Protože se Země točí

Ostudné selhání českých fyziků neušlo pozornosti světové vědy a nepřímo vyprovokovalo Američany k podrobnému studiu příbuzných jevů, viz J. Walker: Why do honey and syrup form a coil when they are poured?, Scientific American 245 (3), 158–168, 1991. Z vědeckého pojednání o proudění sirupu a motorového oleje můžeme vydestilovat následující závěry obecného významu:

• Silou, která způsobí spirální svíjení, je mechanické napětí, které vzniká ve vertikálním proudu tekutiny, jemuž kontakt s podložkou počal bránit v přímočarém pohybu.
• Nikoli otáčení Země, ale kruhový profil trysky je jedním z hlavních faktorů, které rozhodují o vzniku spirálního svíjení. Kdyby se její tvar podobal protaženému oválu, tekutina dopadající na> podložku by se většinou počala skládat jako stuha, podobně jako rozpuštěná čokoláda, když ji vyléváme přes hranu misky na povrch dortu.
• Poloměr spirálního svíjení závisí na průměru proudu a viskozitě tekutiny (viz obr.obrázek). Je-li tekutina příliš hustá, její proud tlustý, a navíc omezené délky, položí se jako kláda. Čím je proud jemnější, tím pravděpodobněji se začne svíjet do elegantní spirály.
• Frekvence spirálního svíjení závisí také na výšce trysky nad terénem. V určitých mezích platí, že roste s výškou.

Tyto závěry mohou bezesporu vysvětlit mnohé z výsledků četných praktických pokusů. Po letech byl tedy profesor Šikl vědou usvědčen jako obratný a možná i trošku záludný mystifikátor, což o něm ostatně všichni Alarichovi příznivci tušili. Naštěstí pro nás fyziky neměl Šikl ponětí o paradigmatech kvantové teorie. Z úvah o vlivu relací neurčitosti na tvar a polohu pozorovatelného výsledku studovaného fyzikálního procesu by se nám již tak snadno vylhat nepodařilo a nejsem si zcela jist, zda by nám Američané dokázali znovu pomoci. Navíc musíme sebekriticky přiznat, že pokud bychom se pokusili dogmaticky aplikovat americké výsledky na Šiklův problém v jeho úplnosti, narazili bychom na meze vědeckého redukcionizmu. Do tohoto neblahého fenoménu se promítá fatální omezenost vědy, která se nechce vzdát iluze, že vlastnosti živé hmoty lze vysvětlovat pomocí pojmů vykutaných z idealizovaných experimentů fyziků a chemiků.

V našem konkrétním případě jde o to, že modelové americké pokusy neberou v úvahu takovou zásadní biologicko-anatomickou skutečnost, jako je závislost průměru kontejnerového otvoru na viskozitě vytékající tekutiny. Je to jeden z mnohých příkladů toho, že vztah výpovědí vědců k „výpovědím přírody“ má povahu hry s neúplnou informací. Jednotlivá výpověď, kterou příroda poskytne, není předvídatelná. Musíme proto připustit, že není důležité jevům rozumět. Je však třeba umět o nich snivě mudrovat a nalézt v básnivém přemýšlení zdroj potěšení, skrze které se můžeme intuitivně přiblížit k uchopení existence neexistujích zákonů, kterými se řídí mnohost světů, v nichž ve skutečnosti žijeme. Existuje, či neexistuje pokrok ve vědě? Toť otázka, na kterou filozofové velice těžko hledají odpověď prvního dubna, stejně jako prvního máje či osmého prosince. ¹⁾