Březen ve vědě

Rozpočet na vědecký výzkum doznává letos v Německu snížení o 5,6 % na 14,8 miliardy marek a ve Spojeném království o 2,5 % na 1,3 miliardy liber.

Japonsko naproti tomu nehodlá na vědě šetřit. Mírně stoupá financování státních a výzkumných pracovišt i univerzit. Celkově se však v posledním desetiletí křivka výdajů na vědu zvyšuje velice odvážně. Zatímco r. 1985 Japonsko věnovalo na tuto sféru přes 9 000 miliard jenů, r. 1995 to bylo už přes 14 000 miliard jenů (což představuje zhruba 560 miliard našich korun).

Republikáni v americkém senátu navrhují, aby se ve Spojených státech rozpočet na základní výzkum do deseti let zdvojnásobil, což by znamenalo, že by se ze současných 32,5 miliardy dolarů rozhojnil na 65 miliard v r. 2007. Skeptické hlasy se však táží, kde by na to republikáni, kteří tak bojují za snížení státního deficitu, vzali peníze...

Poznamenejme ještě, že ve Francii byl přijat 16. prosince 1996 zákon, podle kterého budou ředitelé vědeckých pracovišť odcházet do důchodu ve věku 65 – 68 let. Reakcí na to jsou žádosti asi stovky ředitelů, kteří chtějí přesluhovat, protože by byli náhle odtrženi od svých výzkumných programů. Možnost pokračovat v práci na tématu v podobě úvazku emeritního vědce však pochopitelně nadále trvá.

Americký Státní úřad pro letectví a kosmický prostor, NASA, nalezl patrně své hlavní federální projekty pro několik příštích desetiletí: studium problematiky původu vesmíru a života. Bílý dům vyzval vědce, aby toto zaměření pečlivě zvážili spolu s teology. „Výzkumy v oboru astrobiologie výrazně trpí nedostatkem peněz. Udělali bychom dobře, kdybychom prohloubili naše znalosti o původu života, než se pustíme do konstrukce nových kosmických lodí,“ prohlásil šéf NASA Daniel Goldin. Je to možná překvapivé, ale Goldin ještě dodal: Americký kosmický výzkum zaměstnává nyní příliš mnoho fyziků a chemiků, zatímco hlavní směry americké kosmické agentury budoucnosti budou informatika a biologie...

Lze toto prohlášení považovat za vyjádření podpory nového programu? Prezident Bill Clinton a řada členů Kongresu se rozhodli uspořádat americký kosmický summit, na němž by diskutovali o financování NASA. Ve hře je budoucnost této instituce. Bude se v budoucnu výrazně škrtat v jejím rozpočtu? Za začátek vědeckomediálních manévrů v tomto směru se považuje show s pracemi Davida McKaye z Johnsonova kosmického centra NASA v Texasu oznamujícími nález života na Marsu v meteoritu, který k nám dorazil z této planety. David McKay se dostal mezi osobnosti, které byly v prosinci pozvány do Washingtonu, kde se právě šéf NASA za přítomnosti viceprezidenta Al Gora projevil jako bojovník za astrobiologii.

Claude Canizares, šéf katedry aeronautiky a kosmonautiky Massachusettské techniky, prohlásil na setkání: Naše výzkumné práce směřují obecně k začátkům – k počátku vesmíru i k počátku života, což má zcela evidentně filozofický i náboženský dopad. Proto měli být na kosmický summit opravdu pozváni i teologové. Zdůvodnění? Mnoho Američanů věří v Boha a vzhledem k tomu, že jde o peníze daňových poplatníků, nemohou se finance na vědu utrácet v liduprázdném prostoru.

Zatímco nepříznivé počasí zabraňovalo většině lidí pozorovat v druhé polovině března tak slibnou kometu, astronomové odhalili, že tato kometa obsahuje řadu molekul, které dosud nikdy nebyly v kometách zjištěny. Když je nyní kometa v blízkosti Slunce, uvolňují se z ní každou sekundu tisíce tun plynu.

Spolehlivě se zdá být zjištěno, že předchozí návrat komety ke Slunci probíhal v době, kdy v Evropě žili lidé doby bronzové, okolo roku 2000 před Kristem. Hubblův kosmický dalekohled uviděl nezvykle velké jádro komety o průměru plných 40 km, tedy sedmkrát větší než v případě Halleyovy komety. Jde skutečně o monstrum, tvrdí David Jewitt z Havajské univerzity. Právě značný jas komety Hayle-Bopp ji umožnil pozorovat už v r. 1995, kdy ještě letěla za drahou planety Jupitera.

Jewitt se svým kolegou Henrym Matthewsem změřili v únoru submilimetrovým teleskopem, že kometa ze sebe vypuzuje 40krát víc prachu než Halleyova kometa. Na začátku března z ní unikalo desetkrát víc molekul vody než z Halleyovy komety při jejím největším přiblížení ke Slunci.

