Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Zákulisí práce mozku

Leonard Mlodinow: Vědomí podvědomí. Jak naše podvědomí ovládá naše chování

Dokořán, Praha 2012, 308 stran, ISBN: 978-80-2570-909-2

Publikováno: Vesmír 94, 522, 2015/9
Rubrika: Nad knihou

Mlodinowa poslední kniha, která je několik let americkým bestsellerem, je věnována nevědomí a jeho vlivu na naše jednání. Přestože tento pojem uvedl do psychologie a posléze do dalších věd o člověku již více než před stoletím Sigmund Freud, o existenci podvědomí a jeho významu panovaly dlouhou dobu pochybnosti. Pohled do zákulisí práce mozku umožnil teprve rozvoj neurověd a především zobrazovacích metod, které nám alespoň zčásti umožňují nahlédnout, jak mozek skutečně pracuje.

Narozdíl od Freuda autor nevnímá nevědomí v psychoanalytickém pojetí, ale jen jako pracovní nástroj mozku, jehož činnost si vůbec neuvědomujeme. Dokonce mu nepřičítá ani teleologické tendence orientované na přežití jedince nebo druhu, jak to činí David Eagleman v podobně zaměřené publikaci Incognito. The secret lives of the brain, vydané jen o rok dříve u stejného nakladatele. Mlodinow jen na desítkách provedených experimentů demonstruje, jak mozek svými prostředky a postupy pracuje a jak formuje naše myšlení a jednání, aniž to přiřazuje nebo podřizuje nějakému dalšímu principu.

První část je věnována elementárním kognitivním procesům a je zde zdůrazněno, že vnímání – ať už probíhá jakýmkoliv smyslovým kanálem – vůbec není pasivní otiskování okolí, ale aktivním dějem, při kterém si mozek vlastně vytváří „svou“ realitu doplňováním celé řady prvků a částí vnímaného celku. Stejné zákony platí při ukládání do paměti a vybavování, jež vůbec nejsou přesná. Vše tohle se ale děje ve prospěch sociálních dovedností, jež jsou nezbytné, protože člověk patří do smečky, která mu umožňuje jak přežívat, tak se vyvíjet. ToM (= Theories of Mind), přemýšlení o tom, jak se ke mně stavějí a jak přemýšlejí druzí, jsou pracovním nástrojem sociální adaptace a podstatnou součástí sebeuvědomění a také vlastního sociálního zařazení.

Nevědomé mechanismy sociálních dovedností jsou – včetně zajímavé historie některých omylů či objevů, jejich zapomenutí nebo zatracení a následného znovuobjevení – popisovány v dalších kapitolách nazvaných Reading people, Judging people by their covers a Sorting people and things poukazujících především na četné omyly vycházející z chyby nazývané ve vědecké práci BIAS. V životě pak nejčastěji označované za předsudek, na němž je zajímavé to, že si ho vůbec nebýváme vědomi (explicite versus implicite). Navzdory nepřesnostem, které z toho vyplývají, je možné tyto postupy našeho mozku považovat za adaptivní, a tedy výhodné.

Dvě následující kapitoly jsou věnovány příslušnosti ke skupině, skupinové morálce a pocitům. V první je podrobně probírán hlavně Sheriffův sociálně psychologický experiment z padesátých let navazující na jeho pilotní práce týkající se konformity členů jakékoliv skupiny. Pocity a emoce jsou traktovány především v mezilidských souvislostech. Nechybí varování, že podobně jako u kognitivních funkcí je možné pracovat třeba s falešnou vzpomínkou a ani zde se nelze stoprocentně spoléhat na „gut feelings“, protože i emoce mohou být interpretovány zcela chybně. Třeba aktivace vyvolaná vystavením riziku může být při „nastrčení správného objektu“ dezinterpretována jako sexuální vzrušení.

