Molekulární základy onemocnění plic
| 5. 7. 1996Molekulární základy onemocnění plic, kterým trpí pacienti s cystickou fibrózou, jsou velmi komplexní. U zdravých jedinců (obrázek, obrázek a obrázek) jsou v buňkách tvořících hlavní epiteliální vrstvu nejméně dva druhy kanálů v té části membrány, která tvoří vlastní rozhraní mezi vzduchem a tkání. Jeden z kanálů - CFTR (červeně) - transportuje na povrch epitetu chloridové ionty, jiný (modře) naopak odvádí z povrchu ionty sodíku.
Jeden z kanálů - CFTR (červeně) - transportuje na povrch epitetu chloridové ionty, jiný (modře) naopak odvádí z povrchu ionty sodíku. Toto uspořádání umožňuje, aby hlen (mucus) pokrývající buňky zůstal stále vlhký, v tenké vrstvě a snadno odstranitelný vzduchovými cestami.
U pacientů s cystickou fibrózou (obrázek, obrázek a obrázek) brání nepřítomnost nebo nefunkčnost kanálu CFTR přechodu chloridových iontů přes membránu a nepřímo způsobuje i zvýšený průchod iontů sodíku z povrchu do tkáně (silné modré šipky).
Mucus se hromadí a vytváří mocnější vrstvu, je odolnější k otěru a nesnadno odchází z plic vzdušnou cestou, vytváří se příznivé prostředí pro bakterie, které přitahují také buňky imunitního systému. Zdravá tkáň je proto napadána a ničena vlastními imunitními buňkami.
V souhrnu vedou tyto změny k zanášení plicních sklípků a průdušinek a k jejich následné destrukci. Podle Scientific American, December 1995, str. 36.
Obrázky
Citát
LEWIS THOMAS, Myšlenky pozdě v noci, přeložil Miroslav Holub, str. 208-209, Mladá fronta, Praha 1989
Medicína měla své temné počátky v tisíciletí starém šamanismu a byla ve středověku úzce spojena s alchymií.[...] Fyzika a chemie dorostly vědecké dospělosti, medicína je na cestě k ní a najít někde stopy dřívějších tápání ke skutečně vědecké metodě je velmi těžké. [...] Věda začínala tápáním. Funguje, protože fungují lidé, kteří v ní pracují. Někdy se rozčilují, někdy zoufají, pořád a zplna hrdla si vyměňují své kousíčky informací, a hlavně, což je vlastně to nejúžasnější, drží se pohromadě. Něco podobného se možná nepozorovaně děje dnes na posledním a nejvelkolepějším vědeckém poli. Lidé z mého oboru a někteří kolegové ze skutečně „tvrdých" věd, jako je fyzika nebo chemie, mají sklon brát úsilí pracovníků takzvaných společenských věd na lehkou váhu, nebo je i přezírat. Jejich data rádi označujeme za měkká. Takže se může po letech stát, že tu bude pevná vědecká základna, tvrdá jako kvantová fyzika, naplněná hlubokými vhledy, trápená dvojznačnostmi, jako je fyzika dodnes, ale vyzbrojená novými pravidly a novými způsoby, jak dotáhnout věci do konce. [...] Když se něco takového podaří, budeme vzpomínat na dnešní pracovníky společenských věd, i na jejich kolegy z humanitních a uměleckých oborů, jako na původce nové vědy [...]
Doporučujeme
Divocí kopytníci pečují o krajinu
Relativistický čas – čas našeho světa
