Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Ze světa drobnohledného.

Publikováno: Vesmír 1, 45, 1871/6

Pomocí drobnohledu stal se člověk tvůrcem:

vykouzlil z ničeho život a dal ho mrtvé druhdy hmotě.

Slova tato pronesl jedenkrát Purkyně ve svých přednáškách ve vlastenecké společnosti slezské, chtěje poukázati přímo na mohutný onen ruch, který po vynalezení a vědeckém upotřebení skel drobnohledných na počátku 17. století všeobecně vznikati a šířiti se počínal. Do té doby zůstával život rostlinstva i zvířectva obmezen toliko na útvary pouhým okem viditelné - vše ostatní bylo mrtvo, pouhá hmota neruchomá, bezživotná.

A ký to div pod drobnohledem !

Tato mrtvá hmota, vzduch, voda, kaluž i prach pozemský plny bujného života, všude hemží se drobní tvorové ve formách nejrozmanitější v počtu nedostižném. Celý nový svět, nikdy nevídaný, nikdy netušený rozprostírá se před zrakem naším. Žasneme, jako žasnul prvý jeho objevitel.

Přední pozorování, která na počátku sedmnáctého stoeltí zvětšovacími přístroji činěna byla, platila pouze mechům, žihadlu a oku včely, některým člověčím cizopásníkům a t. p. 1) Teprvé r. 1675 odkryl Antonín Leewenhoeck 2) první nálevníky ve vodě stojaté. Londýnská akademie, které v brzce vynález svůj zaslal, byla jsou u vyjevení, nemohouc nikterak pochopiti, aby v jedné kapce vody na 100.000 ústrojných živoků pohodlně žíti a pohybovati se mohlo. Oko uvyklé na rozměry veliké, nevěřilo životu v rozměrech malých. Učená společnost londýnská nedůvěřovala vynálezu Leewehoeckovu považujíc ho za výtvor spíše fantastický než skutečný neb alespoň pravdě podobný, čímž tento zajisté uražen, zaslal po dvou letech opětný přípis královské společnosti učenců londýnských, v němž v přesvědčení neklamném dotvrzuje, že dřívější udání svá nejen nepřeháněl, nýbrž přespříliš uskrovnil, poněvadž prý dle opětovaných zkoušek dá se souditi, že v jedné kapce stojaté vody více než 2,730.000 divných sice, ale přec živých bytostí přebývati může.

Pozoruhodné zůstává zároveň, že nazval bytosti tyto "prvky životními"; snad tušil již tehdy onu velikou pravdu, že veškerý svět ústrojný zbudován je z prvků živých a samostatných, snad viděl poněkud také prvky tyto v těle člověčím i zvířecím, kteréž terpvé v létech třicátých nynějšího století nade vši pochybnosti seznány byly prvně naším Purkyní co základ všelikého života ústrojního.

Pravdě podobné je to velmi, neboť již roku 1577 vyslovil se L. určitě, že vzduch, voda i zvířata naplněny jsou prvky životními pouhému oku neviditelnými.

Bylyť to první idey drobnohledné pytvy, která vynálezem drobnohledu v zárodku počata, teprvé během našeho století k plnému rozkvětu se vyvinula.

Leewenhoeck vkročil na nejlepší dráhu, aby odkryl učení v elementárních organismech, avšak nebyl u vědeckém vzdělání tak zdokonaleným a pokročilým, aby byl mohl na ní vytrvati. Poměry časové zakotvené tehdy ještě hluboko v bludech středověkých v brzce zanesly snahy jeho na bezcestí, z kteréhož více nesešel.

Vynález Leewenhoeckův přiměl svého času přírodozpytce i lékaře k domněnkám nejpodivnějším, - a on jim nejen nebránil, nýbrž i mlčky naslouchal a snad s nimi i souhlasil.

Nejprvé přičítáno životním prvkům jeho původ moru a zpovolna byly pak příčinou všelikého málomocenství vůbec.

Náhled podobný byl době tehdejší úplně přiměřený, jelikož spůsobem dosud neznámým sliboval vyváznutí z onoho chaosu, v kterémž vědy přírodní, hlavně však lékařství se nacházely. Drahné věky pátráno marně po příčinách té neb oné choroby a hle - nyní objevením Leewenhoeckovým bylo lze bez nesnází je vysvětliti; - proč tedy by ho nebyli přijali?

