Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Zač je lidský život?

Jak využít peníze ve zdravotnictví
 |  14. 2. 2008
 |  Vesmír 87, 81, 2008/2

Odpověď našel Státní zdravotní ústav pro výbornou klinickou praxi (National Institute for Health and Clinical Excellence, NICE), který radí organizátorům britského státního zdravotnictví (National Health Service), co má za zdravotní péči platit stát a co si musí zaplatit pacient sám. Na co nejvyšší úhradě léčby z veřejných prostředků má pochopitelně zájem především farmaceutický průmysl.

Komu dát a komu ne

Loni jsme u nás zažili kampaň českých onkologů, kteří nakonec úspěšně vybojovali úhradu z veřejných prostředků za onkologické léky, jejichž cena se pohybuje kolem statisíce korun. Na léčbu podle posledních výsledků vědy nebude nikdy dost peněz. Je to proto, že vědecký pokrok je daleko rychlejší než zvyšování ekonomické produktivity. I ekonomická produktivita závisí koneckonců na výsledcích vědy – a zavádění výsledků vědy do výroby nebo do praxe vůbec je pomalé a často stojí více peněz než financování samotného vědeckého objevu.

Balík peněz pro zdravotnictví je určen např. těmi 13 %, která se strhávají z příjmu fyzických osob, a je tedy konečný. Jestliže to vybírají jako pojistné naše zdravotní pojišťovny a nestačí to k pokrytí vysokých nákladů, stát (naposledy v osobě ministra Davida Ratha) to dotuje z našich daní.

Léčba se musí vyplatit

Spojené království (UK) by nám nemělo být vzorem svou poměrně nedobrou úrovní zdravotní péče v některých odvětvích, ale poučný může být způsob jak dělit balík peněz určený pro zdravotnictví. Z veřejných prostředků se hradí pro občana „bezplatná“ zdravotní péče podle toho, jak která léčebná metoda přispívá k zachování života a jeho kvality. Vychází se z toho, že se léčba musí vyplatit, její účinek musí být úměrný nákladům na ni. Náklady na léčbu nesmějí překročit 30 000 liber za rok života dobré kvality. Kvalita života se kvantifikuje podle jednoduchého hodnocení, kde optima dosahuje plně zaměstnaný člověk využívající svých aktivit nejen k práci, ale také k rekreaci a jiným činnostem, které obohacují život. Na druhém konci kontinua je smrt (nemoc tedy zkrátila život a je možno vypočíst, o kolik jej zkrátila) a před koncem kontinua je bídný a nedůstojný život člověka upoutaného na lůžko, který je odkázán na pomoc jiných, s nimiž už ani nedovede dobře komunikovat, a který není schopen udržovat hygienické návyky.

Tak např. lék proti depresivní poruše nesmí být dražší než vypočtená ztráta ekonomické produktivity daná pracovní ne schopností a než úbytek kvantifikované kvality života prožitý po dobu trvání neléčené depresivní poruchy. Do výpočtu patří i riziko sebevraždy.

Výroba léku, který lze dostat v lékárnách, je jen malým zlomkem nákladů vynaložených na jeho vývoj a zavedení do praxe (včetně nákladů určených k přesvědčování lékařů, aby jej předepisovali). Farmaceutická firma má přirozeně zájem na co nejvyšším prodeji nově zavedeného léku, u kterého dosud nevypršel patent. Zpravidla po 15 letech jej může vyrábět kdokoli, splníli podmínky regulačního orgánu (u nás Státního ústavu pro kontrolu léčiv).

Úhrada léků podle úspěšnosti

Ve Velké Británii vstoupil nyní do procesu úhrady léků zcela nový, dá se říci revoluční prvek. Když NICE nedoporučila úhradu bortezomibu indikovaného pro léčbu mnohočetného myelomu, tedy vážného nádorového onemocnění, výrobce přišel s nabídkou, že vrátí peníze zaplacené za lék u pacientů, u kterých nenastal žádoucí terapeutický efekt. Jde tedy o návrh, který (kdyby se uplatnil i jinde) by znamenal, že by se léčba hradila podle úspěšnosti u jednotlivých nemocných. Tento prvek se do jisté míry uplatňuje už dnes, protože při předkládání žádosti o registraci nového léku se argumentuje výsledky léčby prováděné v průběhu klinického výzkumu, zde by však šlo o uplatnění ekonomického hlediska svým způsobem dodatečně, podle skutečných výsledků dosažených u jednotlivých nemocných v rutinní lékařské praxi.

