Partenogeneze a sex

V popularizačním tisku bývá častá formulace, že partenogeneze je nepohlavní, popř. „asexuální“ rozmnožování. Přitom i Panna Maria, která přivedla na svět Ježíška, je už verbálně definována jako žena, a jako taková je tedy sexuálně samicí. Je totiž nositelkou vajíčka (samičí pohlavní buňky) vzniklého ve vaječníku (samičí gonádě – pohlavní „žláze“). Na slovo „samičí“ je třeba opakovaně klást důraz. Vyvíji-li se zárodek budoucího života z vajíčka, jde vždy o pohlavní rozmnožování, lhostejno zda k rýhování došlo po vniknutí samčí pohlavní buňky, tedy po oplodnění vajíčka, nebo jestli samčí buňka do vajíčka nepronikla. V druhém případě hovoříme o partenogenezi (ř. parthenos – panna, genesis – zrození, původ), tedy vlastně o tom, že „panna porodila“.

V živočišné říši je partenogeneze častá, byť různě motivovaná. Velmi názorně to dokládají např. generace mšic, množících se partenogeneticky zvláště zjara, kdy tímto překotným množením (nezdržují se čekáním, až se „pan sameček“ uráčí) doslova zaplaví hostitelské rostliny, dokud jsou jejich pletiva měkká a šťavnatá… Existují ovšem i další situace různě evokované, kdy se zejména bezobratlí množí partenogeneticky, tedy zmíněnou reprodukcí, která probíhá bez samčího pohlaví. U kůrovců o tom zaujatě píše Jiří Hulcr: „Neuvěřitelně rozmanité je rozmnožování kůrovců, dokonce i nepohlavní množení se u nich vyvinulo v evoluci několikrát…“ (s. 692). Že nejde o náhodu, dokládá jeho další formulace (na s. 696 nahoře): „U některých kůrovců je pseudogamní pouze část populace, ostatní samice se množí sexuálně.“ Výrazem „sexuálně“ ve spojení s „ostatními samicemi“ dává autor najevo, že v otázkách pohlavního rozmnožování nemá zcela jasno. Podotýkám, že pseudogamie je partenogeneze, při níž samičky kladou neoplodněná vajíčka, přestože kopulovaly a byly „oplodněny“ – spermie pouze vyvolávají rýhování vajíček, aniž do nich pronikly. Sexuálně se tedy nemnoží „ostatní samice“, ale i ty pseudogamní.

Pozn. red.: Nesrovnalost se do jisté míry odvíjí od víceznačnosti slova sex, resp. sexus. Jako biol. termín samozřejmě označuje souhrn morfologických a fyziologických znaků, které mají přímý nebo nepřímý vztah k rozmnožování (jak upozorňuje pan prof. D. Povolný). Pro širokou veřejnost jsou to ale sexuální kontakty, „cesty lásky“, jak uvádí autor v jednom mezititulku.