Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Na onen svět v kánoi

Význam kánoe ve světě starých Mayů
 |  13. 1. 2011
 |  Vesmír 90, 28, 2011/1

První písemná zmínka o mayských kánoích pochází z r. 1502. Při své čtvrté výpravě potkal Kryštof Kolumbus u pobřeží poblíž dnešního Hondurasu velkou mayskou obchodní kánoi poháněnou 25 veslaři.

Podobně jako mnozí jiní indiáni používali středoameričtí Mayové k plavbě po řekách, jezerech i po moři kánoe vydlabané z kmenů. Velké řeky na severu mayského území umožňovaly přepravu surovin a zboží mezi nížinami a vysočinou. Mayové se plavili také po Mexickém zálivu a Karibském moři mezi Lagunou de Términos a Honduraským zálivem. Doprava nákladů po vodě byla životně důležitá, avšak kánoe se používaly také k přepravě osob při válečných výpravách,1) lovu či rybolovu. Nástěnné malby v postklasickém mayském městě Chichén Itzá, dnes již zničené, zobrazovaly typické mayské kánoe obsazené válečníky (obr. 1).

Mayové ovšem používali kánoe také k náboženským účelům. Jednak k přepravě významných osobností k obřadům v různých městech. N. Hammond uvádí jako příklad shromáždění vládců několika mayských měst (Tikalu, Yaxchilánu ad.) v městě Altar de Sacrificios na břehu řeky Usumacinty při příležitosti pohřbu tamějšího vládce r. 750 po Kr. Kánoe však měly zvláštní význam i v mayské mytologii. Existují pro to dvě řady důkazů: ikonografické a archeologické.

Pro Maye mělo obrovský význam podsvětí (v jazyku kičé Xibalba). Byla to říše bohů a démonů, kam museli všichni mrtví odejít v okamžiku smrti. Xibalba byla často považována za vodní podzemní říši s kalnými a krvavými vodami. Nicméně v noci, kdy slunce zmizelo pod horizontem, ztotožňovali Mayové podsvětí s noční oblohou. Planety, souhvězdí a hvězdy chápali jako bohy či nadpřirozené bytosti Xibalby. Cestu po hladině vod Xibalby vnímali překvapivě jako cestu po nebeské báni. Podle pověsti zaznamenané v Popol Vuh bojovala Hrdinská dvojčata HunahpuXbalanque s netvory v Xibalbě. Na nádobě z klasické doby (obr. 2) je znázorněn výjev z tohoto souboje, vedeného na kánoích. Rudé pozadí scény nás nenechává na pochybách, že se střet odehrával na krvavých vodách Xibalby.

Plavbu boha slunce (K’inich Ahau) v kánoi po nebeské báni výborně ilustruje váza, pocházející rovněž z klasického období (obr. 3). Vidíme na ní Boha slunce, jak pádluje na nebeské kánoi napříč mořem, znázorňujícím ekliptiku. Scéna na jiné keramické nádobě zpodobňuje opice (nadpřirozené bytosti?) v kánoích držených snad Bohem slunce.

Na keramice je skvěle zobrazena i část mayského mýtu o stvoření světa a lidstva (obr. 4). Na váze z klasického období se První otec čili Bůh kukuřice Hun-Nal-Ye znovu zrodí poté, co ho obětovali bohové podsvětí. Na nebeské kánoi převáží semena kukuřice jako potravu pro lidstvo, ale i jako substanci, z níž byli lidé stvořeni.2) Prvního otce s rancem kukuřice doprovázejí dvě posvátné bytosti, Jaguáří a Rejnočí bůh, souborně se nazývají Pádlující bohové nebo také Pádlující dvojčata. Ti samí bohové jsou zobrazeni na jiné váze z východu středního Peténu, jak pádlují na podsvětní kánoi (obr. 5). Scény jsou umístěny uvnitř rudého čtyřlístku zvaného ol (portál), který znamená podsvětí, Xibalbu. Rudá barva se opět vztahuje ke krvavým podsvětním vodám. Na jiné scéně se objevují čtyři božské postavy (první z nich je opět První otec s pytlem kukuřičných semínek) plující v kánoích, zřejmě na místo stvoření vesmíru.

