Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Potreba syntézy prírodných a kultúrnych vied, 1. a 2. časť

(Vesmír 78, 644, 1999/11 a Vesmír 78, 697, 1999/12)
 |  5. 2. 2000
 |  Vesmír 79, 64, 2000/2

Velmi jsem byl potěšen úvahami L. Kováče v posledních číslech. Dal bych jemu i dalším k přemýšlení následující návrh: Domnívám se, že logika autorových vývodů by měla vést k revizi východiska – rovnice Franka Drakea. Za faktorem fc (can) by měl následovat další faktor fw (will) jako podíl planet obývaných inteligentními bytostmi schopnými komunikovat navenek elektromagnetickým polem, které také tuto komunikaci uskuteční. Troufnu si vyslovit hypotézu, že tento faktor se blíží nule.

Proč? Takovou činností se nejen nezvýší úspěšnost zdvojování replikátorů, ale může se spíše snížit. Položme si otázku: Jaký význam pro známé formy života má, když rozhlašují do okolí svou přítomnost? Většinou vyhledat sexuálního partnera nebo zajistit přenos svých pohlavních buněk či potomků prostředníkem (u rostlin). Předpokládat takovýto cíl ve vesmírné komunikaci by bylo poněkud násilné. Dalším významem by mohlo být vymezování teritoria, ale to je akt varovný, regulující případné negativní následky konkurence, které by předcházely nežádoucímu střetu. Většinou se organizmy spíše snaží učinit svou přítomnost nenápadnou. Domnívám se proto, že „rozumný“ replikátor, a tedy i rozumná civilizace, je raději zticha – abych se vyjádřil v duchu autorových antropomorfizmů.

Naše civilizace, upřímně řečeno, má pro pátrání po civilizacích mimozemských dva motivy. Jedním je zvědavost. To je mem sice sympatický a zde na Zemi užitečný (zvědavost a lenost jsou motory vědy a techniky), avšak v kosmickém prostředí neracionální. Z hlediska genů patří v tomto případě mezi neutrální nebo spíše nebezpečné; ukojení této zvědavosti nezvýší úspěšnost replikátorů, které si pro svoje zdvojování okolo sebe uhnětly člověka. Druhým hnacím memem, který se hodnotí sám, je lidský narcizmus a domýšlivost: Vesmíre, div se, JÁ, člověk, jsem tady! Relevantní odpověď z vesmíru by měla být: „No a?“

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Jaroslav Drobník

Emeritní prof. RNDr. Jaroslav Drobník, DrSc., (*1929) vystudoval mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, do roku 1971 pracoval na Přírodovědecké fakultě UK. V šedesátých letech byl u zrodu platinových cytostatik. V letech 1971–1990 pracoval v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V r. 1991 byl jmenován profesorem biofyziky na PřF UK. Zabývá se biotechnologiemi. Je jedním ze zakládajících členů sdružení BIOTRIN (původně BIOTREND).

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...