Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Poliovirus stále odolává

aneb Vzpomínka na Thomase Wellera
 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 222, 2009/4

V březnu 1948 se Thomas Weller (15. 6. 1915 v Ann Arbor v Michiganu – 23. 8. 2008 v Needhamu v Massachusetts) pokoušel v laboratoři Johna Enderse v bostonské dětské nemocnici kultivovat virus planých neštovic, a to v osmi kultivačních nádobách s lidskými embryonálními svalovými a kožními tkáňovými kulturami. Čtyři nádoby, které mu zbyly, očkoval poliovirem. Zatímco první virus nerostl, zbývající vzorky zabíjely myši, jak brzy prokázali John Enders, Thomas Weller a Frederick Robins. Záhy nato se těmto vědcům podařilo kultivovat poliovirus na dalších tkáních a díky tomu bylo možno jej získávat v množství dostatečném jak pro jeho detailní charakterizaci, tak pro výrobu vakcíny. Vakcínu ze zabitého polioviru připravil Jonas Salk (1955), autorem živé vakcíny byl Albert Sabin (1961).

Weller společně s Endersem a Robinsem dostali za svůj objev Nobelovu cenu roku 1954. Od tohoto roku až po rok 1981 působil Weller jako profesor na Harvardu. Jeho kariéra byla plná dalších význačných objevů. Publikace, v níž charakterizoval virus planých neštovic, byla citována asi 800krát. Jako první izoloval cytomegalovirus (r. 1957, skoro 300 citací) a za několik let ještě rubeollavirus (r. 1962, 370 citací). Než se stal emeritním profesorem (r. 1985), publikoval 150 vědeckých prací vysoké kvality.

Roku 1979 věnovali rotariáni vstupní vklad 120 milionů dolarů na boj o úplné vyhlazení polioviru (viz Vesmír 84, 349, 2005/6 a Vesmír 86, 418, 2007/7). Nesporně byli inspirováni úspěšnou kampaní (zahájenou r. 1967 a vítězně ukončenou za 12 let), kterou se podařilo zcela odstranit ze zeměkoule virové onemocnění – pravé neštovice. Virus neštovic, podobně jako poliovirus, splňuje základní podmínku. V přírodě nemá jiného hostitele než člověka. To znamená, že proočkováním lidské populace lze hostitele viru zcela uzmout. Na sjezdu ministrů zahraničí členských zemí světové zdravotnické organizace (WHO) bylo r. 1988 odhlasováno, že poliovirus bude odstraněn do roku 2000. Zatímco před zahájením kampaně bylo za rok zaznamenáno 350 000 případů, tj. průměrně asi 1000 případů denně ve více než 125 zemích, v roce 2000 bylo ohlášeno pouze 719 případů, přičemž v 37 státech se poliovirus neprojevil vůbec. Úspěch to byl obrovský, ale úplného cíle nebylo dosaženo. Jako další termín vyhlazení poliomyelitidy byl – tentokrát realističtěji – určen rok 2005.

V roce 2006 zůstaly ve hře pouze čtyři země (Nigérie, Indie, Pákistán a Afghánistán) a méně než 2000 případů. Dodnes se ale nepodařilo úkol splnit. Podle posledního hlášení ze srpna se letos objevily případy zejména v Indii (372), Nigérii (597) a Pákistánu (37). Tím však bohužel výčet nekončí. Přenosem se rozšířila onemocnění do mnoha afrických zemí a Nepálu. Jde většinou o jednotlivé případy, pouze v Angole, Čadu a v západní Africe překročil počet případů desítku. Mám však neoficiální informace, že statistika roku do srpna 2008 není úplná. Nejsou tam pravděpodobně zahrnuty ojedinělé přenosy do zemí, které jsou již dlouhou dobu v pásmu „čistých“. Přestože byla nasazena účinnější vakcína a do spolupráce se zapojili duchovní, zdá se, že závěr zápasu s poliovirem bude vyžadovat ještě velké úsilí. Hlavními problémy jsou migrace obyvatel, nepokoje a neklid v nejexponovanějších oblastech a trvalé organizační potíže. Začíná se projevovat i nedostatek peněz. Bylo by totiž třeba finanční navýšení zejména pro kritické oblasti Od roku 1988 byly očkovány více než 2 miliardy dětí v 200 zemích, akce se účastnilo celkem asi 20 milionů dobrovolníků a investováno bylo více než 5 miliard dolarů. Doufejme, že se peníze podaří sehnat, tak jako zatím každoročně. Vyhlazení polioviru musí být dokončeno, jinak by celé snažení do této doby bylo zbytečné.

Thomas Weller se však již konce tažení, které vlastně umožnil, nedočká. Zemřel 23. srpna 2008 v požehnaném věku 93 let.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Nemoci člověka
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Vladimír Vondrejs

Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, CSc., (*1937) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na několika vysokých školách v Čechách a na Slovensku zaváděl výuku molekulární biologie. Na katedře genetiky a mikrobiologie PřF UK zavedl genové inženýrství. Postupně se věnoval výzkumu buněčného cyklu, rozvoji metod genových modifikací a reparaci DNA u mikroorganismů. S velkým zaujetím se ve volném čase věnuje malování a sochaření.
Vondrejs Vladimír

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...