Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Vymření veledaňků a mamutů v Evropě

 |  10. 11. 2005
 |  Vesmír 84, 636, 2005/11

Vymření velkých savců na konci pleistocénu stále přitahuje pozornost. Rozsáhlejší datování fosilních nálezů pomocí radioaktivního uhlíku dnes umožňuje přehodnotit vymírání velkých savců v Evropě, například veledaňka (Megaloceros giganteus) či mamuta (Mammuthus primigenius).

Mamut byl vázán na glaciální step, a proto od poslední doby ledové vlivem zalesňování mizel. Před 10 000 lety už žil pouze na severu Sibiře, kde ještě byla stepní tundra. Zatím nejmladší pevninský mamut (z doby před 9600 lety) byl nalezen v severním Rusku na Tajmyru. Později už žili mamuti jen ve dvou izolovaných útočištích: na Wrangelově ostrově u nejvýchodnější Sibiře (před 4000 lety) a na ostrově St. Paul u Aljašky (před 8000 lety).

Na rozdíl od mamuta potřeboval veledaněk keřovou step (s břízami a vrbami), a jeho výskyt byl tedy vázán na teplejší období pleistocenních glaciálů. Dříve se předpokládalo, že vyhynul během chladného závěru pleistocénu (asi před 10 600 lety, v dryasu). Datování pomocí radioaktivního uhlíku však naznačuje jinou možnost: Před 20 000 lety se veledaněk hojně vyskytoval v západní a střední Evropě, na severní hranici Středomoří a patrně také v jihovýchodní Evropě a střední Asii (nikoliv na západní Sibiři a pod Uralem). V období před 20 000–13 000 lety vlivem glaciálního maxima z Evropy téměř zmizel, přežíval jen v útočištích jihovýchodní Evropy a na jihu střední Asie. Překvapivě nebyl zaznamenán ve Středomoří, ačkoliv tam v té době rostla příhodná vegetace. Po odeznění doby ledové znovu veledaněk osídlil západní Evropu, nikoliv však střední, přestože v ní už zase rostla příhodná vegetace. Po tomto období (12 500–11 000) náhle počet veledaňků v západní Evropě prudce klesl (před 10 700 lety), a to vlivem návratu stepní tundry. V západní Evropě (jen v Irsku a Skotsku) se poslední veledaňci dočkali téměř holocénu. Nyní se ukazuje, že pod Uralem a na západní Sibiři přežily některé populace až do středního holocénu (do doby před 7000 let). Zajímavé je, že tělesné rozměry zmenšily pouze západoevropské populace. Otázkou zůstává, jak velký vliv měl na veledaňka člověk kolonizující střední Evropu. (Nature 431, 639–640 a 684–689, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...