Kontinentální žížaly mají naději

Ploštěnka Artioposthia triangulata (Vesmír 72, 115, 1993/2) je dravá, živí se žížalami a potenciálně ohrožuje jejich populace na britských ostrovech. Nedávno byly publikovány nové informace umožňující lepší představu o tom, co se dá od tohoto cizokrajného živočicha očekávat. Je totiž domovem na Novém Zélandu. Do Evropy byl zavlečen zřejmě na cibulkách žlutých narcisů nebo na kořenech okrasných růží, což je zboží, které Irové ze země protinožců běžně dovážejí. První byla popsána ploštěnka z oblasti Christchurch, která je díky pěstování růží proslulá a její obyvatelstvo má silné sociální a historické vazby na S. Irsko a Skotsko. Současné rozšíření ploštěnky v Evropě (viz obrázek), konkrétně ve Skotsku, S. Irsku, Anglii, na Faerských ostrovech a na Islandu, je výsledkem posledních 25 - 30 let. Prý se již objevila i v Dánsku a sousedním Německu.

Požírání žížal ploštěnkou bylo zpočátku považováno za kuriozitu. Objevovala se v pastech na slimáky a při sběru žížal vypuzovaných ze země formalínem. V novém prostředí obývá zahrady, sportovní trávníky, kulturní louky i ornou půdu. Hustota ploštěnek na zkoumaných pastvinách S. Irska dosahuje místy kolem 20 a více jedinců/m². Odhaduje se, že ploštěnky s výskytem 6,5 jedince/m² by za rok zlikvidovaly běžnou populaci britských žížal o 475 jedincích/m² a hmotnosti 110 g. Propočet nezahrnuje rozmnožování žížal, a proto neodpovídá skutečné situaci. V každém případě lze očekávat vznik nové rovnováhy ve vztahu kořist - predátor.

Aktivní vyhledávání žížal ploštěnkami sice potvrzeno nebylo, ale není pravděpodobné, že by „dravci“ byli odkázáni pouze na náhodná setkání se svou kořistí. Ploštěnka pozře přiměřenou žížalu během několika hodin. Žížaly po útoku ploštěnky hynou, i když utrpěly jen drobná poranění nebo s ní jen přišly do přímého styku. Silná reakce žížal se připisuje bílkovinám s neurotoxickými účinky, jež jsou součástí slizů vyměšovaných A. triangulata.

Určujícími faktory výskytu ploštěnky jsou teplota a vlhkost. Pro tuto domněnku svědčí laboratorní pokusy i zeměpisné rozšíření v poměrně chladných a vlhkých oblastech severu a severozápadu britských ostrovů. O biologické kontrole výskytu ploštěnky není známo nic, proto se zvažuje jen vyčerpání zdroje potravy - žížal. Ploštěnky jsou velmi odolné. Za příznivých okolností přežívají bez potravy déle než rok. Jakou strategií se ploštěnky vyhýbají úplnému vyhubení své kořisti? Žížaly tvoří v principu 3 ekologické skupiny: žijí při povrchu, hlouběji v půdě a tzv. hlubinné druhy tráví čas v hloubkách kolem 2 m, ale za potravou se vydávají na povrch. Ploštěnky by zřejmě zcela vyhubily povrchové druhy žížal. Lépe by odolávaly druhy hlubinné. Kandidátem, který by nepodlehl predačnímu tlaku ploštěnek, by mohl být partenogenetický Octolasion cyaneum.

Jiné žížaly, které se rozmnožují převážně pohlavně, jsou v určité nevýhodě. Novou situaci na stanovišti by charakterizovala nevelká populace kořisti, zejména hlubinných žížal, která by určovala nízký výskyt predátora - ploštěnek. Na Novém Zélandu, který je domovinou ploštěnky, se příroda s příchodem evropské civilizace podstatně změnila. Krajina dostala zemědělský ráz, domácí flóra byla zatlačena a nahražena rostlinstvem severní polokoule. Domácí žížaly vesměs exotických čeledí potkal neblahý osud. Stáhly se do původních lesů a prérií a jejich místo obsadili „kolonizátoři“ evropské čeledi Lumbricidae. Proč ale evropské žížaly nevytlačily domácí faunu úplně a proč je A. triangulata na N. Zélandu nenapadá? Zdá se, že evropským žížalám vyhovuje v tamním prostředí spíše krajina „vylepšená“ zemědělstvím a že v původních biotopech, kde je navíc ohrožují ploštěnky, zůstávají místní žížaly stále ještě úspěšnějšími stratégy. A. triangulata tak loví jen domácí žížaly a evropské se pohybují mimo její dosah. Domácí žížaly jsou navíc dlouhodobě přizpůsobené a mají asi prostředky, jak ploštěnkám úspěšně vzdorovat. Život ploštěnky se prudce změnil poté, co se dostala na ostrovy západní Evropy. Potravy má hojnost a podnebí jí vyhovuje. Nemá vážné nepřátele, a tak se pomalu a nenápadně šíří.

Na závěr se pokusme předpovědět možný vývoj causy A. triangulata. Kolonizace britských ostrovů je na samém začátku. Soudě podle genetické analýzy evropského materiálu, muselo dojít k opakované introdukci. Zdálo by se, že oceánské klima bude to pravé, co ploštěnka k životu potřebuje. Ale i směrem na východ evropského kontinentu by našla řadu vhodných stanovišť. Již několikrát byla nalezena v malých, slizem slepených komůrkách v půdě, v hloubce 30 cm. Touto cestou by mohla překonávat drsné podmínky, jaké ji na naší pevnině čekají. Vždyť i v Christchurch prší jen 116 dní v roce, zatímco v S. Irsku 240. Předpověď je zdánlivě chmurná. My se však domníváme, že masový průnik do Evropy není pravděpodobný. Pokud dojde k dalšímu šíření ploštěnky, bude její nový areál ostrůvkovitý, tak jako je tomu v její domovině, a metlou by se mohla stát ve vlhkých a chladných krajích západní Evropy. Pevninské žížaly nechť zachovají chladnou hlavu a nepropadají panice.