je fyzicky velmi namáhavé. Často jsme za soumraku viděli spát „tlačiče“ přímo v prachu na cestě, nevnímali ani déšť. Při poslední návštěvě jsme k svému úleku zjistili, že se začínají vytvářet sběrná místa, kam jezdí nákladní vozy. Pytle se buď vykupují na místě, nebo řidič za mírný úplatek naloží „tlačiče“ a odveze je na trh. Tím vesničanům odpadne jak nebezpečí přepadení během cesty, tak problém jak se dostat přes vojenské a policejní kontroly, které na hranici města vybírají za každý pytel poplatek. Odlesnění tudíž postupuje stále větším tempem.

Zatím raději bez motorové pily

Příroda má při vší smůle zatím kliku. Vesničané totiž znají pouze sekyru, s níž jsou na silné stromy krátcí. Porazit velký strom pro ně představuje obrovský kus práce. Pro svůj projekt jsme si jako nezbytnou pomůcku naplánovali motorovou pilu, ale po první návštěvě domorodé vesnice jsme ji raději nechali doma. Míchačka na stavbě ani pila v lese by se v této oblasti neměly objevit ještě dlouho. Tato oblast dosud není na tak výrazné změny připravena, mohly by pro ni být smrtelné. Při používání míchačky a pily by spousta lidí přišla o práci, alkohol a drogy znají a není problém si je vyrobit. Byla by škoda, kdyby se nyní celkem šťastní a spokojení obyvatelé vesniček kolem Kuita museli potýkat s dalším velkým nebezpečím – s civilizací. Tento boj by mohli snadno prohrát, a to nenápadnou plíživou cestou.

Ať se vydáte jakýmkoliv směrem ven z města, můžete pozorovat odlesněnou krajinu, která tvoří kolem města kruh, jehož průměr se každoročně zvětšuje. Nezbývá než věřit, že i tímto problémem se budou místní autority zabývat.

Poznámky

1) Jde o projekt rozvojové pomoci „Consultoria na área da criação dos peixes e das aves“, Mze ČR Mze/B/2.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

O autorovi

Pavel Trefil

Ing. Pavel Trefil, DrSc., (*1951) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V akciové společnosti BIOPHARM, Výzkumném ústavu biofarmacie a veterinárních léčiv, a. s., vede výzkum týkající se transgenních modelů umožňujících studium geonomu drůbeže. Získané poznatky pak využívá pro vývoj nových typů vakcín.
Trefil Pavel

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...