Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Lose, proč máš tak velký čumák?

 |  11. 5. 2006
 |  Vesmír 85, 258, 2006/5

Los je na pohled asi nejbizarnější příslušník jelenovitých. Má velké tělo na dlouhých nohách a hlavu s rozložitými lopatovitými parohy a zvětšeným, jaksi převislým čumákem. Jeho funkce dosud není úplně jasná, a proto jej nyní odborníci podrobili detailnímu morfologickému studiu a výsledky porovnali s dosavadními hypotézami.

Výzkum podle očekávání ukázal, že je losí čumák odvozený orgán. Patří k němu zvětšené, velice pohyblivé nozdry, které směřují do stran. Téměř chybí rhinarium (vlhké zakončení čenichu, které najdeme třeba u psa). Nosní linie je vyztužena dlouhou klenutou chrupavkou. Badatelé se domnívají, že losí čumák má více funkcí. Jedni tvrdí, že zvětšená nosní dutina losům umožňuje lépe hospodařit s vodou a teplem. U řady kopytníků (například u přímorožců) je známo, že vzduch v nozdrách zabraňuje prostřednictvím sítě chladnějších a teplejších cév přehřátí mozku i při mimořádné zátěži. Něco podobného se hledalo u losa, výzkum ale neprokázal ani zvýšené prokrvení nosní dutiny, ani zvýšený povrch pro výměnu tepla. Navíc asi los takový mechanizmus příliš nepotřebuje, volí možnosti útěku spíše v členitém terénu, kde díky svým dlouhým nohám pronásledovatele setřese. Uvažovalo se také, jestli není losí čumák odrazem výběrové pastvy, ale zjistilo se, že není citlivější než u jiných jelenovitých, snad jen o něco pohyblivější. Řada odborníků uvádí, že los má výborný čich, využívá jej například pro dálkovou komunikaci při synchronizaci páření. Čumák má výrazně přepažený, a tak je čichový podnět vyhodnocován dvakrát, čímž se informace zpřesňuje. Badatelé vidí za vzhledem losího čumáku především výhody pro lepší zpracování pachových signálů a také pro vyhledávání a spásání vodních rostlin, které jsou pro losy zdrojem minerálních látek. Další otázky teprve na odpověď čekají. (J. Zool. Lond. 262, 339–360, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...