Závěrečná kapitola je věnována konstruktu označovanému jako „self“ (podle některých pravé já, podle autora už ne). Pro člověka, který je psychologicky erudován, zde dochází k značné nepřehlednosti a matení pojmů. Autor nejprve prezentuje ego kriminálních psychopatů, poté bludy psychotiků s porušenou osobní orientací a nakonec sebepercepci běžného člověka, přičemž dochází k závěru, že stejně jako mozek vnímá zevní svět na základě zčásti doplněných a zčásti zcela rekonstruovaných informací, vytváří mínění o sobě samém analogickým způsobem, vesměs nekriticky.

A svým prizmatem pak každý z nás vidí i okolní svět. Studenti Dartmouthu a Princetonu měli posoudit fotbalové utkání, v němž byl Dartmouth poražen, přestože hrál velmi ofenzivně a surově. Navzdory tomu považovali studenti Dartmouthu jen polovinu tvrdých zákroků svého týmu za nepřípustné, zatímco studenti Princetonu jich tak posoudili dvojnásobek. K tomu autor dodává, že stejně jako vnímáme ze své perspektivy fotbalové utkání, vidíme z vlastní perspektivy i svět a jeho hru. Toho nejsou ušetřeni ani vědci, takže lze vznést řečnickou otázku, mohou-li být ve své práci skutečně objektivními soudci, nebo jen zapálenými advokáty svých teorií.

A tak možná i život máme takový, jaký ho chceme vidět...

Skutečnost, že autor popularizuje oblast, která není jeho pracovní, má své výhody i nevýhody. K výhodám patří srozumitelnost textu, vysvětlování témat od základů a nezatíženost žádnou apriorní filozofií. Za nevýhodu bych považoval neprovázanost s dalšími poznatky, které se vynořily mimo autorem sledované okruhy (např. na Sheriffovy práce navazuje rozsáhlý výzkum sociální psychologie věnující se problémům MY – ONI, především Joshua Greene a jeho Moral tribes; vedle falešných vzpomínek existují také pravé, jež se mohou vynořit po létech – viz vražda Susan Kay Nansonové probíraná v Kalifornii po 20 letech, která otázku pravých a falešných vzpomínek otevřela; není také jasné, zda Nixonův muž John Dean, svědčící v aféře Watergate, byl „jen“ zapomětlivý, nebo patologický lhář; kapitola o pocitech je velmi stručná a vůbec neodkazuje na základní práce Golemanovy, Damasiovy, Panskeppovy, přičemž poznámkový aparát obsahuje stovky citací velmi kvalitních prací aj.).

Autor se narodil v roce 1954 a je synem poválečných židovských emigrantů z Polska. Jeho původní záměr studovat chemii se změnil po roce 1973, kdy strávil nějakou dobu v Izraeli v kibucu. Jediné tři anglicky psané knížky, které tam našel, byly z pera Richarda Feynmana (Feynmanovy přednášky z fyziky, které si nakonec přivezl domů, získal dokonce výměnou za džíny) a zcela změnily jeho zaměření. Kromě vědecké práce se zabývá také popularizací vědy a spolu s předními vědci, např. se Stephenem Hawkingem, Mattem Costellem nebo Joshem Nashem, vydal několik knih, dále se podílel na scénáři k seriálu Star Trek a k příběhům Mac Gyvera. (Jestli psal ten scénář, kde Mac Gyver trefí padoucha šutrem vystřeleným z „velepraku“ provizorně vytvořeného z řídítek kola a hrdinových šlí, má u mne body navíc.)

Lidem, pro něž je nevědomí pracovním polem, nepřinese kniha mnoho nových poznatků, ale nějaké určitě ano (například blindsight – „slepovidec“ trpící korovou slepotou po cévní mozkové příhodě, a přesto se vyhýbající překážkám na cestě; což otevírá otázky, kde všude mimo korová centra končí aferentní smyslová vlákna a jaký to má význam), navíc utříděné do systému: kognitivní funkce, emoce, sociální vztahy. Pro ty, kteří nevědomí mají pouze jako výmluvu („vytěsnil jsem to“) pro povinnosti, do nichž se jim nechce, je to bohaté tržiště poznatků, o nichž se jim ani nesnilo a které nepochybně povedou k přehodnocení jejich pohledu na bližní, a dopřeje-li jim to jejich poctivost, třeba i na sebe.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201509_522-523.pdf (214 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky