Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 2
Vesmír č. 2
Toto číslo vychází
1. 2. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Únorové číslo Vesmíru
• Biologické čtvrtky ve Viničné
program na nejbližší semestr

Mléko Panny Marie

Znal Karel IV. nickamínek?
Publikováno: Vesmír 75, 672, 1996/12

Česká vědecká terminologie označuje původně lidovým názvem nickamínek plastickou substanci tvarohovitého vzhledu nalézanou zvláště ve vchodových partiích krasových jeskyň a tvořenou drobně jehličkovou formou kalcitu a proměnlivým množstvím vody. Pro stejný typ krápníkové a sintrové výzdoby volí Němci slovo Mondmilch, Angličané moonmilk, Slováci pak nahrazují lidové označení nič přesnějším termínem plastický sinter. Nickamínek je znám již déle než 400 let, a dokonce ze jeden z jeho prvních popisů vděčíme jáchymovskému lékaři G. Agricolovi. Od renesance se objevuje v lékařských kompendiích jako hledaná substance lac lunae, která se používá buď na hojení ran, nebo vnitřně na utišení různých neduhů vnitřních chorob, a zvláště při ženských chorobách a poruchách laktace. Moderní bádání shromáždilo celkem 85 lidových názvů nickamínku, které ukazují, že jeho lékařské využívání bylo známé a rozšířené ve většině evropských zemí.

Na Moravě býval nickamínek pečlivě seškrabáván v jeskyni Nicové, která dnes tvoří součást Sloupsko-šošůvského systému. Slavné byly zejména slovenské lokality ležící ve Velké Fatře, a to jednak díky činnosti lidových "olejkárů", výrobců léčivých esencí, jednak díky bohatým místním nalezištím. V Čechách bylo vždy nickamínku málo, a proto jej lékaři nahrazovali mletými krápníky, které připravovali mniši v bývalém benediktýnském klášteře ve Sv. Janu pod Skalou. Zdejší jeskyni, zvanou podle bohaté krápníkové výzdoby Stydlé (tj. zamrzlé, ztuhlé) vody, dokonce navštívil osobní lékař císaře Rudolfa II. Guarinonimus, který nám zanechal jeden z vůbec prvních vědeckých popisů českých jeskyň. Jeskyně byla zničena lomem až v polovině tohoto století. Mleté krápníky znají čínské lékopisy již několik staletí.

Teď na chvíli opustíme speleologickou tematiku a budeme hovořit o Karlu IV., ne snad jako o "osvíceném panovníku" a "otci národa", ale jako o synu své doby, středověku, jemuž by většina našich přívlastků spojovaných s jeho osobou připadala nepochopitelná. Karel IV. dbal o rozvoj měst a celé země, ale činil tak nejenom pro zlepšení ekonomické či kulturní situace, nýbrž hlavně ze zorného úhlu věčnosti. Součástí jeho plánu, jeho vize, byla Karlova univerzita stejně jako sbírka mnišských řádů působících v Čechách nebo soubor svatých ostatků. Karel chtěl z Prahy vytvořit jedno z hlavních poutních míst celého křesťanského světa a tak sem s náruživostí téměř fanatickou svážel nejproslavenější ostatky. Jednou do roka je za velkého sběhu lidí ukazoval v kapli Božího těla na dnešním Karlově náměstí v Praze, kterému dal architekt stejné rozměry, jaké má chrámový okrsek v Jeruzalémě.

Soubor svatých ostatků byl udivující, alespoň na tehdejší poměry. Vždyť v Praze shromáždil třetinu ze dřeva svatého kříže, kus hole apoštola Petra, hlavu sv. Lukáše Evangelisty, zlomek kopí sv. Longina, rámě sv. Štěpána prvomučedníka, dva trny z Kristovy koruny a další stovku svatých předmětů.

Námitka vůči pravosti ostatků je tak samozřejmá,že dnes se k nim ani církev příliš nehlásí. Nelze totiž na jednu stranu zpochybňovat samotnou existenci např. sv. Jiřího nebo sv. Markéty a na druhou stranu vystavovat jejich ostatky. Jedny z největších pokladů středověkého světa leží na Karlštejně a ve svatovítské pokladnici pozapomenuty, přestože je po staletí provázela skutečná úcta. Karlova duchovní lest snad spočívala v představě, že až nastane konec světa a vzkříšení mrtvých, budou sami světci nuceni dojít si pro část svých těl do Prahy a svou přítomností ovlivnit správný chod zmrtvýchvstání. Karel uvažoval v časovém horizontu věčnosti a zřejmě proto nebyl lehkomyslný. Ostatky, které do země přivezl, byly nejpravější z pravých. Vesměs pocházely z křížových výprav a některé z nich byly stovky let staré. Obyčejná falza, jimiž byla Evropa zamořena, Karel nekupoval. O získání ostatků nechával pořizovat notářské zápisy. Byl velmi opatrný.

Přesto čte dnes věřící seznam svatých předmětů s úsměvem a nevěřící s úsměškem. Nalézá totiž mezi nimi položky jako "něco many nebeské", nebo dokonce "mléko Panny Marie". To už je příliš silné pro kohokoliv, třeba i pro ortodoxního katolíka navíc se zanedbaným školním vzděláním.