Připomíná to situaci, kdy někteří velmi bohatí lidé platili lékaře jen po dobu, kdy byli zdrávi, a plat zastavili, jakmile onemocněli.

Dovoluji si poznamenat, že i v České republice jsou některé principy, o kterých se zmiňuje v poslední větě doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., a sice že „někteří velmi bohatí lidé platili lékaře jen po dobu, kdy byli zdraví, a plat zastavili, jakmile onemocněli“. Požádal jsem proto prim. MUDr. René Vlasáka z Centra preventivní medicíny v Praze, který se touto problematikou zabývá prakticky, aby stručně vyjádřil principy svého přístupu.

Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc.

JAK INVESTOVAT DO ZDRAVÍ

Lidé si stále více uvědomují, že vedle vzdělání a informací se právě zdraví stává rozhodujícím atributem nejen na trhu práce, ale i v osobním životě. Začínají proto vyhledávat kromě služeb i nejrůznější prostředky spojené s prevencí nemocí, upevňováním zdraví nebo zlepšením celkové kondice. Nabídka je opravdu široká. Ze všech stran se valí informace o zázračných preparátech, vitaminových doplňcích nezbytných pro naše tělo a dalších produktech zlepšujících v podstatě cokoli v našem životě. Můžeme si vybrat a zaplatit za téměř jakoukoliv lázeňskou péči.

Rozsáhlá je nabídka služeb v oblasti estetické chirurgie. Jedním z posledních hitů je anti-aging medicína, která (pochopitelně za přímou úhradu) nabízí ne-li úplný návrat do mládí, tak alespoň zastavení procesu stárnutí. Kdo by odolal? Vedle toho si začínáme zvykat na regulační poplatky, a tak se přímá platba ve zdravotnictví postupně stává normou.

Shrnuto: Do zdraví je třeba investovat. Na tom se shoduje i většina odborníků a také je všem jasné, že bude nutný individuální přístup. Tím ale jednotnost rad končí.

Směr, v České republice dosud ojedinělý, jak efektivně a správně investovat do zdraví nejen propaguje, ale i uskutečňuje ve svém zdravotním programu „Prevence 2000“ Centrum preventivní medicíny v Praze, které zdůrazňuje: Nejde ani tak o absolutní množství peněz, jež můžeme investovat, ale především do čeho, resp. do jaké služby je investujeme. Aby investice měla smysl, je nutné vrátit se k zapomenuté praxi čínských panovníků: pro své zdraví si platit lékaře. A nejen to. V oblasti prevence civilizačních onemocnění se neobejdeme bez aktivní spolupráce s klienty. Proto se v rámci naší péče snažíme prosazovat zásadu odměn, resp. bonifikací klienta za péči o zdraví. Rozvoj takto chápané prevence bude zcela určitě spojen s novou oblastí elektronického zdravotnictví (eHealth).

Nepředstavuje jen oblast, kde se setkávají informační technologie, veřejné zdravotnictví a trh za účelem poskytování efektivní i kvalitní zdravotní péče i dalších služeb prostřednictvím moderních informačních a telekomunikačních technologií, ale především nový styl přístupu k poskytování zdravotní péče, který umožní zlepšit její kvalitu.

prim. MUDr. René Vlasák

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Oldřich Vinař

Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., (*1925–2018) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Vedl psychofarmakologické oddělení Výzkumného ústavu psychiatrického, později se zabýval klinickou psychofarmakologií ve společné laboratoři AV ČR a Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Nyní pracuje ve své samostatné psychiatrické ambulanci v Praze 8.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...