Kometa má nadbytek rozmanitých izotopů uhlíku, dusíku a síry. Vůbec poprvé v kometách byly zjištěny např. molekuly oxidu síry a molekula HCCCN.

Překvapením bylo, že od začátku ledna do začátku března se výrazně změnil poměr uvolňovaných molekul kyanovodíku HCN a izokyanovodíku HNC. Proč tomu může být? Je kometa slepencem kusů hmoty, které vznikaly v různých koutech protoplanetárního disku? Patrně se výrazně mění i rotace jádra komety. Původně to vypadalo tak, že jedna její otočka kolem osy trvá několik týdnů, nyní byla zjištěna rotace 11,5 hodiny...

Dosud byla za největší hvězdu, kterou jsme schopni uvidět z naší Země, považována Betelgeuze v Orionu. Astronomové pomocí dalekohledů v Chile a v Austrálii zjistili, že by svůj rekord měla postoupit hvězdě R Doradus, kterou lze pozorovat na jižní obloze. Jde o rudého obra na sklonku života. Je 180krát jasnější než Slunce a jeho průměr představuje 250 milionů km, 370krát víc, než je tomu u naší vlastní hvězdy. Je tedy jen nepatrně menší než Betelgeuze, ale vzhledem k tomu, že je nám podstaně blíž, jeví se nám větší.

4. března v pět hodin ráno místního času ruská kosmická vojska vypustila vojenskou spojovou družici řady Zeja pomocí rakety Start 1 z kosmodromu Svobodnyj v Amurské oblasti. V Rusku tedy začal fungovat třetí kosmodrom. První je na ruském území v Archangelské oblasti a druhý v Bajkonuru mají Rusové pronajatý od Kazachstánu. Zdálo by se pošetilostí budovat nový kosmodrom za tak svízelných ekonomických poměrů, ve kterých se Ruská federace nachází. Našlo se však přijatelné řešení, a to přesto, že Svobodnyj je ještě severněji než Bajkonur a spotřeba paliva pro navedení na oběžnou dráhu je zde poněkud vyšší. Kosmodrom vznikl ve městě Svobodnyj v Amurské oblasti na základně zrušené divize raketového vojska strategického zaměření. Svobodnyj má 3 000 obyvatel se sociálním zajištěním, na ruské poměry slušným. Nevýhodou kosmodromu je blízkost čínské hranice, od níž jej dělí pouhých 100 km a poloha 51,5^o severní šířky (Bajkonur leží na 46,5^o s.š.).

Raketa Start 1 byla vypuštěna z mobilní rampy, nikoli z šachty podzemního sila. Uvažuje se o výstavbě další rampy, která by umožnila vypouštět velké rakety Angara, jež by nastoupily na místo rakety Proton. Vojenská spojová družice Zeja měla hmotnost 87 kg, ale ve třetím čtvrtletí roku 1997 by měla raketa Start 1 vynést na americkou objednávku družici o hmotnosti 130 kg. A r. 1998 by odtud měla být na oběžnou dráhu kolem Země navedena švédská astronomická družice o hmotnosti 250 kg. S vojenskou družicí Zeja jsou její tvůrci v Krasnojarsku spokojeni, a to právě zásluhou jejích malých rozměrů, což má dokazovat ruský pokrok v miniaturizaci vybavení.

Z kosmodromu Svobodnyj by měly startovat s mírovými cíli vojenské rakety, které by musely být na základě americko–ruských dohod zničeny. Proti startu však protestovala jakutská vláda, na jejíž území dopadly trosky druhého stupně nosné rakety, že ruská armáda nepožádala o souhlas se startem. Proto Jakutsko podá žalobu na vojenské síly Ruské federace, že nedostatečně zajistily bezpečnost místního obyvatelstva a životního prostředí.

Velící důstojníci Dálněvýchodního okruhu však ujišťovali prezidenta Jakutské republiky, že její území nebude nijak ohroženo, protože raketa na tuhé pohonné látky nemůže zamořit přírodu. Pro Rusko je to opět něco nového – žaluje je autonomní vláda, které se navíc nelíbí, že by neměla dostávat za starty raket na objednávku cizích zemí žádné poplatky.

