Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Léčba elefantiázy

 |  5. 7. 1995
 |  Vesmír 74, 376, 1995/7

Pouhé mýdlo a čistá voda postačují k tomu, aby zcela vymizely příznaky patologického jevu zvaného elefantiáza – znetvořeniny končetin a jiných částí těla.

Elefantiáza je jedním z nejzávažnějších projevů onemocnění zvaného filarióza, které vyvolávají vlasovci Wuchereria bancrofti, parazitické hlístice ze třídy Nematoda. Larvy hlístic jsou přenášeny komáry rodu Culex, Anopheles, AedesMansonia. Při sání je komáři injikují do krevního oběhu člověka. Zde larvy dospívají a přesídlují do mízního systému, kde trvale žijí. Samička klade živé larvičky (tzv. mikrofilárie), které jsou v noci, v době sání komárů, vyplavovány do periferní krve.

Dnes trpí mízní filariózou přes 80 milionů lidí ve všech tropických oblastech Země, ale zejména v Indii a v Africe (viz mapku). Infikovaný člověk může žít dlouhá léta bez příznaků a bez známek jakéhokoli onemocnění nebo jen s lehčími projevy choroby, ale mnohdy onemocní elefantiázou neboli kožní formou mízní filariózy. Jejím typickým projevem je abnormální zvětšování některých částí těla (nejčastěji končetin a šourku, ale třeba i prsu), způsobené tloustnutím a tvrdnutím kůže. Doposud se lékaři i vědci domnívali, že proces vzniku a rozvoje elefantiázy je nezvratný.

“Nyní je tomu jinak,″ tvrdí na základě nejnovějších poznatků G. Dreyerová z brazilské nadace Oswalda Cruze. Až donedávna se ponejvíce soudilo, že příčinou vzniku elefantiázy jsou sami paraziti, kteří svým tělem “ucpávají″ cévy lymfatického oběhu a dochází k městnání lymfy. Dreyerová však tvrdí, že příčinou obtíží nejsou filárie. Usnadňují pouze proces, který nebyl dosud podrobněji zkoumán a který zatím neznámým způsobem narušuje imunitní systém a člověk se stává náchylným k invazi běžných mikroorganizmů z řad hub a bakterií.

Většina postižených elefantiázou trpí prasklinami patologicky zbytnělé pokožky, které jsou vstupní branou pro sekundární infekci. Jestliže tito lidé budou dodržovat základní hygienická opatření, která mohou být “zesílena″ užitím antibiotik v podobě zásypu nebo masti, bude pro houby a bakterie obtížné proniknout do organizmu a zdravotní stav pacientů se rychle zlepší.

Konvenčně užívaným přípravkem při léčbě filarióz je preparát s názvem DEL. Zabíjí sice červy usazené v lymfatickém oběhu, ale neléčí elefantiázu. Pacient je sice zbaven parazita, ale nevyléčí se následky jeho invaze. Je-li však využito nových poznatků o sekundární infekci, zdravotní stav se rychle zlepšuje a elefantiáza ustupuje. Uzdravují se i nemocní, kteří žili s elefantiázou po deset či dvanáct let.

Dreyerová studovala i pacienty, kteří byli sice filáriemi napadeni, ale hrozivý symptom elefantiázy se u nich neprojevil. Pomocí radioaktivně značeného barviva vpraveného do lymfatického systému zjistila, že cévy většinou filáriemi blokovány nejsou. Dokonce těmto lidem narůstají nové kapiláry a drobné cévky, takže tok lymfy zůstává nepřerušen.

U pacientů s elefantiázou nalezli Dreyerová a další badatelé bakterie i houby. Jejich výskyt (i druh a typ) byl velkou měrou závislý na místních vlivech prostředí, v němž pacienti žili. Ukázalo se dokonce, že tkáň postižená elefantiázou je mnohdy zcela prosta filárií.

Výsledky Dreyerové a jejích spolupracovníků jsou nyní testovány v mnoha dalších zemích, ale již nyní se zdá, že příčinou elefantiázy skutečně nejsou filárie, nýbrž “pouhá″ druhotná infekce. Léčba mýdlem a vodou je tedy přece jen nadsázkou, přesto však je možné v krátké době úspěšně zbavit nemocného hrozivé a dosud nevyléčitelné choroby – a to vše při užití běžně dostupných léčiv.

(New Scientist 143, 9, 1994/1933)

O boji s lymfatickou filariózou, ale i jednoduchých metodách ve složitém světě


Lymfatická filarióza je onemocnění, které postihuje zejména obyvatele venkova v mnoha tropických zemích celého světa, ale významnou měrou zasahuje i do života urbanizovaných oblastí s nízkou úrovní sanitárních zařízení. Podle statistik WHO je v současné době nakaženo zhruba 90 milionů lidí (z toho 70-75 milionů druhem Wuchereria bancrofti) a dalších 750 milionů žijících v endemických oblastech je vystaveno přímému riziku infekce (ještě r. 1983 statistiky udávaly 905 milionů lidí v přímém nebezpečí nákazy; zdá se tedy, že některé zásahy byly účinné a rozloha postižených oblastí se zmenšila; počet nemocných však zůstává neměnný). Dvě třetiny tohoto odhadu připadají na Čínu, Indii a Indonésii. Zbytek je rozptýlen v dalších 73 státech.

Ačkoliv je o průběhu choroby, o mechanizmech infekce i o samotných původcích nákazy mnoho známo a jsou dobře prozkoumány i hmyzí vektory a zvířecí rezervoáry těchto parazitů, zůstává stále mnoho problémů. Odborníci výboru WHO pro lymfatickou filariózu je shrnuli do několika bodů:

  • využívat metody a technologie, které jsou dostupné i v chudých rozvojových zemích a budou přístupné i jedincům a rodinám žijícím v primitivních podmínkách,

  • pomocí výchovy rozvinout spolupráci místních obyvatel postižených oblastí s lékaři; přímý podíl obyvatelstva na eradikaci,

  • kromě zdravotního zapojit i další související sektory vývoje společnosti,

  • zajistit nepostradatelné léky,

  • aplikovat výsledky sociálního, biomedicínského a epidemiologického výzkumu.

V současné době jsou stále vydávány nemalé částky na boj s touto chorobou. Organizují se rozsáhlé akce zaměřené na hubení přenašečů, za zlepšení hygienických podmínek obyvatelstva; mnoho výzkumných týmů po celém světě studuje nejrůznější aspekty onemocnění, řada mechanizmům, které parazit využívá, jsou detailně známy na molekulární úrovni; vyrábějí se účinné léky hubící původce choroby, jednoduše lidé nejrůznějších profesí podnikají mnoho pozoruhodných kroků ke zkrocení tohoto nepříjemného cizopasníka. Ostatně nejinak je tomu i u řady dalších onemocnění, která stále sužují lidstvo. Vzhledem k nákladům, které s sebou takové počínání přináší, by však možná (alespoň někdy) neškodilo zauvažovat poněkud jednodušeji, u nás bychom řekli po selsku. Primitivní metody nehodné naší supercivilizované doby si někdy zaslouží pozornost. Zatímco veškerá mašinérie, z níž byla výše vypočítána jen malá část, nepřináší kýžené výsledky, jednoduchý nápad může opravdu pomoci. Potvrdí-li se předpoklad G. Dreyerové, mohou být desetitisíce, možná i statisíce lidí zbaveny strádání. Předchozí postupy je sice dokázaly vyléčit, ale ne uzdravit.

(text na základě dat WHO uveřejněných ve Wkly. Epidem. Rec. 68, 43, 1993/7 a 49, 384, 1984/45)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Parazitologie

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...