Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Vzestup a pád Hadí dynastie

Boj o nadvládu v Vzestup a pád mayském klasickém světě

Publikováno: Vesmír 89, 20, 2010/1
Obor: Historie

Ještě v polovině minulého století přežívala představa o mírumilovném a harmonickém charakteru mayské civilizace. Monumentální stavby, nástěnné malby a kodexová keramika však jasně ukazují scény svědčící o militarismu, násilí, mučení a obětování zajatců z četných válečných střetnutí mezi městskými státy (obr. 1). Překlad hieroglyfických nápisů v posledních 40 letech nám umožnil hlouběji nahlédnout do politického, ekonomického a snad i ideologického kontextu těchto válek. Porozumění jejich militaristickému, ba brutálnímu charakteru nám umožňuje v plné míře pochopit jednu ze skvělých prehistorických kultur. V této souvislosti je nejdůležitější po staletí trvající souboj dvou mayských „velmocí“, měst Calakmul a Tikal.

Calakmul, jehož zříceniny leží v jihovýchodní části mexického státu Campeche, byl největší klasické mayské město (obr. 2). V době své slávy, v 7. až 8. století po Kr., mělo rozlohu 70 000 km2, stály v něm desítky pyramid a paláců a žilo tam více než 50 000 obyvatel. Při vykopávkách bylo nalezeno přes 120 kamenných stél, tedy víc než v kterémkoli jiném mayském městě. Bohužel místní porézní vápenec podléhá snadno erozi, takže většina nápisů z Calakmulu je jen těžko čitelná. Proto je nutno spoléhat na zprávy o Calakmulu z jiných mayských měst, které jsou naštěstí hojné. I tak jsou ale písemné záznamy vztahující se k dynastické historii Calakmulu stále dost neúplné, s mnohými nejasnostmi a hádankami.

Tikal, nejznámější mayské město s nádhernou architekturou a bohatstvím nápisů (obr. 3), byl jen o málo menší než Calakmul. Leží v severní části guatemalského státu Petén, zhruba 100 km na jihovýchod od Calakmulu, na půl cesty mezi Mexickým zálivem a Karibským mořem. Díky poloze mezi řekami San Pedro Mártyr a Rio Hondo byl součástí důležité západo-východní obchodní cesty napříč Yucatanským poloostrovem.

Počátky Hadí dynastie

V 7. století, v období zvaném zlatý věk Calakmulu, vládla městu Hadí dynastie (Kan), nazývaná podle emblému hadí hlavy v hieroglyfických nápisech1) (obr. 4). Kolébkou Hadí dynastie však nebyl Calakmul, ale zřejmě předklasické město El Mirador, ležící o 40 km jižněji. El Mirador měl největší pyramidy v celém mayském světě, viditelné i z vrcholku nejvyšší calakmulské pyramidy, Struktury II (obr. 2). Hluboko v předklasické éře byl i Calakmul už významným střediskem.

El Mirador zřejmě zanikl okolo r. 150 během prvního, předklasického mayského kolapsu. Je možné, že přinejmenším část obyvatelstva elmiradorské pánve (která zahrnovala i další předklasická města jako Nakbé, El Tintal ad.) odešla do Calakmulu a jeho okolí, neboť po kolapsu měst se celá oblast takřka vylidnila. Již předklasická (asi 400–300 před Kr.) Stéla 1 nalezená v El Miradoru má vyřezaný symbol hadí hlavy, emblém královské dynastie, která zde zřejmě vládla. Navíc existuje série pozdně-klasických váz, které zaznamenávají dynastickou sekvenci a inaugurační data 19 hadích (Kan nebo Kaan) králů, počínaje jménem zakladatele dynastie, Toho co zvedá nebe (obr. 5 a 7). Vázy byly sice nalezeny v Calakmulu, ale chemická analýza materiálu dokazuje jejich původ v elmiradorské pánvi, snad v městě Nakbé. Inaugurační data však nejsou zakotvena do dlouhého počtu mayského kalendáře (Vesmír 88, 18, 2009/1), takže absolutní stáří nelze určit. Ačkoliv jména některých králů připomínají jména pozdějších vládců Hadí dynastie, jejich posloupnost jim neodpovídá. Je pravděpodobné, že jde o retrospektivní záznam předklasických hadích vládců samotného El Miradoru. Po jeho zániku bylo sídlo Hadí dynastie přeneseno na jiné, nám dosud neznámé místo, ale zřejmě to hned nebyl Calakmul.

Další letmý pohled do historie nám poskytuje štuková fasáda z malého mayského střediska La Placera, asi 56 km jihovýchodně od Calakmulu. Pochází pravděpodobně ze začátku 5. století, původně zdobila stěnu chrámu či paláce a zřejmě zobrazovala jednání „na nejvyšší úrovni“ mezi Calakmulem a Tikalem.2) „Summit“ králů obou měst v La Placera mohl být posledním pokusem o odvrácení válečného konfliktu (obr. 6). Vyjednávání bylo zřejmě neúspěšné, nebo byla dosažená dohoda brzy porušena, neboť války mezi Hadí dynastií a Tikalem začaly zhruba v této době a trvaly víc než 200 let.

Důvody vzájemné nevraživosti

Jaké byly důvody nesmiřitelného nepřátelství obou měst? Jistě především ekonomické. Tikal měl prospěch z obchodní trasy na jihu Yucatanského poloostrova a Calakmul hodlal tuto situaci změnit. Dále se Tikal i Calakmul snažily ovládnout největší obchodní říční trasu Mayů, řeku Usumacintu a její přítoky. Po ní Mayové odpradávna přiváželi z Vysočiny obsidián, jadeit, hematit a další minerály. Výměnou obyvatelé nížin exportovali na Vysočinu sůl, med, péra z tropických ptáků ap. Tikal a Calakmul pronikaly na jihozápad ve snaze tuto dopravní tepnu ovládnout.

Nesmíme opomenout ani ideologický faktor. Tikal byl zřejmě ovládnut koncem 4. století mexickým Teotihuacanem, zatímco Calakmul se pyšnil dědictvím po antickém El Miradoru a nejspíš pohlížel na vládce Tikalu jako na cizince a vetřelce. Nepřátelství vypuklo zřejmě krátce po pravděpodobném ovládnutí Tikalu Teotihuacanem koncem 4. století a zachvátilo prakticky celý mayský svět, včetně vzdáleného severního Yucatanu.2)

Dalším zábleskem v temnotě je hieroglyfické schodiště ve městě Dzibanché v mexickém státě Quintana Roo, asi 140 km severovýchodně od Calakmulu. Na stupních jsou vytesány portréty spoutaných zajatců s divoce vlajícími vlasy, spolu s emblémem hadí hlavy, symbolem dynastie Kan (obr. 8). Monument pochází z konce 5. století a poprvé se zde objevuje jméno vládce z Hadí dynastie, Yuknoom Ch’een I. Dzibanché bylo zřejmě sídlem králů Hadí dynastie v raně klasickém období; bohaté královské hroby, nalezené ve dvou pohřebních pyramidách (Templo de los Cormoranes a Templo del Buho), tomu nasvědčují. Nevíme však, kdy se Hadí dynastie „přestěhovala“ do Dzibanché, ani kdy se „odstěhovala“ do Calakmulu. Neznáme ani jména měst, z nichž pocházeli zajatci.

V té době byl Calakmul velkým městem a v něm stály stély s dynastickými informacemi. Prvním takovým monumentem, nalezeným ve výklenku u paty již zmíněné obří Struktury II, je Stéla 114. Znázorňuje panovníka, ale je bohužel natolik poškozená, že jméno zůstalo nečitelné. Ukazuje dvě vročení: 411 (inaugurace krále) a 435 (postavení monumentu).3) Známe jména několika následujících calakmulských vládců, ačkoliv zmínky o nich pocházejí především z ostatních měst, která se stala obětí calakmulské agrese, jež měla za cíl především obklíčit Tikal vazalskými městy.

Podrobení Tikalu Calakmulem

Struktura III je jediná stavba v Calakmulu postavená v raně klasickém období (mezi lety 375–450), která se zachovala v původním stavu. Zřejmě se tak stalo z piety, neboť pod touto stavbou se našla hrobka raně klasického krále (jeho jméno neznáme) s bohatými milodary, včetně dvou jadeitových masek a šperků, exkluzivní keramiky ap. Z krypty vede do vnějšího světa zděná trubka, jež měla pravděpodobně udržovat spojení ducha zemřelého se světem lidí poté, co byla hrobka uzavřena na věčnost. Podobný „psychodukt“ byl nalezen v několika dalších hrobkách, včetně hrobky krále K’inich Janab Pakala v mexickém Palenque.

Druhým známým calakmulským králem byl K’altuun Hix, který vládl někdy v letech 520–560. Za jeho vlády již byla agresivní expanze Calakmulu v plném proudu. Předsedal inauguraci krále Aj Wosaaj Chan K’inich v městě Naranjo východně od Tikalu a byl aktivní až v okolí řeky Usimacinty, daleko na jihozápadě.4) Jeho hrobka byla nalezena uvnitř Struktury IV, jež zřejmě sloužila při rituálním vyvolávání předků a nadpřirozených bytostí (obr. 10). Hrobka byla zakryta kamenným překladem s portrétem krále, který sedí na trůnu nad kosmickým rozmezím mezi světem a podsvětím (obr. 11). Z pohřebních darů zvláště vyniká skvělá keramika s černým povrchem. Jeden z kusů nese portrét Hlavního ptačího božstva, které mělo pro krále Calakmulu nesmírně důležitý symbolický význam (obr. 13).

Další panovník, Nebeský svědek (561–572)5), dobyl pro Calakmul kořist největší – Tikal. Nejdříve se mu podařilo zahrnout do sféry svého vlivu mocné město Caracol, které bylo dříve podřízené Tikalu. Roku 562 pak vojsko Caracolu, zřejmě za pomoci Calakmulu, dobylo a vydrancovalo Tikal, jehož král Wak Chan K’awiil byl nejspíše obětován. Úpadek pokořeného Tikalu dokumentuje skutečnost, že po dalších 130 let v něm nebyl postaven jediný monument. Město bylo zřejmě aspoň po určitou dobu ovládáno loutkovými králi, podřízenými Calakmulu. Někdy v této době se dostalo do calakmulského vlivu i město El Perú (Waka), dřívější spojenec Tikalu, ležící na obchodní cestě na západ.

Jeden z dalších králů 6. století, Uneh Chan (579–611), jehož jméno se objevuje na dvou stélách nalezených v Calakmulu, upevnil calakmulskou hegemonii v mayském světě dvojí porážkou a vydrancováním vzdáleného Palenque v mexickém státě Chiapas (599 a 611). Nápisy na Hieroglyfickém schodišti v Palenque lamentují, že byla zahubena nejen palenqueská královská dynastie (zřejmě po druhém vpádu „vymřela po meči“), ale byli zničeni i palenqueští bohové (modly?). Tyto dvě vojenské expedice byly nejdelší v mayské historii. Musely překročit velké řeky včetně Usumacinty a dokumentují strategickou sílu Calakmulu.

Na začátku 7. století se v Calakmulu dostala k moci linie hadích králů Yuknoomů. Díky své militaristické politice a chytré diplomacií byl Calakmul nepochybně prvořadou velmocí v mayském světě. V několika městech se našlo mnoho odkazů na království hadí hlavy, Kan.6) Roku 631 musel král Hlava Yuknooma (nebo také Kamenná hlava) potvrdit calakmulskou nadvládu v rebelujícím městě Naranjo: nový král Naranja se pokusil vymknout z jařma Hadí dynastie. Odpověď Calakmulu byla rychlá a brutální; odbojný král7) byl odvlečen do Calakmulu (zvaného Uxte’Tuun), kde se jeho osud ihned naplnil. Podle nápisu v Naranjo byl k’uxaj, to jest umučen a snad i sněden. Tento nápis je prvním známým případem, kdy je symbol Kan nepochybně spojený s Calakmulem. Z toho lze vyvodit, že to byl Hlava Yuknooma, který zreorganizoval království Kan v Calakmulu.