Smrt vládce bývala často znázorněna jako plavba na symbolické kánoi do vod Xibalby. Skvělým příkladem vyobrazení tohoto mýtu jsou vyřezávané kosti, jež se nalezly v hrobce krále Tikalu Jasaw Chan Kawiila uprostřed a dotýká se zápěstím svého čela na, který zemřel začátkem 8. století (obr. 8a). Hrobka se nachází hluboko pod Chrámem 1 ve středu guatemalského Tikalu. Král se na výjevech přemisťuje do podsvětí v symbolické kánoi, kterou pohánějí dva pádlující bohové. Sedí znamení nadcházející smrti (obr. 8b). Na cestě ho doprovázejí čtyři podsvětní zvířata-polobohové (pes nebo vačice, papoušek ara, opice a leguán). Jaguáří bůh na přídi má pádlo označené křížem K’an, symbolem stvoření. Okamžik smrti nastane, když se kánoe ponoří pod hladinu podsvětních vod (obr. 8c, d), kterou v tomto případě představují okraje kosti. Pořadí posvátných zvířecích bytostí a Pádlujících bohů je sice na každém výjevu jiné, ale umírající král ukazuje stejné gesto nastávající smrti. Na obou obrázcích má kánoe zvýšenou záď, podobnou zádi kánoí na obr. 1.

Druhá možná interpretace scén je kosmická. V den, který je uveden na kosti (pravděpodobně 16. září 743 po Kr.3)), se Mléčná dráha o půlnoci jevila jako oblouk pnoucí se oblohou od východu přes zenit k západu. V této konfiguraci symbolizovala kosmická monstra, často znázorňovaná v mayské ikonografii, a připomínala kosmickou kánoi, jejímž „králem“ byl zřejmě První otec, dopravovaný do podsvětí. Během čtyř hodin se Mléčná dráha díky rotaci Země pootočí a kánoe se potopí pod vody Xibalby.

Zobrazení na jiné vyřezávané kosti z téže hrobky (obr. 9) ukazuje opět „ podsvětní“ symbolickou kánoi se zdobenou přídí a vysokou zádí. Veze pět pasažérů – tři zvířecí božstva, pádlujícího boha na zádi a zřejmě jakousi význačnou osobu. Není známo, zda takové kánoe skutečně existovaly v klasickém období, nebo byly jen výplodem umělcových představ. Je možné, že vidíme královskou „pohřební“ loď, která mohla být jistým analogem pohřebních bárek Egypťanů. Monstrózní příď mohla také znázorňovat „převtělení“ stvořitelského boha Itzamnaaje. Loď samotná pak mohla znamenat symbolické splynutí s tímto bohem – pasažéry odvážel na onen svět jejich stvořitel.

V kosmické interpretaci je kánoe opět Mléčná dráha a „krokodýlí příď“ napodobuje „rozštěpení“ západního konce Mléčné dráhy. Pádlující bůh na zádi není v tomto případě ani Jaguáří, ani Rejnočí bůh, nýbrž Itzamnaaj, který dopraví Prvního otce Hun-Nal-Yea do místa stvoření, do souhvězdí Orionu.4) Mytická a kosmická interpretace scény je ještě posílena přítomností hieroglyfu planety Venuše v nápisu nad scénou.

Podobným příkladem je obsidián opracovaný do tvaru „kánoe“ (obr. 6). Znázorňuje loď s třemi osobami prudce padající pod vody Xibalby. Cestující, zřejmě král a dva služebníci (obětovaní, aby doprovázeli svého vládce na onen svět), jsou prudkostí pádu pod vodu nakloněni dozadu. Plavidlo má příď ve tvaru nebeské či pozemské příšery, srovnatelnou s kánoí na obr. 9. Ovšem i v tomto případě připadá v úvahu také jiné kosmické vysvětlení.