Avšak na vzdor tomu měl Leewenhoeck také nepříznivce; tak na př. sám veliký reformator přírodozpytu Karel Linné (v předešlém století) nemohl z počátku s ohromující myšlenkou jeho nikterak se spřáteliti, a vyslovil se v spisech svých rozhodně, že ona drobnohledná zvířátka, která "sluha delftského soudu prý viděl, nejsou než mechanicky, tedy trpně a bezvolně, z příčin jediné zevnějších pohybovaná těliska a bezživotná, olejovitá a tukovitá. I královská akademie v Paříži horlila proti "životním prvkům" a všelikým od nich povstalým neblahým následkům, vyjádřivši se zřejmě, že u velikosti 1/676 pařížské čárky všecka možnost živu býti naprosto přestává. Cokoliv ve světě menším bylo, zůstalo dle náhledu jejího jen pouhou hmotou mrtvou.

Avšak netrvalo dlouho a nešťastné myšlenky tyto horempádem se bortily.

Drobnohled nemilosrdně se na nich pomstil, dokazuje v rukou nestranných pozorovatelů napořád, že říše tvorstva i rostlinstva nám nevidomá v rozměrech přeohromných po celém povrchu zemském i ve vlnách vodních mohutně se rozkládá. Sám Linné později v nejlepším díle svém přírodovědeckém (Systema naturae) utvořil zvláštní třídu pro živoky drobnohledné, které ovšem bez všeho soustavního rozřadění jen co "Chaos" nálevníků na konec knihy své přidělil.

Skvělé mnohoslibné pokusy pomocí drobnohledu laciných vavřínů a slávy světové si dobýti zanešeny zpovlovna do všech úhlů pevniny evropské. Drobnohled stal se nezbytným nářadím kabinetů přírodvědeckých, i lákajícím prostředkem všelikých spekulantů, kteří zvědavému člověčenstvu za slušný peníz okazovali skrytá tajemství "Matky Přírody".

Následkem těchto úspěchů bádání drobnohledného snaženo se juž záhy staré náhledy o původu činnosti životní, o počátku a vzniku tvorů i rostlin pomocí zvětšovacích skel rozřešiti. Domýšleliť se mnozí, ž při velikém zvětšení konečně se zdaří dohlédnouti v prvopočátek životných ústrojí, že možno bude sídlo "duše" vyzpytovati a t. d. Náhledy podobné mají sice prastarý kořen a ploužily se po tisíceletí smýšlenkami lidskými, leč nikdy nezdála se k rozřešení jejich příhodnější doba jako po vynalezení drobnohledu.

Zejmena domněnka o volném vznikání tvorstva a rostlinstva z hmoty mrtvé, neústrojné, bez rodičů, či tak zvaná "generatio aequivoca" (spontanea) zajisté pravení původem svým ze zřídla, z něhož vytékají prvopočátky dějin člověčenstva. Kdy člověk prvně počal rozeznávati a souditi, utvořil si bezpečně také prvotný názor o vzniku všeho toho, což kol něho žilo. A tu mu pak byla myšlenka povzstávání bytostí živých bez rodičů z hmoty mrtvé tím bližší, čím namahavější a nesnadnější jevilo se mu pátrání po vzniku a původu rozmanitého tvorstva i rostlinstva. - Za starověku pak přiznával důležitost i pravdu náhledům podobným sám veliký Aristoteles, "otec vědy přírodní," tvrdě pevně, že hmota, která s to je zvíře živiti, za poměrů příznivých ho také vytvořiti dovede. Tak tedy povstávaly housenky ze šťáv rostlinných, moly a červy vyvinovaly se z masa hnilobě propadlého, žáby a úhoře rodil náplav rybničení neb říční atd.

"Generatio aequivoca" byla přírodozpytcům staro- i středověkým jakýmsi výhodným prostředkem, který pomáhal tam, kam rozum jejich proniknouti nemohl. Otázka, jak povstal svět ústrojný, zanešena záhy v obor dogmat náboženských, a všemohoucnost božskou bráno potom ku pomoci všude, kde krátkozrakost a mělké vědění lidské vidělo mezery, kde tratilo nit skutečnosti. Pomocí nauky o pratvoření volném vykládali tvůrcové rozličných soustav náboženských původ světa stoupencům svým spůsobem rozmanitým, zvykům a bájím domácím vždy přiměřeným.

Nejrozsáhlejší pole činnosti ale připravila generatio aequivoca filosofům a tak zvaným rýpalům filosofickým, mezi nimiž nalezla hojných a upřímných přátel i urputných protivníků podle toho, jak se jim do krámu hodila.

Spory mezi těmito nepřátelskými tábory tak řečených filosofů moderních nebo modních jsou spíše zábavné nežli vědecké, pročež s účelem naším žádného spolku nemají, ačkoliv v Německu dosud ještě na denním pořádku bývají.

