Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Ze světa drobnohledného.

Publikováno: Vesmír 1, 53, 1871/7

(Pokračování z Vesmíru 1, 45, 1871/6)

Již v 17. století genialní Vlach Redi pokusil se prvně dokázati, že "generatio aeguivoca" v mnohých případech, kde neznám byl původ a vznik ústrojných bytostí živých, snadno dá se vyloučiti. Byl to skutečný lék pro chorý rozum lidský. - Ze zkoušek jeho uvádíme jen pro onu dobu nejdůležitější.

V mase hnijícím vyskytují se, jak vůbec známo, červy; původ jejich byl zvláště obecnému lidu dlouho nevyzpytatelným, pročež domýšleno se, vůbec, že jsou plodem hniloby samé.

Redi však vyvrátil zastaralý náhled tento zkouškou velmi jednoduchou, pokryl totiž maso takové hustým závojem (flórem) a hle, po červech ani památky, poněvadž přikrytím zamezen přístup mouchám které zápachem přilákány do masa vajíčka kladly; ano, Redi pozoroval, že mouchy, nemajíce k masu přístup bezprostředný, alespoň na závoj vejce rozkládaly a sázely. Červy v mase byly tedy, jak se snadno dotvrdilo, pouhé larvy muší.

V osmnáctém století nabyl spor o pratvoření zajímavosti tím, že pohyboval se jen výhradně na poli drobnohledném. Přístrojem zvětšovacím, vždy více se zdokonalujícím, pozorovány záhy zvířátka 0.0005 milmet. v průměru mající, tedy tak malounká, že jich v jediné kapce vody, jak Oven tvrdí, na 500 milionů pohodlně žíti může.

Drobnohled byl nyní oběma stranám sporným zbraní velevítanou, poskytuje jim službu jednak co břitký meč proti nauce o volném vzniku organismů, jednak opět co štít její ochranný.

Za nedlouho objeveny byly drobnohledem organismy živé, ovšem že nesmírně maličké ještě tam, kde podle náhledu jedněch všeliká jiná možnost vzniku kromě pratvořením naprosto mizela, a naopak týmže drobnohledem konečně zkouškami ještě opatrnějšími vypátrali opět badatelé jiní i pro tyto pramalé tvory a rostliny patrné ještě zárodky, vajíčka a výtrusy co základ původního jejich života a vývoje.

Tím ale spor jen se šířil, nabývaje vždy nové a čerstvé látky, hlavně pozdějšími pokusy Needhamovými, který pomocí drobnohledu a zkoušek lučebných a sklonku minulého věku dovoditi se snažil, že i v nádobách hermeticky, t. j. tak těsně uzavřených, aby vzduch do nich proniknouti nemohl, naplníme-li je tekutinou po lučebnicku zvlášť připravenou a všech zřejmých zárodků i živých organismů úplně postrádající, po několika dnech zvířata i rostliny (ovšem na nejnižším stupni ústrojnosti se nalézající) vzniknouti a vytvořiti, pak i dále růsti a dospívati mohou.

Tento pro tehdejší doby z brusu nový vynález Needhamův měl úspěch nad míru skvělý, avšak vzbudil zároveň i u přísných badatelů mnohou podezřelou domněnku, která ostražitosti kázala, by ne všemu, třeba to i patrně dokázáno bylo, ihned slepě uvěřili.

Výskumem svým stal se sice Needham oslavencem svých věrných přátel a stoupenců, a theorie o pratvoření pokládána již jaksi za pravdu nezvratnou.

Zejmena horlivý přítel Needhamův francouzský učenec Buffon veškeru autoritu svoji rozestřel co ochranná křídla nad celou "generatio aequivoca," takže i mnohý urputný protivník její buď umlčen, buď pro ni získán byl.

Jediný Spallanzani, muž vzdělaností a důmyslem svým po celé Italii věhlasný, nedal se záchvatným jásotem tím ihned odstrašiti od pravé myšlenky, že přední příčinou organického života, který dle receptu Needhamova uměle sestrojiti se dá, jsou zárodky rostlinné i živočišné v podobě vajíček a výtrusů v tekutině i ve vzduchu hojně se nalezající.

Needhamovi nezdála se však námitka tato býti dosti vážnou (ačkoliv důležitost její zajisté poznával), pročež jednoduše odvětil, že prý zkouškami možno dodělati se i toho, aby ještě tehdy živé organismy vznikly, když tekutina v nádobách dobře uzavřených na krátce vysokou teplotou se rozehřeje.

Nepovstanou li však náhodou ani rostlinky ani živočichové v tekutině takové, tož prý vězí háček v tom, že mok pozbyl v žáru veškerých přiměřených vlastností a prostředků, který pro život organismů nezbytně je zapotřebí.

Tak asi měla se věc ve světě učeném do r. 1862, kdy pojednou z čista jasna (v lednu t. r.) uveřejnil Pasteur 1) pojednání svoje ničící přímo veškeré dosavádní podpory živořící nauky o pratvoření.

Jasným a výmluvným slovem, důmyslnými a opatrnými zkouškami, jakož i nedostižnou pílí v exaktním bádání předčí spisek jeho veškeré pokusy, které vůbec ve sporu tom posud byly se vyřídily.

Pasteur nebloudí v nižádném labyrintu mělkých theorií, neuniká myšlenkou ni soudem do krajnosti, nýbrž učení jeho má pevné základy, spočívajíc jedině na výskumech dokázaných, pro každého zřejmých a tudíž nezvratně pravých. A pohroma, kterou snesl na protivníky své, byla skutečně veliká; tak dosud nikdo k nim nemluvil, podobných dokladů pravdy v té bohaté míře nikdo pohotově neměl, aniž uměl kterýs "materialista", jak odpůrcům pratvoření často přezdívání, slabé jich stránky odhaliti ve prospěch svůj a důsledně vyčerpati až na poslední kapku jako dr. Pasteur.

Sleduje bystrým duchem svým veškeré pokusy badatelů dřívějších poznal v brzce chybu, která celým sporem na škodu pravdy se ploužila; neboť dle soudu jeho nemohla pře z věčného kruhu hádek zabočiti v koleje jiné, dokud by nebyly dobře proskoumány ony drobnohledné zárodky ve vzduchu, o nichž Spallanzani již tak často se zmínil.

Nejdříve podnikl tedy Pasteur své nové zkoušky se vzduchem, jejž v tmavé světnici pozorujem často za jasného dne slunečního třepetati se směrem paprsků šikmo do světnice vnikajících, tak jako by se v něm drobounký prášek pohyboval.

Netřeba podotýkati, že podle rozličných okolností (na příklad v dílnách, v nezametených komnatách, v tančírnách, jízdárnách atd.) toho prachu více nebo méně bude, zvláště v poměru více dole na zemi, nežli vysoko, někde na d střechami, avšak i na nejvyšších kopcích byl prášek ten, který vůbec slunečním se jmenuje, nalezen, což dalo kdysi přírodoskumcům příčinu ku spáchání nejapné a přenáhlené domněnky, že podobný prach je ve všech prostorách vesmíru rozptýlen u míře tak značné, že z něho planety a jiná tělesa nebeská původ svůj a vzrůst berou.

Úkaz prášku slunečního přiměl již před lety Poucheta (náruživého stoupence nauky o pratvoření), aby drobnohledem ho proskoumal; i nalezeno tu při zkouškách nějaká vlákenka čili buňky bavlněné, pak trochu zrnek škrobu z rozličných plodů rostlinných a t. p., avšak po zárodcích živočišných nebo výtrusích objeveno tytýž jen pranepatrných stop. Pasteur, jemuž celá věc byla poněkud podezřelou, opětoval zkoušky tyto, a shledal totéž, což vzbudilo v něm myšlenku dobrou, že jen těžší částečky přirozeně dolů tihnou a na všelikých předmětech se usazují, lehčí pak n. p. vejce a výtrusy ve vzduchu zůstavše, takto zrakům badatelů unikají; neboť Pouchet zkoušel jediné prach, usazený na nábytku v jeho pokoji.

Byloť nyní přední snahou Pasteurovou ona tušená těliska zárodková ze vzduchu uzmouti, což v brzce zdařilo se mu spůsobem jednoduchým, že totiž načerpal obyčejného vzduchu (s prachem) do roury skleněné, do níž dříve nastrkal několik chumáčků střelné bavlny. Aby ale prach od vzduchu oddělil, rozpustil ony chumáčky bavlny v tresti, 2) načež tyto zmizely a prášek čistý na stěnách nádoby uvázl. - A prach tento zkoušel Pasteur drobnohledem; obsahovalť valné množství tělisek kulovatých, vajíčkám nálevníků úplně podobných, jež zajisté za příznivých poměrů v rozličných látkách v živé organismy se vyvinouti a pak v plné dokonalosti forem tělesných žíti mohly.

Na to opakoval Pasteur ještě všeliké podobného druhu zkoušky, kterými se před několika roky (zvláště v létech třicátých) zabýval Schwann, a shledal tytéž výsledky. Z toho tedy celkem vysvítalo, že vzduch je zárodky naplněn, ale že v něm živé tvory neb rostliny nikdy více nevznikají, když vyčistí se opatrně zahříváním v nějaké uzavřené nádobě skleněné, aby nikudy ve styku nebyl se vzduchem vnějším (nečistým). Stalo-li se to kdy, tož byla zajisté zkouška jen povrchná, a nešetřeno při ní v celém průběhu její náležité píle a opatrnosti.

Teď zbývalo ještě zřejmě dokázat, že ona těliska zárodková ve vzduchu skutečně dovedou živé bytosti vyvoditi, jsou-li poměry vedlejší tomu jen poněkud příznivé. - A to právě dokázal Pasteur důvtipným pokusem tak utkvěle a nezvratně, že všeliká pochybnost pro příští naprosto vymizela.

Pátrání jednotlivá, která na vlastní účet podnikla, nemůžem zde v podrobnosti vylíčit, jelikož jsou příliš obšírná; kdyby někdo u věci zvláště zalíbení nalezl, nechť uchýlí se k některým z pojednání jeho, jimiž literatury cizozemské i v původním sepsání i v překladech bohatě jsou zastoupeny.