Ale vraťme se ke speleologii. Roku 1892 navštívil Palestinu spisovatel František Klement (l851 - 1933). O svém putování vydal neobyčejně nákladnou knihu, doprovázenou xylografiemi ze starší německé knihy o Svaté zemi. Klement věnoval velkou pozornost jeskyním a není vyloučeno, že jeho nadšené popisy přivedly do Palestiny J. Petrboka a ovlivnily A. Musila. "Býti v Betlémě", píše :a nenavštívit proslulou Mléčnou jeskyni, bylo by rozhodně hříchem, protože leží jen tři sta kroků za arménským klášterem. Zde prý při kojení dítka skanulo několik kapek na skálu a dodalo tak křídovému útvaru takové moci, že na mléko chudé matky poživši roztoku jeho blahodárné účinky záhy pozorují. Muhamedánky i křesťanky zde běloskvoucí křídu lámou a doma pak tvrdé bochánkovité placičky aneb vodní roztok k naznačenému účelu vyrábějí. V Benátkách nalézá se lahvičkovitá relikvie, ve které se pravé mléko Panny Marie nachází, i soudím, že to bude asi dar některého zbožného poutníka dávných dob, který nic jiného není než ona smíšenina ze Svaté země."

Je pravděpodobné, že stejného původu je i pražské mléko Panny Marie, což poněkud rehabilituje zjevnou absurditu seznamu ostatků uložených ve svatovítské katedrále. Tuto speleologickou relikvii můžeme pak zřejmě považovat za nickamínek, protože její popis odpovídá dehydratované formě nickamínku, označení mléko se částečně kryje s lidovými názvy typu lac lunae či moonmilk, tedy měsíční mléko, a shodná je i lékařská aplikace. Zázračná pověst nickamínku z mnoha různých světových jeskyň se však táhne staletími a jsou dokonce autoři, kteří se domnívají, že pasačka Bernardeta seškrabující vápnitou substanci ze stěny Lurdské jeskyně vlastně nalezla hojivý nickamínek.

Co by mohlo způsobit léčivé vlastnosti nickamínku? V posledních letech jsme analyzovali nickamínek asi z deseti tuzemských lokalit. Vždy šlo o kalcit, většinou uspořádaný v podobě tenkých ale dlouhých jehličkovitých agregátů, které někdy obtáčejí póry kolem organických filamentů vzhledu mikroskopických kořínků. Je zřejmé, že nickamínek představuje dobře rozpustnou formu uhličitanu vápenatého, ale také je možné, že jeho důležitou složkou jsou mikroorganizmy, plísně či houby, které se účastní jeho vzniku.

Je zajímavé, že léčivý není považován obyčejný mletý vápenec, vždy to musí být nějaká forma druhotné jeskynní výzdoby. Věc má svoji logiku a moderní farmacie se k ní možná někdy vrátí, i když s jinými úmysly než Karel IV.

Literatura

Podlaha A. a Šittler E.: Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, str. 33 - 67, Praha 1903
Klement F.: Palestýna, str. 131 - 132, Praha 1895

Citát

Jiří Michálek: Topologie výchovy, OIKUMENE, Praha 1995

Žijeme ve chvíli, kdy dítě zavalené přemírou produktů hračkářského průmyslu bere jednotlivé nabízející se výrobky do rukou a zase je rychle odhazuje, neboť mu překážejí v tom, aby se chopilo dalších.. Žijeme ve chvíli, kdy dítě sofistikované produkty nabízejí nepřeberné možnosti a zároveň mu odnímají svobodu tvůrčí fantazii, sáhne po neopracovaném kousku dřeva, aby je učinilo svým pojmenováním např. koníkem... Žijeme ve chvíli, kdy dospělí nervózně přepínají dálkovým ovladačem programy televizních stanic a hledají něco, co by vybočovalo z nabízené rozmanité stejnosti, nebo marně pokoušejí stihnout všechno najednou... V této chvíli [..] se pokoušíme vychovávat a pokoušíme se nad výchovou zamyslet.

"Když jsme se uhnuli v stranu kláštera asi sto kroků proti poledni, k jakémus starému pobořenému stavení, v němž mezi rumy a kusy zdí viděli jsme malé a nízké dvířce, skrze něž se jde do jakési uličky ve skále tesané, odkud se přijde do sklepa tmavého bez okna,c kterémž na východ jest oltář, vše z skály vytesáno. Tu nám kvardián pravil, že v něm blahoslavená Panna Maria s děťátkem Kristem Pánem, dřív než do Egypta utekla, pro strach Herodesův se skryla, a v něm děťátko kojiti měla, kdež že se musila částka drahého mléka na zem dostati, nebo v pouhé černé tvrdé skále jest jiný kus skály bílé barvy a měkký, že se strouhati může jako hlína arménská. Jest vůně aromatické, jako by připravená byla a praví se, že má býti dobrá kojným ženám, které mléka nemají. A tomu tak hrubě věří křesťané i Turci, že ji do dalekých zemí zavožují a mnoho s dobrým prospěchem (i hovadům, aby dobře dojily, ji dávajíc s vodou smíchanou) užívají, i já ku sebou do vlasti přivezl."

Krištofa Haranta z Polžic z Bezdružic a na Pecce atd. Cesta z Království českého do Benátek, odtud do Země svaté, Země judské a dále do Egypta, a potom na hrob Oreb, Sinaj a Sv. Kateřiny v pusté Arábii. 1. vydání 1608.

Diskuse

Žádné příspěvky