Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 6
Vesmír č. 6
Toto číslo vychází
4. 6. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Červnové číslo Vesmíru

Zemětřesení a zvířata

Publikováno: Vesmír 92, 688, 2013/12
Obor: Etologie

V roce 2004 vydal japonský geofyzik a kulturní antropolog Motoji Ikeya z Ósacké univerzity skoro třísetstránkovou monografii Earthquakes and Animals o chování zvířat a rostlin před zemětřesením. Hlavním motivem jeho psaní je nalézt nějaký systém předběžného varování, protože – jak sám uvádí – „při zemětřesení v Kóbe v roce 1995 zahynulo 6400 lidí, ve chvíli kdy jsem žil s pocitem bezmoci jenom 40 km od epicentra. Jako každý jiný jsem poslouchal příběhy lidí zasypaných pod troskami, kteří prosili své blízké, aby utekli dřív, než plameny z požárů pohltí i je.“ Na tuto knihu jsem vzpomínal při nedávném zážitku, kdy jsem byl v údolí Berounky asi 20 hodin před nástupem povodně svědkem hromadného útěku hlemýžďů a páskovek směrem od vody. Někteří hlemýždi dělali nemožné – slizem spojili tři stébla trávy a snažili se vylézt co nejvýš. Teprve konfrontací s osobním zážitkem jsem si jasně uvědomil, že předběžná reakce zvířat na pohromu není přírodovědným folklorem, ale skutečností. V případě zemětřesení může jít pro mnoho lidí v chudých krajích o jediné varování, které dostanou.

Zatímco silnou stránkou Ikeyovy knihy je soubor přírodovědných pozorování a jejich mytický odraz ve východních kulturách, tak tou nejkontroverznější záležitostí je vysvětlení fenoménu, který Ikeya přičítá elektromagnetickým vlnám, jež vznikají při stlačování a uvolňování hornin, zejména takových, jako jsou žuly, tedy bohaté na křemen a podléhající piezoelektrickému působení. V tomto přehledu se nepokouším o vysvětlení, proč zvířata reagují na zemětřesení hodiny a někdy i dny předem, ale co dělají, aby cestovatel ve středním Japonsku nebo český chalupář v záplavovém území uměl sám od sebe odhadnout, že se něco děje.

Atmosférické jevy

Ikeya provedl rešerši pozorování historických zemětřesení, kde je však někdy obtížné odlišit mýtus a realitu. Několik pozorování zmiňuje, že před zemětřesením se objevilo červené světlo podobné odlesku požáru na obloze. Teprve když se podařilo v roce 1967 před zemětřesením v Matsushiro nafotit červenou záři, začal být jev dnes nazývaný „zemětřesné světlo“ (EQL – Earthquake Light) studován. Podobně existují pozorování neobvyklé přízemní mlhy a dokonce i zvláštních tvarů oblaků. Japonci mají celou řadu pranostik, které se týkají atmosférických jevů a zemětřesení.

Zjevně se zde pohybujeme na pomezí lidové tvořivosti, nicméně vznik mlhy před zemětřesením si umíme dobře vysvětlit stlačováním pórů v horninách. Věrohodné a vícekrát potvrzené jsou dunivé zvuky, které předcházejí zemětřesení, přestože zvuk se pohybuje rychlostí 340 m/s, zatímco seismické vlny jsou více než desetkrát rychlejší, takže zvuk by měl být slyšet až po zemětřesení.

Co se stalo před zemětřesením v Kóbe

Jevy indikující zemětřesení do určité míry představují psychologický problém, protože západní věda se na tento druh pozorování dívá skepticky jako na druh východního mysticismu, zatímco místní vědci jsou rozpolceni mezi tradiční kulturou a westernizovaným vědeckým postojem. V Kóbe byli lidé požádáni, aby do rozdaných dotazníků uvedli všechny neobvyklé jevy, které před zemětřesením pozorovali. Výsledkem této mohutné ankety byla knižně vydaná zpráva 1519 pozorování: co předcházelo zemětřesení v Kóbe (Wadatsumi 1995, jen v japonštině). Podobný průzkum proběhl v tureckém İzmitu a na Tchajwanu. Další akce proběhla v indickém Gudžarátu v roce 2001, kdy šlo ale o televizní vysílání, v němž se lidé svěřovali se svými zážitky. Japonský geofyzik T. Rikitake sebral v knize Prediction and Precursors of Major Earthquakes údaje o příznacích zemětřesení z japonské a světové literatury. Mnoho pozorování je prakticky identických i v různých kulturních okruzích – „zemětřesné světlo“ bylo např. pozorováno i v islámském İzmitu.

