Jak úspěšně publikovat

Jednou z hlavních složek vědeckého úspěchu je úspěšná publikace. Soustřeďme se proto na ni. Už Faraday napsal „Work, finish, publish!“ a i ty nejprogresivnější vědecké poznatky upadnou v zapomenutí, nejsou-li vhodně publikovány. Případ Mendelův, který své převratné objevy publikoval v málo známém sborníku, je už klasický. Podobně se marně snažil ruský vědec Jurij S. Karpilov prokázat svou prioritu objevu C₄ cesty fixace CO₂ ve fotosyntéze – publikoval ho v celkem neznámé ročence Trudy kazanskogo selskochozjajstvennogo instituta (která vyšla dokonce už 5 let před zveřejněním uznaného objevu H. P. Kortschaka aj. ve známém časopise Plant Physiology) atp. A proto:

• Nepublikujte v málo známém časopise nebo sborníku. Vyhněte se tedy sborníkům ústavů, výzkumných nebo šlechtitelských stanic, ale i časopisům vysokých škol. Většinou se v nich neuplatňuje přísné recenzní řízení a kvalita uveřejněných prací podle toho vypadá. Pokud se tyto publikace vydavatelům nevyplatí tím, že za ně lze výměnou získat kvalitní zahraniční časopisy, pravděpodobně brzy přestanou vycházet z finančních důvodů – vysoké finanční náklady na jejich vydávání lze jistě využít lépe ve prospěch výuky nebo výzkumu. S výjimkou článků určených pro domácí školy nebo praxi nepublikujte česky nebo slovensky. Takové články málokdo čte a cituje, a eventuální připojené cizojazyčné abstrakty pomahají publicitě jen málo.
• Významné výsledky nepublikujte ani v cizojazyčných sbornících, i když jsou vydávány v zahraničí. Citační ohlas článků v těchto sbornících je vždy nižší než u článků v renomovaných časopisech. Články ve sbornících jsou vědeckou veřejností podceňovány zejména proto, že díky současné ofsetové technice jsou v nich často zveřejňovány nerecenzované a neredigované referáty z vědeckých setkání, a tedy úroveň mnohých textů je slabá. Vzhledem k finanční situaci knihoven se většinou šetří právě na nákupu těchto sborníků, a nebývají proto tak snadno dostupné čtenářům jako známé časopisy. Renomovaná nakladatelství v současnosti dávají přednost monografiím více autorů, třeba vzniklým jako výsledek sympozia nebo konference. Současnou moderní formou je publikovat referáty z určitého sympozia jako sešit některého tradičního časopisu, samozřejmě po obvyklém recenzním řízení a redakční úpravě, které oddělí zrno od plev a zajistí tak větší důvěru čtenářů.
• Dobrým kritériem pro výběr vhodného časopisu je jeho  zařazení v Current Contents, ještě lepší je zvolit časopis s vysokým indexem vlivu (impact factor) podle Science Citation Index (SCI). Uvedený faktor časopisu pro určitý rok se vypočítává z počtu zachycených citací článků, které byly zveřejněny ve sledovaném časopise během předchozích dvou let, děleného počtem článků, které v tomto časopise vyšly v těchto dvou letech. Index samozřejmě závisí i na modernosti vědního úseku a na rychlosti, s jakou nové poznatky využívají jiní pracovníci. Je tedy pochopitelně vyšší pro oblasti, jako je studium rakoviny, aidsu nebo genetiky, než třeba pro studie ekologické; index určitého časopisu je proto vždy třeba porovnat se středním indexem skupiny časopisů příslušné vědní oblasti. V biologických vědách je např. doporučeníhodné vyhnout se publikování v časopisech s indexem vlivu nižším než 0,1 (to znamená, že méně než každý 10. zveřejněný článek v ročním průměru nalezl někoho, kdo ho ve své práci do dvou let citoval). Časopisy s faktory dopadu okolo 0,02 (Živočišná výroba) a méně (0,003 Rostlinná výroba) pak volají po rázné změně redakční politiky nebo ráně z milosti. Časopisy vůbec nezachycené (z českých a slovenských např. Poľnohospodárstvo, Ochrana rostlin, Genetika a šlechtění) jsou na tom ještě hůře. Nové vědecké časopisy se dostávají do všeobecného  povědomí (a nakladatelům začínají přinášet zisk) obvykle až po 5 letech vycházení. Také komunikační kanály je většinou zachytí s určitým zpožděním. Publikovat v novém časopise tedy s sebou nese určité riziko.
• Zvolíte-li správný časopis, pomozte tomu, aby váš článek mohl brzy vyjít, tím, že předejdete co nejvíce zdlouhavému redakčnímu řízení, vyvolanému námitkami oponentů. Napište proto článek stručný, jednoduše a srozumitelně formulovaný, v němž výsledky převažují nad diskusemi s literaturou. V nadpise a abstraktu uveďte všechna klíčová hesla svého článku – pak budou spolehlivě zachycena i vědeckými komunikačními kanály. Se zvoleným časopisem se dokonale seznamte prolistováním jeho posledních ročníků a formu svého textu mu co nejvíce přizpůsobte. Recenzenti jsou většinou členy příslušné redakční rady a svůj časopis znají – nezapomeňte tedy citovat žádnou práci o příbuzné problematice, která v něm v poslední době vyšla (i šéfredaktor bude rád, pomůžete-li mu citacemi zvyšovat index vlivu). Citujte ovšem v rozumné míře i vlastní práce a práce českých a slovenských kolegů, pokud byly publikovány cizojazyčně a v kvalitních časopisech – jistě vám obdobnou propagační službu prokážou i oni. Samozřejmě dodejte článek v co nejlepší angličtině (v jiném jazyce se dnes už světově téměř nepublikuje). Naučte se jí co nejrychleji tak, abyste články mohli psát anglicky sami. Články přeložené filologem, který nerozumí oboru, bývají ještě méně srozumitelné než články psané kostrbatou angličtinou, pokud je redakce schopna jí porozumět a text opravit. Pečlivě zkontrolujte číselné údaje, rozměry a jednotky (pochopitelně v SI systému). A samozřejmě poslechněte rad recenzentů.

  Snažte se být časopisu věrni: byla-li vaše první práce dobrá, i další budou pravděpodobně rychleji přijaty. Rozsev prací po  nejrůznějších časopisech, kterému dávají někteří autoři přednost, se může, ale nemusí vyplatit. Zkušenost také ukazuje, že výskyt známého  jména autora obvykle zvyšuje vážnost publikace a její citovanost. Pokud tedy nejsou etické protiargumenty příliš silné a mezinárodně uznávaný šéf se na práci podílel alespoň zadáním tématu, sehnáním finančních zdrojů, dodáním literatury, průběžnými radami při experimentální práci, diskusemi o výsledcích a účastí na přípravě publikace, je výhodné jeho jméno uvést.

• Po vydání publikace se nespoléhejte na její propagaci pomocí bibliografických a dokumentačních časopisů a služeb, ale zapojte se do reklamy sami. Separáty rozešlete bez čekání na žádanku všem známým pracovištím, která se daným problémem zabývají. Rychlý propagační efekt výrazně převýší cenu balného a poštovného. Neopomeňte je také dát vědeckým návštěvníkům pracoviště, kteří se danou otázkou zabývají, popřípadě zaslat vědcům, kteří pravidelně připravují informační přehledy o pokrocích v určité vědní oblasti.
• Máte-li již dostatečné znalosti v nějaké problematice, o níž dosud nebylo přehledně referováno, neváhejte napsat přehledný referát pro nějaký specializovaný časopis. S jeho redakcí se ovšem vždy předem dohodněte o obsahu, rozsahu a formě přehledu, jinak je škoda zbytečné práce. Lokální časopisy (např. Biologické listy) volte hlavně tehdy, má-li váš přehled přednostní význam pro lokální čtenáře (vědce i učitele). Obdobně citačně úspěšné jako přehledné referáty jsou i metodické články. Hledejte mezery ve světové literatuře: napsání kvalitní monografie vám přinese množství kvalitních citací.
• Dodržujte publikační etiku v tom, že budete původní, nebudete opisovat, nepublikujte dvakrát totéž, nechrlete série článků přinášejících vždy jen malý pokrok v poznání. Seriózní časopisy takové práce odmítnou, a neseriózní nebývají citovány.

Pochopitelně jsem mohl uvést jen hlavní rady pro ty, kteří chtějí být ve vědě úspěšní. Seznamy kvalitních publikací a citační ohlasy se dnes vyžadují nejen při konkurzech na místa ve vědeckých pracovištích a školách, ale i při žádostech o granty, zahraniční stipendia a pobyty, a v neposlední řadě i při hodnocení pracovišť. Jestliže jste si tedy zvolili nelehkou a finančně nepříliš výnosnou vědeckou kariéru, udělejte pro její hladký průběh vše potřebné.