Stručnost dovoluje nám pouze sestaviti výsledky snah jeho v celek souvislý, z něhož patrno, že předně ve vzduchu kolují těliska ne nepodobná výtrusům a semeni rostlinnému, jakož i vajíčka nálevníků; za druhé, že tekutina, jež složením svým lučebným zvlášť uspůsobilou by byla k živení bytostí ústrojných, této vlastnosti naprosto pozbývá, jakmile zahřeje se na jistý stupeň teploty a od vzduchu vnějšího, lučebně nečistého oddělena a uzavřena zůstane.

Zruší-li se tento její stav výminečný, t. j. pustí-li se u styk volný se vzduchem obyčejným, probudí se v ní za několik dnů život čilý, pestrý, ano stane se rejdištěm bezčetných nálevníků těkajících v drobnohledné zahradě rozmanitých plísní a j. mikroskopických rostlin.

Ačkoliv Pasteur tímto nejskvělejším vítězstvím vysoko vyšinul se nad nepřátely své, neustál přece od dalšího bádání, nýbrž den co den zaměstnán novými pokusy, hleděl dosavádní složité pokusy své zjednodušiti, aby tím spíše staly se patrnými a přesvědčujícími i pro kruhy obecenstva nejširšího.

A tu zdařil se mu nad očekávání následující skvělý pokus: Do skleněné nádržky mající podobu balónu nalil totiž tekutinu uspůsobilou bytosti ústrojné živiti, n. p. kvasnice s roztokem cukru; dlouhý krček nádržky protáhl pak nad lampou lihovou v několik závitků, aby měl podobu dutého šroubu. Nyní se tekutina uzavřená zahřála třeba až na stupeň varu, pára z ni se vyvinující rozkládala se pak v jednotlivých zátočinách závitku, aby ta zase vystydla. Byl-li v tekutině nějaký zárodek organický (což předpokládáno) zahynul dojista přílišným horkem, čehož důkazem je, že v nádržkách uzavřených ani po drahné době bytosti ústrojné nevznikaly. Bylo tam jako po vymření v pravém toho slova domyslu. Teprvé když krček nádoby pilníkem se přepiluje, a nový čerstvý vzduch opět do ní vnikne, probudí se již za několik dnů čilý roj nálevníků a rostlinek drobnohledných v umořené tekutině.

Tím dokázalo se, že tekutina zahřátím nepozbyla vlastností organismům k dalšímu trvání a vývoji nezbytných, jak onino odpůrcové tvrdili, a zároveň potvrzeno, že jediné vniknutím vzduchu nového zárodky ústrojnými bohatě pomíšeného život organický v balónu k činnosti se probudil.

Podobným spůsobem proskoumal nyní Pasteur vzduch rozličných krajin a výší, i shledal k nemalému podivu, že ne všecky vrstvy stejné množství rozličných zárodků chovají, ano, že některá místa téže vrstvy vzduchové úplně jich prázny býti mohou majíce pouze na výběr zbytky zrnek škrobových, anebo porouchaná těla odumřelých nálevníků a diatomacaeí.

Jednou otevřel Pasteur desíti podobným nádržkám krky v nejhlubších sklepeních hvězdárny pařížské, a vida - jen v jediné objevily se později známky ústrojnosti, devět ostatních zůstalo neposkvrněných; - v jedenácti jiných balónech, do kterých současně ve dvoře téže hvězdárny vzduch se načerpal, bylo naopak organismů všeho druhu, jak by nabil.

Jiné zkoušky podnikl Pasteur na pohoří jurském; z dvaceti balónů ve výšce 2000 metrů (jeden meter má asi 38 palců naší míry) nad hladinou mořskou otevřených, také jen jediný balón zárodky ústrojné pochytil.

Co se teploty dotýče, dovodil Pasteur zkouškami těmito, že zárodky, a tudiž také drobnohledné bytosti z nich se vyvinující zachycené v balónech na chumáčku bavlny při 130 stup. žárů odumrou pro vždy, kdežto 120 stupňů horka neškodným pro ně zůstává - ovšem jen tehdy, jsou-li ostatní poměry vývoji organismu úplně přiměřeny a příznivy.

Z toho tedy patrně vysvítá, že vzduch obydlen je ve všech skorem vrstvách, zejmena v oněch, které zemi bližší jsou, drobnohledným tvorstvem i rostlinstvem buď živým, buď již pomřelým. Avšak nejen prach, jejž nám vítr nemile do očí metá, nýbrž i sníh a dešť přechovává pestré druhy organismů.

Poznámky

1) Louis Pasteur nar. v Dôle (depart. Jurský) 27. pros. 1822, vzdělal se zvláště ve vědách přírodních, byl co doktor r. 1848 povolán na stolici fysiky do Dijonu. - Nyní je správcem školy normální v Paříži a ředitelem studií vědeckých.
2) Tresť (Aether) působí totiž na bavlnu střelnou tak rozpustivě, že z ní ani vidomé památky nezbývá.

Diskuse

Žádné příspěvky