Nejslavnějším králem Hadí dynastie byl zřejmě Yuknoom Ch’een II., který vládl mezi lety 636 a 686. Během své dlouhé vlády opakovaně triumfoval nad starým soupeřem Tikalem, jenž se snažil vymanit z ponižujícího podrobení. Roku 625 založil tikalský král K’inich Muwaan Jol II. (23. nebo 24. vládce Tikalu) „na zelené louce“8) poblíž jezera Petexbatun (asi 120 km jihozápadně od Tikalu) nové město zvané Dos Pilas. Úmysl byl jasný: Dos Pilas mělo být opěrným bodem na zranitelné straně Calakmulu a mělo kontrolovat velkou obchodní cestu na Vysočinu. Vládcem tohoto „Nového Tikalu“ se stal nejstarší králův syn B’ajlaj Chan K’awiil. Po dvacet pět let se zdálo, že se úskok podařil.9) Avšak r. 650 Calakmul zaútočil na Dos Pilas a přinutil krále, aby změnil strany a stal se jeho spojencem. Pro Yuknooma Ch’eena II. to byl dvojitý triumf. Nejenže získal další strategicky položené město, ale rozdělil tikalskou dynastii a postavil bratra proti bratrovi (nový tikalský král, Nuun Ujol Chaak, byl bratrem krále města Dos Pilas). Calakmul zaútočil na vzpurný Tikal a dobyl ho r. 657. Nuun Ujol Chaakovi se však podařilo uprchnout do vzdáleného spojeneckého města Palenque. Odtud se za čas vrátil, r. 672 dobyl Dos Pilas a vyhnal svého (nevlastního?) bratra – snad do Calakmulu. Za pět let se situace obrátila a B’ajlaj Chan K’awiil dokázal znovu získat vládu nad Dos Pilas. Roku 679 dokonce v rozhodné bitvě, pravděpodobně za pomoci Calakmulu, porazil Tikal. Tikalský král Nuun Ujol Chaak a mnoho tikalských předáků byli zajati a B’ajlaj Chan K’awiil je v Dos Pilas nechal obětovat. Část hieroglyfického schodiště v Dos Pilas stručně popisuje veliký triumf B’ajlaj Chan K’awiila nad jeho bratrem: „jejich lebky byly nahromaděny, jejich krev byla prolita“. Do konce svého života Yuknoom Ch’een II. upevnil systém vazalských států (zvaný kuchkabal), do kterého patřila i tak vzdálená města jako Piedras Negras na řece Usumacintě či obchodní stanice Cancuén daleko na jihu. Nicméně se mu nezdařilo definitivně rozdrtit Tikal, což se za několik let stalo Calakmulu osudným.

Návrat Tikalu k moci a úpadek Calakmulu

Yuknoom Ch’een II. zemřel r. 686 zhruba ve věku 80 let a vládu převzal jeho pravděpodobný syn Yuknoom Yich’aak K’ahk’. Ten byl zřejmě regentem calakmulského kuchkabalu a zastupoval svého stárnoucího otce nejspíš už od r. 662 nebo 672. Stéla 9 k těmto dvěma datům udává Yuknoom Yich’aak K’ahk’a jako „Svatého Pána“ města,10) i když se králem stal až r. 686. Yuknoom Yich’aak K’ahk’ zdědil loajalitu králů v Dos Pilas a El Perú, upevnil nadvládu v městě Naranjo a r. 687 hostí v Calakmulu krále města La Corona (Sak Nikte’) Chak Ak’aach Yuka, evidentně svého vazala (obr. 12).

Autorita Yuknoom Yich’aak K’ahk’a byla stejně rozsáhlá jako autorita jeho předchůdce. Přesto 5. srpna 695 nový král Tikalu Jasaw Chan K’awiil nečekaně porazil vojska Calakmulu. Ačkoliv je nápis v Tikalu formulován lakonicky (ostatně jako vždy v mayském světě), je zřejmé, že bitva byla skutečným mezníkem v mayské historii a znamenala definitivní úpadek calakmulské velmoci. Tikalští bojovníci přivedli domů elitní zajatce, kteří byli vzápětí obětováni při zasvěcování přestavěného chrámu. Yuknoom Yich’aak K’ahk’ kupodivu nebyl v bitvě zajat ani usmrcen, ale zemřel v témže roce v Calakmulu a do onoho světa odešel s veškerým přepychem velikého panovníka (obr. 16). Jeho hrobka (číslo 4) byla objevena r. 1997 uvnitř mamutí pyramidální Struktury II. Vítězný král Tikalu Jasaw Chan K’awiil se pyšnil i další cennou trofejí, calakmulským idolem jaguára, zázračným ochráncem vojska Calakmulu.

Další situace v Calakmulu je poněkud nejasná. Tikal tam zřejmě dosadil loutkového vládce jménem Rozštěpená země. Během jednoho roku však Tikal zaútočil na Calakmul znovu a zajal dalšího elitního zajatce jménem Ox-Ha-Te Ixil, jehož osud je barvitě ilustrován na jedné z kostí uložených v hrobce tikalského krále. Jak se již v historii několikrát opakovalo, žádné z předchozích vítězství obou soků nebylo úplné. Ani jeden nebyl vojensky a ekonomicky schopen udržet poraženého nadlouho v úplném područí.

Jako další vládce Calakmulu se připomíná Yuknoom Took K’awiil. Byl u moci zřejmě již r. 702, kdy nechal postavit 7 z celkového počtu 21 stél vztyčených během jeho pětadvacetileté vlády. Byly vyřezány s kvalitního, pravděpodobně importovaného vápence. Ze záznamu v Dos Pilas v témže roce je zřejmé, že nový král dále udržoval styky s exilovou tikalskou dynastií.11) Další zmínky v La Corona, El Perú a Naranjo dokazují, že navzdory těžké porážce r. 695 byl Calakmul schopen udržovat polokruh nepřátelských měst stále ohrožujících Tikal. Teprve kolem r. 736 král Tikalu Yik’in Chan K’awiil, syn slavného Jasaw Chan K’awiila, rozdrtil Calakmul a definitivně zlikvidoval Hadí dynastii. Její poslední král skončil na obětním kameni v Tikalu. Oltář 9 v Tikalu ho ukazuje jako spoutaného zajatce před obětováním. Tikal v krátké době dovršil zkázu calakmulského kuchkabalu dobytím El Perú a Naranja a likvidací jejich králů.

Důsledky konce soupeření

Po této porážce se již emblém Hadí dynastie v Calakmulu neobjevuje (nebo nebyl dosud nalezen). Existují jen dva odkazy na (snad) hadího krále Wamaw K’awilla, ale ze zdrojů mimo Calakmul. Zdá se, že zbytky calakmulského kuchkabalu ještě přežily rozhodující porážku r. 736 a v městě Hix Witz existoval panovník (nebo i panovníci), který podléhal „hadímu králi“. Identita tohoto královského města byla dlouho neznámá, teprve před třemi lety se je podařilo ztotožnit s městem Zapote Bojal v severozápadním Peténu. Panel z tohoto či ze sousedního města El Pajaral ukazuje hadího krále Wamaw K’awill, hrajícího rituální míčovou hru s místním vladařem Janaab Ti’O.12) Retrospektivní zmínka z roku 800 v dalekém městě Quiriguá dává tušit, že Wamaw K’awill byl nějakým způsobem spojen s rebelií tohoto města proti nedalekému Copánu, kterému bylo Quiriguá podřízeno. Byl to pokus o pomstu Tikalu, jehož byl Copán spojencem? V každém případě doby, kdy Calakmul ovládal velkou část mayského světa, byly nenávratně pryč a ačkoli existoval do konce 9. století, byl jen málo významným provincionálním městem.

Zdá se že, jedním z hlavních výsledků válek mezi Calakmulem a Tikalem bylo porušení rovnováhy v mayském světě, založené na soupeření dvou velmocí. Menší města, vyproštěná z vazalských vztahů, začala soupeřit mezi sebou, což vedlo k mnoha dalším potyčkám a ničení, které vedle současného hospodářského úpadku přispěly k úplnému kolapsu mayské civilizace. A tak ke konci 9. století Calakmul, Tikal a další mayská města v nížinách upadly do hlubokého ticha, opuštěny obyvatelstvem. Postupně zarostly džunglí, obývanou jaguáry a hady. A trvalo skoro 1000 let, než byla první mayská města objevena pro moderní svět.

Autor děkuje Justinu Kerrovi (New York) za fotografie mayské keramiky. Autor je dále zavázán recenzentovi tohoto článku, jehož návrhy přispěly k zlepšení rukopisu, zejména ortografie mayských královských jmen.

Literatura

Carrasco-Vargas R.: El Cuchcabal de la Cabeza Serpiente, Arqueología Mexicana 7, 42, 2000/12

Chládek S.: Teotihuacán a Mayové, Vesmír 84, 450, 2005/8

Chládek S.: Mayské rituální jeskyně, Vesmír 87, 448, 2008/7

Freidel D.: Mystery of the Maya Façade, Archeology 53, 24, 2000

Esparza Olguín O. Q., Pérez Gutiérrez V. E.: Archaelogical and Epigraphic Studies in Pol Box, Quintana Roo, The PARI Journal 9, 1, 2009

Martin S.: Of Snakes and Bats: Shifting Identities at Calakmul, The PARI Journal 6, 2, 2005

Martin S., Grube N.: Chronicle of the Maya Kings and Queens, Thames and Hudson, Ltd., London 2008, 2. vydání

Sharer R. J., Traxler L. P.: The Ancient Maya, Stanford University Press, Stanford 2006, 6. vydání

Velásquez Garcia E.: The Captives of Dzibanché, The PARI Journal 6, 1, 2005

Poznámky

1) Někteří autoři dávají přednost interpretovat označení k’uhul Kan ajaw jako „svatý vládce Kanu“, to je teritoriální jednotky, nikoliv dynastie. Ortografie mayských královských jmen je podle Martina a Grubeho (2008).

2) Tikal, který evidentně přežil „první mayský kolaps“ někdy okolo r. 150 po Kr., rychle rostl a stal se významným městem. Roku 378 byl pravděpodobně dobyt vojskem z dalekého středomexického Teotihuacanu, původní tikalská dynastie byla svržena a Teotihuacanci dosadili na tikalský trůn Yax Nuun Ayiina I., který byl zřejmě synem teotihuacanského vládce (Vesmír 84, 450, 2005/8). Mexičany ovládaný Tikal se vzápětí vydal na cestu expanze; během krátké doby tikalské vojsko ovládlo řadu mayských měst v severním Peténu. Když koncem 4. století Tikal dobyl město Rio Azul v severovýchodním Peténu, zájmy Hadí dynastie (snad už ovládající Calakmul) a Tikalu se střetly.

3) Glyf na stéle není hadí hlava, ale hlava netopýra. Ukazuje, že král, na jehož počest byla stéla vztyčena, byl příslušníkem dynastie Netopýří, nikoliv Hadí (obr. 14). Netopýří emblém se pak objevuje na stélách v Calakmulu další dvě staletí, až jej začátkem 7. století nahradí hadí hlava. Není známo, kde v té době sídlila Hadí dynastie (snad ve městě Dzibanché), zda jí byli netopýří králové podřízení, či naopak. Ani nález druhé nejstarší calakmulské Stély 43 tyto otázky příliš vyřešit nepomohl. Na stéle je viditelná postava krále, snad v ptačí masce a s letopočtem 514 (obr. 9). Jméno krále je opět nečitelné, ale jeho titul zní „Svatý pán Chatahnu“, kde Chatahn zřejmě označuje elmiradorskou pánev. „Svatý pán“ je přízvisko mayských králů, kteří o sobě tvrdili, že jsou božského původu.

4) Zajímavý odkaz na tohoto krále poskytuje Dallaský panel, pocházející z města La Corona (Sak Nikte’ ) jižně od Calakmulu. Zmiňuje se o třech „hadích královnách“, které přišly do Sak Nikte’; první z nich byla manželka krále K’altun Hixe. Stéla 1 z tohoto místa také spojuje krále K’altun Hixe s ceremonií, jež se na tomto místě odehrála r. 544. Je možné, že La Corona byla druhým hlavním městem království Kan a hadí králové ji používali jako strategickou základnu k výbojům na jihozápadě.

5) Jméno tohoto krále se objevuje v několika nápisech v jižní části států Quintana Roo a Campeche, mimo jiné na hieroglyfickém schodišti v El Resbalon a na Stéle 3 v Pol Box (zde je král pojmenován „k’uhul Kan ajaw, Svatý vládce Kanu; viz pozn. 1). Obě místa jsou nedaleko Dzibanché, pravděpodobného raně klasického sídla dynastie Kan. Zmínka o tomto králi se objevuje též v Palenque, které podlehlo útoku Calakmulu poprvé v roce 599, kdy již byl Nebeský svědek určitě mrtvý. Důvod k tomuto nápisu není znám. Jméno dalšího hadího krále Yax Yoppat se objevuje v Dzibanché roku 573. Zdá se, že vládl jen asi 6 let.

6) První dva králové hadí dynastie Yuknoomů na začátku 7. století byli Yuknoom Ti’ Chan a Tajoom Uk’ab K’ahk’ (jeho inaugurace je zaznamenána na poškozené stéle z roku 622 v Calakmulu).

7) Jméno krále není známé, bývá označován Král číslo 36.

8) Město Dos Pilas bylo založeno na posvátném místě: nad jeskyněmi, které byly rituálně používány Mayi po mnoho set let.

9) Druhou možnou interpretací politiky okolo vzniku města Dos Pilas je roztržka mezi dvěma (nevlastními?) tikalskými královskými bratry Nuun Ujol Chakem a B’ajlaj Chan K’awiilem; druhý z nich Tikal opustil, založil Dos Pilas a později se stal spojencem Calakmulu proti svému bratrovi.

10) Stéla je vytesaná z břidlice, která se v blízkosti Calakmulu nevyskytuje. Pochází až z dalekého Caracolu na úpatí Mayských hor v dnešním Belize. Ukazuje stojícího krále s nádhernou čelenkou, snad Hlavního ptačího božstva, které bylo mimo jiné vyjádřením královské autority. Král je ozdoben náprsním ornamentem, který je totožný s jeho posmrtnou jadeitovou maskou, uloženou v jeho hrobce o mnoho let později (obr. 15).

11) Tikal se pokusil r. 705 zničit Dos Pilas, trn ve svém oku. Srážka však skončila překvapivou, i když zřejmě ne rozhodující porážkou Tikalu. Stéla 1 v Dos Pilas ukazuje dospilaského krále Itzamnaaje K’awiila stojícího na pokořeném elitním zajatci z Tikalu.

12) Je zajímavé, že kodexová váza se jménem krále Janaab Ti’O z města Hix-Witz je skoro věrnou kopií vázy, která se našla v hrobce číslo 4 v hlubinách Struktury II v Calakmulu (v hrobce krále Yuknoom Yichak K’ahk’a). V obou případech kresby znázorňují ptáky s lidskou hlavou, určitě Hlavní ptačí božstvo.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201001_020-026.pdf (1 MB)

Diskuse

Žádné příspěvky