Jedna královská krypta ze 6. století ve městě Río Azul v guatemalském Peténu poskytuje podobnou informaci, i když podsvětní kánoe není zobrazena. Vody Xibalby symbolizuje rudý pruh namalovaný po obvodu pohřební komory nad královou hrobkou. Král byl tedy vlastně pohřben pod hladinou podsvětních vod (Vesmír 87, 448, 2008/7).

Mayské myšlení je prostoupeno harmonií protikladů. Smrt, obětování a znovuzrození mají stejnou symboliku, jako by šlo o stejné situace. Narození je jen náhradou úmrtí, proto často vidíme společné zobrazení smrti a zrození. Stejně tak je symbolická podsvětní kánoe prostředkem k cestě Prvního otce na místo stvoření a také k dopravě umírajícího krále na onen svět. Proto na různých výjevech zpodobňujících obětování člověka připomíná tvar obětních mís kánoi, prostředek k cestě do podsvětí (obr. 710). Například na obětním talíři z Tikalu je uťatá hlava Prvního otce položena do mísy ve tvaru kánoe (obr. 7). Na scéně zvané Zrození bohů, která se odehrává na podsvětním místě Na-Ho-Chan-Witz-Xaman (První-pátá-nebeská hora na severu), je také zobrazena oběť Prvního otce, nakloněného k míse ve tvaru kánoe (obr. 10). Dalšími protagonisty jsou dva podsvětní bohové (Bůh G1 palencké triády a Patron měsíce Pax), kteří v jiné souvislosti pomáhají při znovuzrození Prvního otce. Tedy opět harmonie protikladů – bohové smrti, obětování i znovuzrození. Na další keramické scéně leží obětované dítě přeměněné v jaguára  v míse ve tvaru kánoe. Dítě zaujímá prenatální pozici, což symbolizuje příslib jeho možného znovuzrození. Podsvětní kánoe je tu dopravním prostředkem na cestě do onoho světa a zpět k novému zrození.

Nedávný nález dřevěné kánoe v hrobce klasického vládce v jižním Belize potvrzuje mytologický význam kánoí. Zbytky plavidla (obr. 12) byly původně uloženy na vrcholu zděné hrobky uvnitř jeskyně Kayuko Naj Tunich, která se nachází 2,3 km jižně od hlavního náměstí mayského města Uxbenka5 a je situovaná vysoko v útesu krasového hřebenu nad Río Blanco. Umístění pohřební jeskyně nad řekou je zřejmě velmi důležité. Río Blanco vstupuje jeskyní Rok’eb Ha do podzemí pod krasovým hřebenem a opět se vynořuje na jeho jižní straně jako Blue Creek. Mayové zřejmě považovali vodní jeskyni6) za symbolickou cestu do onoho světa. Hrobka uvnitř asi původně obsahovala ostatky význačné osobnosti z Uxbenky, ale jeskyni nedávno vydrancovali lupiči, kteří kánoi částečně zničili. Loď však svým tvarem odpovídá kánoím namalovaným na klasické keramice (obr. 24), právě tak jako kánoím, které používají Mayové dodnes (obr. 11). Je také první starobylou kánoí nalezenou v mayské oblasti. Její stáří se nyní zkoumá – je pravděpodobné, že může pocházet z období kolem roku 250 po Kr. Kánoe také obsahovala rozpadlou organickou substanci, zřejmě zbytky potravy, která měla zásobovat mrtvého na jeho cestě do podsvětí.

Je tedy velmi pravděpodobné, že kánoe z Kayuko Naj Tunich byla určena k duchovní cestě zesnulého vládce do podsvětí na počátku jeho pouti k znovuzrození. Mnohé jeskyně s podzemními řekami, časté v mayské oblasti, byly předmětem zvláštní úcty a obdivu mezi Mayi. Nabízí se otázka, zda se Mayové plavili na kánoích po podzemních řekách, aby uložili své významné mrtvé hluboko v podzemí, ve vodách Xibalby.

