Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Setkání s martináčem bukovým

 |  14. 2. 2008
 |  Vesmír 87, 65, 2008/2

Martináč bukový (Aglia tau, čeleď Saturniidae) je krásný motýl naší přírody, který se místy vyskytuje hojně. Za slunečného jarního počasí rychle létá ve starých bukových a smíšených lesích. Sameček je aktivní ve dne, v době slunečního svitu mezi 9. a 15. hodinou. Rychlým a klikatým letem prolétává mezi stromy. Samička je za dne ukryta v suchém listí nebo sedí na porostu nízko při zemi. Létá mnohem méně, až po setmění a v noci. Neoplozené samičky vylučují z feromonové žlázy v zadečku vysoce specifický pohlavní feromon, který se rychle šíří a láká samečky k páření. Samečkové zachytí pachový signál velmi citlivými, dvojitě hřebenitými tykadly. Na lokalitě většinou nebývá jen jediný sameček. Jakmile se objeví konkurent, je pronásledován. Každý motýl se drží svého teritoria.

Mezi pohlavími je nápadný rozdíl. Samička je podstatně větší a mnohem světlejší než sameček. Kresbou křídel se od samečka téměř neliší, ale má tenká nenápadná tykadla a větší, zavalitý a hustě ochlupený zadeček. Sameček je menší velikosti a sytěji zbarven.

Sosák mají martináči zakrnělý a nejsou schopni přijímat potravu. Energetické zdroje v jejich mohutném těle vznikají už ve stadiu housenky. Samečci spotřebují většinu energetických zásob při létání a vyhledávání neoplozené samičky. Ta bude potřebovat ještě více energie pro své potomstvo, proto méně létá a se zásobami šetří.

Dříve se motýl jmenoval paví oko bukové, podle tmavě modré a černě lemované skvrny ve tvaru oka s bílým středem na předních křídlech. Skvrny silně kontrastují se světlou základní barvou křídel. Ve zbarvení křídel je motýl velmi variabilní a může být až černý. Housenky se objevují od května do začátku srpna na bucích, dubech, habrech, břízách, lípách a dalších listnatých dřevinách. Jejich vzhled se po každém svlékání v průběhu vývoje mění. Kuklí se na zemi, obvykle v suchém listí. Kukla přezimuje, motýl se líhne od poloviny dubna.

Častěji se setkáváme v přírodě se samečky. Samičky vídáme velmi zřídka. Jsou nenápadné a díky svému zbarvení dokonale splývají s prostředím, v němž obvykle sedí.

Při toulání jarní přírodou 21. dubna 2007 jsme v okolí Konojed náhodou zahlédli samečka, který před námi rychle klikatě přelétl a zapadl do porostu ostružiníku (Rubus). K našemu velkému překvapení jsme objevili, že příčinou byla samička. Seděla na větvičce ostružiníku 10 cm nad vrstvou suchého spadaného listí. Okamžitě došlo ke kopulaci, která trvala nejméně hodinu, během níž jsme motýly pozorovali a fotografovali. Měli jsme z nálezu velkou radost, samičku se nám nikdy předtím nepodařilo objevit.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorech

Ladislav Šafránek

Vratislav Šnejdar

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...