(Dokončení ve Vesmíru 1, 53, 1871/7)

Poznámky

1) Angličané přičítají Robertu Hoockovi objevení prvních drobnohledných částek rostlinných, avšak pozorování tato nikterak nejsou zjištěna.
2) Antonín van Loewenhoeck, zdokonalitel drobnohledu, narodil se v Delftu r. 1623. V šestnáctém roce byl od ovdovělé matky své dán do obchodu v Amsterodamě. Později vrátiv se do Delftu pojal za manželku velmi mladé děvče a po smrti této opět dívku dvacetiletou; z požehnaného manželství přežila ho jen jediná dcera. Mezi tím vzdal se kupčení a přijal místo jakéhosi vrátného u soudu, při čemž setrval plných 39 let. Nejmilejším zaměstnáním jeho bylo dělati a sestavovati všeliké přístroje zvětšovací. U hlazení a leštění skel dosáhl neslýchané potud zručnosti a dokonalosti maje sbírku několika set nástrojů. Nikdy ani jediného neprodal, ovšem ale mnoho rozdal, mezi nimiž také 26 kusů anglické akademii královské. Drobnohledy tyto zvětšovaly 40-160 násobně, ačkoliv se zdá, že to nebyly nejlepší jeho nástroje, kteréž, pokud žil, před každým pečlivě schovával, aby prý nikdo více nespatřil, co skrze ně on jediný viděti mohl. Co do povahy byl vůbec nevrlým a odmítl k. př. všecka nabídnutí londýnské akademie, aby o spůsobu prací svých blíže se projevil. Vzdělán nebyl naprosto. Služby, které poukázal vědě, spočívaly vlastně jenom v tom, že robil výborné nástroje. Objevení svá nesledoval zpočátku, čímž budil nedůvěru a učence skutečné proti sobě popouzel. Byl již 40 roků stár a znám jenom v užším kruhu důvěrných přátel, když vytištěna o něm první zpráva pod titulem: "Některá pozorování skrze drobnohled Loewenhoeckem v Holandsku vynalezený." Tato pozorování platila mechům, pak žihadlu a očím včely a některým lidským cizopásníkům. Avšak téhož roku ještě dospěl k nejdůležitějšímu vynálezu svému: poznal, že krev záleží z tekutiny skorem bezbarevné, v níž plove nesčíslné množství černých kuliček. Dvě leta na to následoval jiný důležitý vynález. Loewenhoeck totiž viděl první, co po sto letech učenci nešťastným nápadem pokřtili "nálevníky." O jejich velikosti vyslovil se dosti určitě (viz shora), a durdil se náramně, jestliže mu někdo nevěřil. Ostatně říkával prý, že největší jeho "životní prvek" má se k molu, jako včela ke koni. Odkrytí tak zvaných kliček v semenu přičítá se mu omylem, neboť přísluší jakémusi Hamovi. - Loewenhoeckovi děkujem za první názory o svalech, za vyvrácení starého bludu, že oční nerv je trubičkou, která vede obrazy až k mozku a j. Co stařec vyslovil L. přání, aby jmenován byl členem akademie, které všecky výskumy své věnoval, což ihned uskutečněno v 85. r. jeho stáří. - Že byl v celém vzdělaném světě vysoko ctěn, dosvědčují časté návštěvy, jež mu velmožové a mocnáři všech skorem země evropských prokazovali. Ano všelijací němečtí kurfiršti, vévodové a jinak důkladní páni putovali k vrátnému delfského soudu jako k vtělenému zázraku. Zem. r. 1723 91 roků stár. - Při veřejné dražbě po jeho smrti prodáno 247 dobře zřízených drobnohledů jednoduchých. - Jeden drobnohled v zlatém rámci prodán za 23 zl., že sotva kov byl zaplacen.
3) K snadnějšímu dorozumění podotýkáme, že zárodky tasemnice nabývá člověk požíváním vepřového masa; uhřivé maso vepřové bude nepochybně všem známo, jelikož pouhým okem možno v něm rozeznati malé měchýřky chovající u vnitř bílou kuličku, v níž sobě hoví hlavička tasemnice. Sníme-li tedy kousek nedovařeného masa vepřového s podobným měchýřkem uhrovitým, rozpustí se v žaludku našem stěny jeho, a hlavička zachytí se na některém místě ve střevě věncem háčků, jimiž na tupém konci svém je opatřena. A nyní počíná tasemnice vyvinovat se v délku tím spůsobem, že na krčku jí nové a nové pásky přirůstají, obsahující rodidla obou pohlaví a bezčetné množství malinkých vajíček. Pohltí-li vepř takový článek, který z člověka odchází, vyvinou se v něm asi za 14 dní zárodky uhrovité, a usadí se v tuku nebo v mase jeho. A tyto opět mohou požitím zablouditi do vnitřností člověčích nebo psích, myších a j.

Diskuse

Žádné příspěvky