Literatura

Freidel D., Schele L., Parker J.: Maya Cosmos, William Morrow, New York 1993

Hammond N.: Classic Maya Canoes, The International Journal of Nautical Archaeology and Underwater Exploration 10.3, 173, 1981

Prufer K. M.: The Uxbenka Archaeological Project 2006 Field Season: Report for the Foundation for the Advancement of Mesoamerican Studies, Inc., www.famsi.org/research 2007

Tedlock D.: Popol Vuh, Simon & Schuster, New York 1985; české vydání Popol Vuh, Mystická kniha Mayů, Dauphin, Praha 2000

www.famsi.org/research/kerr – webová databáze mayské keramiky Justine Kerra

Poznámky

1) Válečná expedice ze středomexického Teotihuacánu (Vesmír 84, 450, 2005/8), která r. 387 po Kr. dobyla Tikal, zřejmě cestovala po peténském říčním systému v Guatemale na kánoích. Původní písemný (hieroglyfický) záznam dokazuje, že přišla do města El Perú (Waka) na řece San Pedro Mártir o několik dnů dříve než do Tikalu.

2) Podle mýtu v knize Popol Vuh bylo lidstvo stvořeno ze semen kukuřice. Semena vznikla z kostí První matky, první manželky Prvního otce (Bůh kukuřice Hun-Nal-Ye), které byly uloženy v jeskyni uvnitř Hory obživy. Bůh deště a blesku Chaak rozpoltil bleskem skálu, ve které byla semena zakleta, a bohové pak po rozdrcení semen smíchali mouku s vodou (či podle jiných verzí s vlastní krví či krví tapíra) a vytvořili člověka.

3) Všechna data v článku jsou převedena podle Goodmanovy-Martínezovy-Thompsonovy (GMT) korelace (viz rovněž Vesmír 83, 562, 2004/10 a 88, 59, 2009/1).

4) Alnitak, Rigel a Saiph, tři hvězdy v souhvězdí Orionu, jsou v mayské mytologii třemi kameny stvoření vesmíru, uloženými bohem Itzamnaajem, dvěma Pádlujícími bohy a Prvním otcem v den stvoření vesmíru (4 Ahaw 8 Kumk’u čili 13. srpna 3104 před Kr.).

5) Předklasické a raně klasické město Uxbenka bylo spojencem vzdálené mayské „supervelmoci“ Tikalu, který leží daleko na severozápadě. Uxbenka se rozprostírala v údolí řeky Río Blanco, v snadno průchozím koridoru mezi pobřežními rovinami a jihovýchodním Peténem a nedaleko obchodních cest spojujících například Tikal s Copánem v dnešním Hondurasu.

6) Jeskyně se jmenuje Hokeb Ha čili Blue Creek Cave a je pokračováním vstupní jeskyně Rok’eb Ha. Ačkoliv je naplněna vodou, Mayové ji zřejmě používali k rituálním účelům. Tomu nasvědčuje mnoho archeologických nálezů. Povodně z ní vyplavily skulpturu lidské lebky vytesanou z kamene. Poblíž výtoku řeky Blue Creek stojí stalagmit otesaný do podoby podsvětní příšery a na vysokých římsách v jeskyni byly nalezeny keramické artefakty. V několika blízkých jeskyních byly objeveny kosti lidských obětí a také keramické obětiny, včetně malované keramiky výjimečné kvality. Na jaře r. 2008, v období sucha, jsme se pokusili zdolat jeskyni Hokeb Ha plaváním proti proudu podzemní řeky. Asi po 1,5 km jsme narazili na podzemní vodopád, který vytékal z malého „okna“ ve skále, jež v podstatě přehrazovala jeskyni. Vodopád byl za daných podmínek nezdolatelný. Kvůli němu nemohla být celá jeskyně splavná ani pro mayské kánoe.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie

O autorovi

Stanislav Chládek

Ing. Stanislav Chládek, CSc., (*1937) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Před odchodem do USA pracoval v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Nyní žije střídavě v Michiganu a Coloradu a věnuje se svému koníčku – historii a archeologii. Podnikl již mnoho výprav do jeskyní na mayském území a do různých končin světa na mořském kajaku.
Chládek Stanislav

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...