Jaké události jsou nejčastěji zaznamenané? V Kóbe vypadala statistika následovně:

  • neobvyklé chování zvířat (51 % případů),
  • atmosférické jevy, červené světlo, vertikální protažení měsíčního světla, mraky podobné tornádu (29 %),
  • jevy na moři a zemi, jako je teplé, monotónní tíživé počasí, hluboké zvuky a nezvyklý zápach (11 %),
  • chování elektrických přístrojů (špatný televizní obraz, přístroje se vypínají, mobily vyzvánějí samy od sebe, hodiny se zastavují nebo zrychlují),
  • lidé se sami od sebe probouzejí desítky minut před zemětřesením. Děti jsou často na příznaky zemětřesení citlivější než rodiče.

Chování zvířat

Zdá se, že nejcitlivější, ale nejméně využitelné jsou kočky, které hodiny a někdy i dny před zemětřesením prostě zmizí z domova. Vynikajícím indikátorem jsou naopak psi, kteří několik hodin či jen desítek minut před zemětřesením bývají neklidní, štěkají či vyjí. Většinou se se však projevují jen krátce před katastrofou. Mnoho zvířat jeví různé známky podráždění a anomálního chování. Delfíni jsou neklidní, ryby se schovávají nebo naopak hlubokomořské druhy plují blízko hladiny, hadi vylézají i za studeného počasí. Mezi mnoha zvířaty roste agresivita. Papoušci se odmítají vrátit do klece, visí hlavou dolů a pozorují zemi, jako by mělo něco přijít odspodu. Pochopitelně se tato pozorování dají vysvětlit psychózou a zveličováním po velkém emočním traumatu, jakým zemětřesení určitě je, nicméně údaje z Kóbe ukazují, že přinejmenším u psů mají tato pozorování reálný základ.

Veterináři v Kóbe před zemětřesením pozorovali, že 20–30 % jejich běžných klientů jim volá, protože mají obavy, že jejich psi onemocněli a chovají se neobvykle. Po zemětřesení dokonce veterináři zpětně obvolali majitele těchto psů, odebrali jim krev na určení DNA se zatím neúspěšným cílem nalézt takový genom, který by umožnil vyšlechtit psa citlivého na zemětřesení. Obecně bylo pozorováno, že malá zvířata jako ptáci či žáby reagují delší dobu (může to být až deset dní) před zemětřesením než velká zvířata. Pozorování ze zoologických zahrad ukazují, že na zemětřesení reagují např. krokodýli, sloni a mnoho dalších zvířat. Drobní hlodavci, hmyz či žížaly, tedy zvířata žijící v půdě, opouštějí své úkryty. Velká zvířata se snaží utéct nebo někam schovat.

Moc příběhů

Japonský novelista řecko-irského původu Lafcadio Hearn napsal v roce 1897 povídku o tsunami. Je horký den, přichází zemětřesení. Lidé se dívají na moře, to najednou potemní a vlny se stáhnou dál od břehu. Vesničané se běží podívat na mořský břeh, co se děje. Hrdina povídky vezme pochodeň a zapálí sklizeň rýže. Lidé se bojí, že oheň zachvátí jejich domovy, tak přiběhnou k ohni a považují jej za šílence. On jim však ukáže, že mezitím se moře vrátilo a tsunami pohltila pobřeží. Tato povídka byla součástí čítanky pro pátý ročník japonských základních škol, ale později byla vypuštěna.

Podobně i příběhy o zvláštních světlech, neklidných zvířatech, zavřené mimóze či plameni svíčky, který se před zemětřesením otočí směrem k zemi, mají v sobě něco pohádkového. Oficiální systém varování bude vždy založen na jednoznačné geofyzikální vědě a seismických pozorováních, ale provizorní systém doplňkového osobního varování se klidně může týkat hlemýžďů v říčním údolí či neobvyklého vytí vašeho psa nebo chování zneklidnělého papouška. Asi to chce víc si všímat reálných informací, které nepřicházejí z médií, ale z hmotného světa kolem nás.

Literatura

Ikeya Motoji: Earthquakes and Animals. World Scientific. New Jersey 2004 (kniha je v české Národní knihovně).

Rikitake T.: Prediction and Precursors of Major Earthquakes. Terra Science Publishing, Tokyo 2001.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201312_688-690.pdf (372 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky