Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Z odborných časopisů

Publikováno: Vesmír 75, 413, 1996/7
Obor: Různé
Rubrika: Aktuality

Seznam všech druhů na internetu
Již 4 roky diskutují experti na biodiverzitu o katalogu všech asi 1,5 milionu známých druhů v jediné bázi dat na internetu. První krok zřejmě učiní skupina amerických taxonomů. která vytvoří WWW stránku americké flóry a fauny jako Interagency Taxonomy Information System. Podrobnosti hledejte na adrese: www.itis.usda.gov/itis/. Science 272, 37, 1996

Plánovaný výzkumný reaktor FRMII v Mnichově
byl silně kritizován na lokální i mezinárodní úrovni, protože používá jako palivo vysoce obohacený uran, což je v rozporu s dohodou z r. 1978, která se snaží obchod s vysoce obohaceným uranem eliminovat. Mnichovská technika přesto dostala na projekt v projekční ceně 720 milionů marek příslib licence. Reaktor bude ve známém výzkumném středisku v Garchingu u Mnichova. Nature 380, 576, 1996

Dobrodiní záplav
Rovných 7 dní bylo na přehradě Glen Canyon puštěno všech 8 turbin a čtyři přepadové kanály na plný průtok. Tato řízená „záplava“ je součástí experimentu, v němž 100 vědců sledovalo 390km úsek řeky Colorado. Poprvé se tak na velké řece pokusili jednorázově obnovit dynamiku toku a nyní sledují, zda dojde k restauraci původního života. Postavení přehrady r. 1963 řeku změnilo z kalného pouštního toku se spoustou vírů na řeku čistou, studenou a regulovanou. Přehrada totiž zadrží sezonní příval srážek (maximální průtok 2 700 m3 se stal minulostí, průtok se udržuje na necelých 700 m3). Tak postupně zanikly stovky tůní a malých písečných pláží. Bez nich zmizela i zákoutí s obživou pro ryby. Při „sedmidenní záplavě“ se sledovala rychlost záplavové vlny, transport sedimentů, eroze a změny chemického složení vody. Překvapilo zjištění, že naplaveniny se tvoří rychleji, než ukazovaly počítačové simulace. Ekologové nyní sledují změny na řece. „Záplava″ také něco stála: zbůhdarma vypuštěná voda přinese o 1,5 milionu dolarů nižší zisk z výroby elektřiny. Zdá se však, že američtí hydrologové uskuteční obdobný zásah i na ostatních velkých přehradách, které mají regulovaný průtok vody řečištěm. Science 272, 344, 1996

První Američané: lovci mamutů, anebo obyvatelé lesů?
Jen neradi opouštíme jednoduchá učebnicová schémata. Možná proto, že naše mysl vidí krásu právě ve zjednodušení příliš komplikované skutečnosti. Ostatně i zdejší vědeckou komunitou většinou dosud nestrávený Ernst Mach (až na pár výjimek známý přírodovědcům pouze ze spisů V. I. L.) mluvil o „ekonomii myšlení“. Tradiční pohled na osídlování Ameriky je odvozen od nálezů artefaktů po nejstarších obyvatelích kontinentu poblíž města Clovis v Novém Mexiku. Stáří nálezů z r. 1932 bylo stanoveno na 10 900 až 11 200 let, a protože se vyskytovaly spolu s kostmi mamutů, usuzovalo se, že Cloviští byli lovci velkých savců, kteří se po překročení Behringovy úžiny rychle šířili směrem na jih za velkými savci.

Dnes se hromadí doklady o tom, že cloviský lid nebyl jedinou kulturou, která kolonizovala Ameriku. Minimálně souběžně s touto kulturou existovaly kultury založené spíše na sběru plodin, lovu ryb a malých zvířat než na lovu mamutů. Jedním z posledních dokladů jsou nálezy v brazilské jeskyni Pedra Pintada na pískovcové plošině v oblasti Monte Alegro. Čím jsou tyto nálezy pozoruhodné? Stáří nejstarších nálezů bylo určeno na 11 200 let, tedy stejně jako u nálezů poblíž města Clovis. Nálezy svědčí o jiném typu kultury, než byla cloviská. Ukazují, že lidé žili v tropických pralesech podstatně dříve, než se začalo se zemědělstvím. Dosud panovala domněnka, že tropický prales neposkytoval dostatek možností k obživě. Nálezy zbytků však ukazují bohatou dietu složenou z ořechů, ovoce, ryb a drobné lesní zvěře. Antropolog William Balée z Univerzity v Tulane došel až k paradoxnímu závěru: to, co pokládáme za panenský amazonský prales, by mohl leckde být výsledek prehistorické aktivity lidských rukou. Science 272, 343-344, 373-384, 1996

Index ekonomického poškození a index potenciálu globálního oteplení
Index potenciálu globálního oteplení (GWP) je mírou relativního přínosu emise daného skleníkového plynu ke skleníkovému efektu. Podle některých autorů však neposkytuje odpovídající základ pro politická rozhodnutí o snížení emisí. Navrhují proto nahradit jej indexem ekonomického poškození (EDI), který srovnává účinky různých emisí skleníkových plynů na globální ekonomickou úroveň. Autoři návrhu nepochybují o tom, že tento index je pro politické analýzy vhodnější. Nature 381, 301-303, 1996

Jak se brání bakterie
Bakterie, která infikuje svého hostitele, má vlastní mechanizmy proti obranám hostitele. Salmonella typhimurium se brání proti toxickému oxidu dusnatému (NO), produkovanému v buňkách infikovaných myší, tím, že vyrábí homocystein. Mutované bakterie, které homocystein produkovat neumějí, byly na NO citlivější. Zajímavé je, že v souvislosti s některými neurologickými a cévními chorobami u lidí dochází k akumulaci homocysteinu.

Science 272, 414-417, 1996

Steroidní hormony a rostliny
Od svých počátků v 19. století těží endokrinologie z jiných oborů: od chemie, jež objasnila strukturu steroidních hormonů, až po molekulární biologii, jež izolovala geny, které tyto molekuly kódují. Ačkoli se učívalo, že rostliny mají své hormony – tzv. fytohormony, jakými jsou např. auxiny, ap. – i ve vysokoškolských přednáškách se vykládalo, že rostliny vysílají své mezibuněčné signály radikálně odlišnými mechanizmy, od mechanizmů používaných vyššími savci. Nyní biologové objevili u huseníčku gen DET2, jehož mutace vedou k vývojovým defektům. Jeho produkt, protein DET2, je podobný steroidní 5α–reduktáze u savců. Mutované rostliny však mohou být zachráněny aplikací rostlinného steroidu brassinolidu. Komentátor časopisu Science, genetik D. W. Russell z Texaské univerzity, pokládá tento objev za špičku ledovce, která ovlivní mnoho disciplin od chemie až po farmakologii.

Science 272, 370-371, 398-401, 1995

Astma a NO2
Nové výsledky získané na potkanech ukazují, že oxid dusičitý NO2 je ten faktor, který aktivuje imunitní systém a činí plíce citlivými na alergeny. Dosud pro to svědčily jen nepřímé epidemiologické výsledky. (V období zvýšeného znečištění ovzduší nemocnice zaznamenávají vyšší počet astmatických příhod. Děti žijící v domácnostech, kde se používají plynové vařiče, mají více nemocí dýchacího ústrojí. Obdobné závěry obsahuje studie britských žen, které vaří na plynu.)

Ian Gilmoure z Univerzity Severní Karoliny se svými spolupracovníky ověřili na astmatických potkanech, že ti z nich, kteří dýchali NO2 (v koncentraci 5ppm), nejenže byli citlivější na alergeny, ale měli i více aktivovaných lymfocytů atd. Radioaktivním značkováním protilátek se Gilmourova skupina pokouší objevit mechanizmus, jak NO2 zvyšuje citlivost na alergeny. Science 272, 200, 1996

Ultrafialové vidění a sexuální výběr zebřiček
Zebřička (Taeniopygia guttata, pěvec z čeledi astrildovitých) je díky čípkům, které jsou citlivé na světlo o vlnové délce 350-370 nm, schopna vidět i v ultrafialové oblasti. Badatelé z univerzit v Bristolu a Regensburgu zjistili, že tuto schopnost využívá nejen při rozpoznávání svého druhu, ale i při sexuálním partnerském výběru. O ptačím „ultrafialovém vidění“ toho není příliš mnoho známo, ale zdá se, že jeho role nebude zanedbatelná.

Nature 380, 433, 1996

Cesta zpět na strom je otevřena
Před třemi čtvrtinami století objevil Raymond Dart mezi zkamenělinami z okolí jihoafrického Johannesburgu „chybějící článek“ lidské vývojové linie. Pojmenoval ho Australopithecus africanus. Tento druh se objevoval ve scénářích rané lidské evoluce a z východoafrické oblasti Velkého riftu je známo více těchto nálezů datovaných do doby před 2,6 až 3 miliony let. Letos se A. africanus opět objevil na scéně. Nikoliv však jako vysvětlující objev, ale jako zauzlení celé problematiky nejstarších lidských počátků.

Stovky vzorků A. africanus nebyly pro bojkot jihoafrického apartheidu vůbec zkoumány a na „světlo vědy“ se dostaly až nyní. Jeden z nich je vůbec nejkompletnější nález australopithecina od dob objevení 3,2 milionu let starých pozůstatků Lucy – druhu A. afarensis, který se dosud chápal jako předchůdce mladšího A. africanus. Americká antropologická společnost během svého jednání začátkem letošního dubna konstatovala, že tento jedinec A. africanus je „mnohem více opičí, než by bylo žádoucí“ a než byl jeho předpokládaný předchůdce A. afarensis.

Henry McHenry z Kalifornské univerzity porovnal nález s tuctem dalších A. africanus a zdá se mu, že cesta k lidským proporcím těla, tj. kratším pažím, delším nohám a pozemnímu životu, nebyla ani trochu přímá. Mohla obsahovat i částečný návrat zpět do korun stromů. Dříve se tvrdilo, že dvounohost nikdy nemůže předcházet čtyřnohému lezení po stromech – a zde tomu tak asi bylo. Snad docházelo k jakémusi „přepínání“ mezi lidskou dvounohostí a opičím čtveronožstvím. Plně dvounohými se stali předchůdci člověka až mnohem později.

A. africanus byl dlouho žijícím předchůdcem rodu Homo a následníkem staršího druhu A. afarensis. Na lebce měl patrné přechodné základní morfologické charakteristiky – větší mozek, méně vystupující čenich a menší špičáky. Avšak ostatní jeho kosti se nacházely jen vzácně a až nový materiál z jeskyně Sterkfontein dokládá, že jeho lokomoce byla z pohledu člověka na nižším vývojovém stupni.

Paže a nohy staršího A. afarensis jsou mnohem lidštější než u A. africanus, který má sice na pánvi naznačeny lidské znaky dvounohosti, ale větší část svého života asi trávil na stromech. Rozbory fosilních pylů ukazují, že okolí Sterkfonteinu a vůbec celý jih Afriky byl tehdy lesnatější, než se dosud vědci domnívali.

Je možné, že zmíněné druhy představují dvě vývojové větve, z nichž starší A. afarensis zkoušel chůzi po dvou jako první, avšak neuspěl. Rozhodně je nyní třeba nové revize obou druhů. Proto by se dalo říci, že tolik populární Lucy (A. afarensis) byla z nejstarší linie lidských předchůdců vypovězena.

Jiní antropologové se opatrněji domnívají, že změna podmínek vedla k „přepnutí“ k životu na stromech, avšak v modernějším provedení. Snad další nálezy přinesou rozuzlení, zdá se však, že cesta lidské vývojové linie – jak tomu nasvědčují poslední nálezy prastarého A. anamensis a ještě staršího Ardipithecus ramidus (4,4 milionu let staré fosílie) – byla cokoliv jiného, jen ne přímka.

Třeba schopnost „přepínání“ v našich genech zůstala a cesta zpět na stromy není ještě definitivně ztracena. Science 272, 654, 1996

Diskuse

Žádné příspěvky