V ruské kosmické aktivitě se střetávají snahy využívat své vlastní kapacity a zapojovat se do projektů spjatých se zahraniční technikou. Proto v ruských novinách vyvolala určitou nevoli snaha podílet se na mezinárodním projektu plovoucího kosmodromu v oblasti rovníku. A to za situace, kdy se ruská kosmonautika ocitá v značných potížích – na ruskou družicovou stanici Mir se nepodařilo dodat pomocí nákladní kosmické lodě Progress palivo a odvézt odtud odpad. Kosmonauti sice vydrží do dubnového startu další nákladní lodi, ale znepokojení vyvolává to, že spojovací zařízení na stanici dosud nikdy nebylo dlouhodoběji vystaveno (nechráněno připojenou lodí) prudkým změnám teploty. Gumové součástky se mohou v kosmu rychle narušit a tak by se mohlo stát, že dubnový Progress už nebude moci u stanice vůbec zakotvit. I proto se kritizuje skutečnost, že začátkem dubna se má ve vyborgské loděnici zahájit montáž startovní rampy k vypouštění kosmických raket z plovoucí základny Sea Launch. Tu by měli zbudovat v kalifornském přístavním městě Long Beach s využitím norské technologie pro plošiny k těžbě ropy z mořského dna. Základna by měla být zakotvena na rovníku v sousedství Marshallových ostrovů, konkrétně u jednoho z ostrovů státu Kiribati, jenž se se svými 66 000 obyvateli rozkládá na spoustě ostrůvků na ploše 5 milionů km².

Společnost Sea Launch tvoří zpoloviny americký Boeing, dalšími podíly se účastní Norové (10 %), ruský raketový kosmický komplex Eněrgija (25 %) a ukrajinské vědeckoprůmyslové sdružení Južnyj (15 %). Z Ameriky došla objednávka na deset startů, první by se měl uskutečnit už v příštím roce. Roku 1999 by měl být plovoucí kosmodrom v plném provozu. Rusy v tomto případě láká možnost, že by se všechny starty uskutečňovaly prostřednictvím ruské rakety Zenit, využívané dosud pouze vojensky. Protože se na základě mezinárodních dohod o snížení počtu raket vyrábí ročně jediná raketa tohoto typu, je její cena nesmírná – jeden kus za 85 miliard rublů (těžká nosná raketa Proton přijde na 92 milionů rublů). Nabídka na starty z plovoucího kosmodromu by tedy byla pro závody v Dněpropetrovsku záchranou... Start na rovníku má přijít na 80 – 90 milionů dolarů. Pro srovnání: start z francouzské Guayany stojí 110 – 120 milionů dolarů, Japonci vynakládají až 200 milionů a kazachstánský Bajkonur 60 – 75 milionů dolarů. Je zajímavé, že ruská raketo-kosmická společnost Eněrgija se účastní dvou mezinárodních projektů, do jisté míry konkurenčních – výstavby plovoucího rovníkového kosmodromu a společně s koncernem Lockheed i komerčních startů z bajkonurského kosmodromu.

Sonda Evropské kosmické agentury Huygens, která má k Saturnovu měsíci odstartovat letos v říjnu, skutečně ponese na své palubě milion pozdravů Pozemšťanů (viz Vesmír 75, 356, 1996/6). Jejich shromažďování v síti WWW skončilo koncem února.

Titan má mnoho společného se Zemí, ale teplota jeho povrchu –178 ^oC pochopitelně vylučuje existenci Titaňanů. Odborníci, kteří shromažďovali pozdravy, soudí, že obyvatelé Titanu by byli nad poselstvími lidí patrně dost rozpačití.

Mezi pozdravy je např. možno najít kromě pozvání na víno a italské těstoviny seznamovací inzerát: Vysoká pozemšťanka, 30 let, hledá hezkého cizince, pokud možno romantického založení.

Nikoho naštěstí nenapadlo vyhlásit tímto způsobem Titaňanům válku, ale někdo, kdo se vydával za prezidenta Spojených států, vyzval francouzsky obyvatele Titanu, aby se stali dalším státem USA. A pozdrav s podpisem Christelle Levrat začíná láskyplně: „Hello, vy malí bídní zelení červi!“

Tento přehled zevrubně sledoval zákulisí pojmenovávání nových prvků počátku druhé stovky Mendělejevovy periodické tabulky – soupeření o uznání zásluh objevů mezi americkými a sovětskými pracovišti, probojovávání možnosti pojmenovat prvek po ještě žijícím Glennu Seaborgovi i uznání nástupu dalšího centra vytvářejícího prvky v Německu. Např. zvěčnění Glenna Seaborga bylo nejdřív navrženo, pak zavrženo, a posléze přece přijato.

A tak snad rozhodnutí Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou chemii činí definitivní tečku a její kompromis zchladí nacionální vášně vědců.

Své uznání za přínos objevování světa atomu i nových prvků získali tedy Brit Ernest Rutherford, Američan Glenn Seaborg, Dán Niels Bohr a Rakušanka Lise Meinterová, dále Fedorovovo centrum v Dubně u Moskvy a spolková země Hessensko, ve které je německé pracoviště v Darmstadtu. To také asi bude mít právo hovořit do pojmenování dosud nepojmenovaných nových prvků 110, 111 a 112.

