Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 4
Vesmír č. 4
Toto číslo vychází
6. 4. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Dubnové číslo Vesmíru
• Biologické čtvrtky ve Viničné
program na nejbližší semestr
reklama

Krajina – velké téma 21. století

/na okraj článku J. Sádla na s. 96/
Publikováno: Vesmír 77, 88, 1998/2
Rubrika: Eseje

Architekt M. Baše na nedávném sympoziu „Stavba pro venkov“ prohlásil, že na rozdíl od nás země Evropské unie již deset let vědí, že 21. století bude stoletím venkova, kam se bude přenášet stále více výrobních, duševních i rekreačních aktivit. Pokud jste u toho přímo nebyli, tak vám možná uteklo, že počátkem 90. let se u nás spontánně vytvořily paralelní a nezávislé skupiny pokoušející se pochopit různé aspekty české a moravské krajiny: čím je, čím se může stát a co pro nás znamená. Ivan Dejmal prosazoval svůj plán obnovy venkova, M. Baše se snažil vytvořit školu důstojné urbanizace venkova, do archeologie pronikla anglosaská škola „landscape archeology“, do zákona o ochraně přírody se podařilo prosadit paragraf o ochraně krajinného rázu, Josef Císařovský natočil několikrát oceněný film o proměnách krajiny. Jiří Sádlo napsal r. 1994 o krajině jako interpretovaném textu a mohu potvrdit, že tento přístup ovlivnil řadu jeho kolegů a studentů. O to pozoruhodnější je, že ještě před Sádlem něco podobného a na téměř stejném místě – totiž u sv. Apolináře – zaznělo o celá staletí dřív.

Jan Bechyňka, syn krejčího odněkud od Načeradce, který kuriózně studoval snad v daleké Arménii, sepsal někdy kolem r. 1500 traktát „Praga mystica“, což je mimochodem první takové označení záhadného pražského fenoménu, dnes tak popularizovaného cestovními kancelářemi. Bechyňka nicméně dával přednost jasným slovům a příměrům vzatým ze života. Jeho argumentace je v podstatě shodná se Sádlovou, krajinu je možné číst jako knihu. Odvolává se na cikány, kteří z dlaní, tváře a oblečení dovedou vyčíst povahu a osud člověka. Teologický cikán, říká Bechyňka, se dívá na viditelnou a materiální tvář Prahy jako na text o jejím duchovním životě. V Novém, Starém a Menším (tj. Malé Straně) Městě pražském vidí Bechyňka určitou obdobu Trojice. Zato Vltavu tekoucí od jihu, ze směru, kde leží Řím, považuje utrakvistický Bechyňka za zlou a jedovatou, plodící jen epidemie. V té době už se ostatně rodil systém kašen a veřejných vodovodů. Zatímco pro Bechyňku odkrývá Bůh všemohoucí každému, kdo má oči k vidění, neviditelné město ctnosti a hříchu, tak pro nás přírodovědce je krajina nejenom výzvou k celistvému chápání proměn civilizace a přírody, ale také bohatstvím, na němž v příštím století bude záviset nejenom naše materiální dobro, ale možná i duševní rovnováha.

Obrázky

Citát

Milan Jelínek: Čeština v transformované společnosti, Universitas 4/97, s. 47

Po celé 20. století se spisovná norma přes několikeré společenské otřesy vyvíjela kontinuálně. Zásluhu o to má pražská strukturalistická škola, která vypracovala v druhé polovině 20. let a hlavně na počátku 30. let důmyslnou teorii spisovného jazyka a kultury. Principy formulované V. Mathesiem, B. Havránkem, M. Weingartem aj. byly pak zpřesňovány a doplňovány mladšími lingvisty [...]

I v době, kdy byl lingvistický strukturalizmus ocejchován jako antimarxistický směr v jazykovědě, řídila se kodifikace spisovné normy a kultura spisovného jazyka jeho teorií. O kontinuitě teorie až do dnešní doby se můžeme přesvědčit ve dvou sbornících, které vzešly z konferencí o spisovné češtině, a to z olomoucké v r. 1993 a ze šlapanické z r. 1995. Návaznost na antipuristickou konferenci z r. 1932 demonstruje olomoucký sborník tím, že opakuje titul sborníku vzešlého z tehdejších diskusních večerů: Spisovná čeština a jazyková kultura, ale připojuje vročení 1993. [...],

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1998_V085-088.pdf (120 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky