Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Cetelem a Neomed

Stanislav Fiala, Daniela Polubědovová, Martin Sodomka / D3A
 |  13. 7. 2006
 |  Vesmír 85, 434, 2006/7

Stanislav Fiala se svými spolupracovníky z kanceláře D3A realizoval nedávno dva projekty kancelářských prostor v Praze: novostavbu firmy Neomed v Hostivaři a sídlo firmy Cetelem v administrativním areálu u Anděla na Smíchově. Neomed stojí na periferii, v oblasti, která už zdaleka není městem, ale není ani venkovem. Charakterizuje ji typický příměstský sprawl, 1) který vzniká v okolí dálničních okruhů a křížení na okraji aglomerací. Řídká zástavba v neudržované krajině, rodinné domky a sklady se střídají jako záplaty mezi navážkou a náletovou zelení. Je tu ale přece čistší vzduch než ve městě, volný prostor a vysoké nebe. Trošku „Amerika“, může sem vstoupit skoro cokoliv a je to v pořádku. Cetelem je naopak uprostřed města, v jeho čerstvě revitalizované části, která v posledních letech dostává novou hustotu a nezaměnitelně současný charakter. Na místě někdejších nejstarších pražských továren vyrostla nová čtvrť, jejíž součástí, jak to dnes bývá zvykem, je množství spekulativních kancelářských a obchodních prostor. Ty se navrhují a stavějí tak, aby byly co nejpřizpůsobivější a daly se pronajmout v libovolných úsecích podle potřeby. Je to vlastně taková „stavební infrastruktura“, do které si každý nájemce vsadí svůj výsek prostoru, upravený podle vlastních představ a potřeb.

Vypadá to, že architekt je v obou situacích, které jsme popsali, docela svobodný a může si dělat takzvaně co chce – a vlastně je to pravda. Práci mu to ale neusnadňuje. Jako vždycky je důležité, aby architekt měl jasnou představu a dal projektu zřetelný charakter (říká se tomu koncept a drží to budovu nebo interiér mentálně pohromadě, tak jako ji fyzicky drží pohromadě železo, beton nebo cihly). Stanislav Fiala staví hlavně ze světla, vzduchu a někdy také hmoty materiálů nebo barev.

Neomed je kancelářská budova, která má takovou obytnou kvalitu, že by se mohla bez potíží proměnit ve větší rodinný dům. Má jen dvě podlaží, z nichž to spodní, kam se vstupuje ze sníženého prostorného dvora, je zčásti zapuštěné do terénu – totiž do hromady hlíny, která tu „zbyla“ z nějaké navážky. Betonová zeď s nepravidlenými ementálskými otvory ji zadržuje směrem do dvora, a nahoře vznikla zahradní zatravněná plocha, na niž se dá vstoupit přímo ze zasedačky na konci středové „školní“ chodby. Dům je hodně prosklený, tudíž i prosvětlený, potisky s velkorysým grafickým motivem na vnitřních transparentních příčkách, posuvných dveřích i fasádě filtrují sluneční paprsky a starají se o to, aby světlo v domě nebylo jednotvárné. Dokonce tu mají zvláštní sluneční hodiny: na transparentní střešní markýze je velký nápis Neomed, obrácený tak, aby se čitelně promítal na fasádu a nakonec k večeru i na asfalt nádvoří.

Na Smíchově byl vnější obal budovy předem daný a šlo o to vytvořit v jeho rámci příjemné pracovní prostředí, kde by se zároveň cítili dobře návštěvníci a klienti. Obvyklá únavná kancelářská atmosféra dlouhých nízkých chodeb nepřicházela v úvahu. Jak ale vytvořit kancelářskou krajinu, která by nebyla úplně otevřená, kde by člověk měl své soukromí, a přitom věděl, že tam není sám? Řešení spočívá ve zvlněné transparentní stěně, která odděluje jednotlivé kanceláře od společných prostor v centrální části dispozice. Aby nebyla úplně průhledná a zajišťovala přiměřené soukromí, je potištěná grafickým rastrem, který se dá zahustit nebo rozředit podle toho, jak si který obyvatel kanceláře přeje. Čtverečky fólie se dají odloupnout i dodatečně, kdyby snad někdo zjistil, že potřebuje víc vidět ven, nebo zdědil stůl po někom jiném. Rastrový vzor je navržen tak, aby takové improvizované změny unesl. Celému interiéru vévodí výrazná kontrastní barevnost. Červená a zelená – firemní barvy – se objevují na zelené podlaze, v červeném zařízení kuchyňky i v přijímací hale. Díky transparentním příčkám je celý prostor prosvětlený do hloubky, takže i cestou z kanceláře ke kopírce člověk vstřebá mnohem víc podnětů a cítí se mnohem lépe než v běžných kancelářských budovách. A poznámka nakonec – dlouho se uvažovalo, jak nazvat jednotlivé zasedací místnosti, aby to bylo srozumitelné pro všechny zaměstnance (Čechy, Francouze a další) a nebyla to čísla nebo písmena. Nakonec se rozhodli pro pojmenování podle planet sluneční soustavy (jen Země chybí, protože místností je osm).

Obrázky

Poznámky

1) Sprawl – urbanistický termín pro čtvrti vznikající živelným rozrůstáním města.

Ke stažení

RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Jana Tichá

PhDr. Jana Tichá (*1964) vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se moderní a současnou architekturou, je ředitelkou nakladatelství Zlatý řez a šéfredaktorkou stejnojmenného časopisu. Jako editorka připravila antologie teoretických textů Architektura na prahu informačního věku (2001) a Architektura v informačním věku (2006), společně s Irenou Fialovou je autorkou průvodce po nejnovější pražské architektuře PRG 2021 (2007). Více na www.zlatyrez.cz.

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...