Před 18 měsíci nalezl amatérský paleontolog Alain Cabot na jihu Francie u města Meze vejce dinosaurů. S pomocí paleontologů z Ústavu evoluce v Montpellier se podařilo odkrýt tisíce dinosauřích hnízd, v nichž bylo průměrně 5 až 15 vajec. Dinosauři tu odchovávali svá mláďata před 65 až 71 miliony let, kdy zde vládlo klima tropických planin protkaných řekami.

Dosud byla nalezena vejce šesti dinosauřích druhů, jakých, to se dosud nepodařilo určit. Snad odhalení zárodků ve vejcích to umožní.

Dinosauří hnízdiště, jedinečné v Evropě, se stane muzeem pod širým nebem.

Jsou silikonové implantáty příčinou různých patologických změn? Americká společnost Dow Corning Corporation, která mezi prvními začala vyrábět silikonové implantáty, modelující např. žádanější rozměry ňader, je ochotna poškozeným ženám uhradit až dvě miliardy dolarů, ovšem za podmínky, že nezávislí vědci prokáží škodlivost implantátů.

Firma Dow Corning by mohla být stále se zvyšujícím počtem žalob přivedena na mizinu. Už 22 000 žen, inspirovaných různými aktivitami, zažalovalo společnost za poškození svého zdraví prsními implantáty, což se má projevovat nejen přímými deformacemi rozpadajících se látek, ale i kožními chorobami, únavou, poruchami vidění a dýchání. Počet žalobkyň není definitivní vzhledem k tomu, že si tyto implantáty nechaly voperovat téměř dva miliony Američanek. Do r. 2000 se tento proces rozvine do mezinárodních rozměrů, protože se přidají pacientky z celého světa.

V podstatě každý, kdo si dal implantováním doplnit či upravit ňadra, nos, bradu, stehna nebo v případě mužů varle pomocí výrobků společnosti Dow Corning, byl vyzván, aby poslal svou reklamaci na adresu federálního soudu v Michiganu do 15. ledna tohoto roku. Pro osoby, které nežijí v USA, platila prodloužená lhůta do 15. února. Proces bude trvat patrně dlouho. Jednání proběhne ve dvou etapách. Pro první si rezervuje Dow Corning 600 milionů dolarů odškodného žalobcům, u kterých viditelné poškození souvisí s rozpadem implantátu, projevujícího se např. deformací prsu. Ve druhé fázi navrhuje společnost předat žaloby nezávislým expertům – lékařům, chirurgům i epidemiologům. V případě, že se škodlivý vliv implantátů prokáže, je společnost ochotna uhradit škodu do výše 1,4 miliardy dolarů. Vzniká tu však mnoho nejasností: Jak se budou vybírat experti? Jaké postupy průkaznosti škodlivého ovlivnění se zvolí?

V Evropě vznikne patrně ještě složitější situace. Henri Arion, francouzský plastický chirurg z Aix-en-Provence prohlásil: Přestože v USA je už od r. 1992 používání silikonových gelů zakázáno, do Evropy se dovážely dál, i když jejich nepříznivé působení už bylo známo. Následky se podle dr. Ariona obtížně odstraňují. Takže se velmi důrazně ptá, proč užití těchto materiálů společnosti Dow Corning bylo ve Francii zakázáno až r. 1995.

Zvykli jsme si už před drahnou dobou, že Evropa se znepokojením pozorovala na hranicích bývalé Německé demokratické republiky, Polska a Československa trojúhelník nejznečištěnějšího vzduchu našeho kontinentu, končiny nejintenzivnějších kyselých dešťů. Umírající lesy našeho severu potvrzovaly reálnost bídy tohoto území.

Bernd Market z Mezinárodní školy v Žitavě nyní informuje svět o dalším obdobném trojúhelníku, kde je na tom Evropa nejhůř co do zamoření těžkými kovy. Citlivými detektory přítomnosti těžkých kovů jsou lišejníky. Market je sesbíral z 800 stanovišť Německa, České republiky, Polska a Slovenska. A zjistil např., že zamoření těžkými kovy včetně kadmia a olova je na Slovensku a v severním Polsku několikanásobně vyšší než v ostatní střední Evropě. Koncentrace kadmia v meších na Slovensku je až 1 ppm, zatímco na většině území Německa dosahuje jen 0,3 ppm. Úroveň zamoření olovem je v tomto trojúhelníku 50 ppm, třikrát víc než v Německu. Na Slovensku lišejníky též obsahují výrazně více mědi a zinku.

Hlavním zdrojem zamoření oblasti celého Slovenska, Moravy při hranicích se Slovenskem a značné části území jihovýchodu Polska má být průmysl Ostravy, Karviné, Katovic, Bratislavy, Žiaru nad Hronom. Svůj příspěvek sem posílají i závody v Maďarsku a Rumunsku.